ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1511.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1511/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. H., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 6 To 71/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 54 T 1/2005, byl obviněný M. H., společně se spoluobviněným L. Ch., uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se společně se spoluobviněným dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně, a které (stručně řečeno) spočíval v tom, že dne 12. 9. 2004 na okraji pole, v místě stanového tábora tzv. bezdomovců v O.-D., společně v úmyslu usmrtit zaútočili bezdůvodně ocelovými trubkami ze stanové konstrukce, tlustostěnnou pivní sklenicí i údery pěstí, zejména na horní část trupu a hlavy poškozených R. G., který na následky zranění zemřel a M. G., u kterého v důsledku zranění nedošlo k smrti jen z důvodu včasného zákroku lékařů.
Za to byl M. H. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 13 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. K nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12 roků byl odsouzen také spoluobviněný L. Ch. a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené H. z. p. částku 68.855,- Kč.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 6 To 71/2005, byla odvolání obou obviněných zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. H. řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že dovolání zaměřuje do procesních vad odvolacího řízení, které následně ovlivňují i rozhodnutí ve věci samé. Konkrétně pak namítá, že neexistuje žádný důkaz o tom, že útočná zbraň byla mimo jiné i tlustostěnná sklenice a o tomto útočném předmětu nehovoří ani spoluobviněný L. Ch. Protože znalec z oboru soudního lékařství považuje právě tento předmět z hlediska rozsahu a závažnosti poranění za nejpravděpodobnější, je vyřešení otázky, jakým nástrojem bylo poranění poškozených způsobeno, podkladem pro objektivní kvalifikaci jeho jednání jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. či vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. K objasnění této otázky, že navrhoval výslech J. H., který se bavil s nevlastním otcem L. Ch. a tento mu údajně měl sdělit, že L. Ch. přišel domů až kolem 02:00 hod. dne 13. 9. 2004, měl být silně potřísněn krví a pro jeho agresivní jednání musela být přivolána hlídka P.ČR. M. H. pak poukazuje na to, že na jeho šatstvu byly jen nepatrné stopy krve, narozdíl od oděvu L. Ch., a nebyly tak spolehlivě a jednoznačně vyvráceny veškeré možné varianty vzniku poranění poškozených. Především pak okolnost, že spoluobviněný L. Ch. podle jeho názoru měl možnost vrátit se na místo činu a způsobit poškozeným mnohočetná závažná poranění. Jeho návrhy na doplnění dokazování ale vrchní soud bezdůvodně zamítl, ač pouze po jejich provedení lze provést objektivní a spravedlivé hodnocení věci, když konflikt a následné fyzické napadení nebylo v žádném případě takového charakteru, aby poškozeným hrozil či nastal smrtelný následek. Jedině provedení všech možných důkazů může být podkladem pro hodnocení odpovídající kritériím uvedeným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a postupem odvolacího soudu tak byla porušena jeho práva ve smyslu §33 tr. ř., jakož i čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho došlo i k porušení čl. 90 a 95 odst. 1 ústavního zákona č. 1 /1993 Sb., čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí vrchního soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s uvedením závazného právního názoru.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání M. H. uvedla, že dovolací argumenty zcela zřejmě svojí povahou nedopovídají kvalifikovanému odůvodnění uplatněného dovolacího důvodu, protože jsou založeny výhradně na zpochybnění skutkových okolností. Protože ve věci neexistuje ani extrémní nesoulad v hodnocení skutkových zjištění, navrhla státní zástupkyně, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z výše citovaného obsahu dovolání obviněného M. H. vyplývá, že ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil toliko námitky proti správnosti postupu soudů při provádění dokazování, které považuje za neúplné, dále při hodnocení důkazů a vytýká jim porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V konečném důsledku se tak obviněný domáhá změny skutkových zjištění v tom smyslu, že závažná zranění se smrtelným, resp. život ohrožujícím následkem, poškozeným nezpůsobil on, ale toliko spoluobviněný L. Ch. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti skutkovým zjištěním samotným, která ale v řízení o dovolání napadat nelze a jsou pro dovolací soud závazná.
Dovolání bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš