ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1515.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1515/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 6 To 86/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 254/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 2 T 254/2004, byl obviněný L. B. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák., znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich obviněný dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby v prvním čtvrtletí roku 1994 do přesně nezjištěného dne předcházejícího zletilosti poškozené ve S., okres L., v domě čp., v dětském pokoji opakovaně osahával na prsou a přirození dceru P. B., a od přesně nezjištěné doby v prvním čtvrtletí roku 1996 do druhé poloviny roku 2000 s ní opakovaně nejméně v devíti případech přes její odpor vykonal pohlavní styk v ložnici téhož domu, kam ji zatáhl.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 6 To 86/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že podle jeho mínění byly naplněny podmínky pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné důvody pro vyloučení jeho osoby z hlavního líčení i veřejného zasedání v době výslechu poškozené a nebyl dán ani žádný zákonný důvod pro to, aby bylo porušeno jeho právo na výpověď. Domnívá se, že postupem soudu došlo k zásadnímu krácení jeho zákonných práv, zejména práva na obhajobu, neboť jej soud odmítl vyslechnout. Je přesvědčen, že soudu nepřísluší vytvářet fikce o tom, zda by mohl při hlavním líčení uvést něco nového či nikoliv, neboť podle §207 tr. ř. má každý obviněný právo na výslech k obsahu obžaloby. Dále nesouhlasí s názorem soudu, že svojí účastí mohl mařit průběh hlavního líčení, protože k tomuto neexistuje jediný důkaz. Podle jeho názoru je ze zprávy ošetřující lékařky MUDr. H. zřejmé, že on sám preferoval propuštění z hospitalizace domů, aby se mohl připravit na soudní jednání. Namítl, že závěr o jeho vině je založen pouze na výpovědi poškozené, kterou vyslýchal soud v jeho nepřítomnosti z důvodu jejího strachu, což však podle něj není podloženo konkrétními důkazy.
Dovolatel rovněž namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť žádný z provedených důkazů nevede k závěru, že se dopustil předmětných trestných činů. V této souvislosti vyjádřil nesouhlas s výpovědí svědka J. T., naopak zdůraznil význam výpovědi své manželky svědkyně B. B.. Podle obviněného zůstal mimo pozornost soudu závěr znalce prof. PhDr. J. V., podle něhož není obvyklé, aby se poškozená s podobnou záležitostí svěřovala cizí osobě. Dovolatel rovněž vyzdvihoval, že v roce 1993 k němu poškozená odešla se svým bratrem dobrovolně, jelikož jim jejich matka neposkytovala potřebné zabezpečení. Obviněný brojil také proti tomu, že soud odmítl vyžádat zdravotní dokumentaci poškozené, jež by přispěla k posouzení její věrohodnosti. Podle obviněného fakt, že na něm byla poškozená jako jeho dcera finančně závislá, je normální a nemůže sloužit jako argument pro závěr o jeho vině. Nevěrohodnost poškozené dovozuje obviněný i ze skutečnosti, že se svěřila osobě, kterou neznala. Závěrem připomněl medializaci jeho případu, která přiměla svědkyni N. K. k tomu, že jej vyhledala s tím, že může o věci poskytnout další informace, a proto ji navrhoval vyslechnout.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc přikázal Okresnímu soud v Lounech k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm d) tr. ř. je považuje za zjevně neopodstatněné. Je přesvědčena, že vzhledem k vysoce citlivé problematice, jíž se měla výpověď poškozené týkat, a jejímu blízkému příbuzenskému vztahu k obviněnému, předseda senátu zcela oprávněně shledal, že jsou splněny podmínky ustanovení §209 odst. 1 tr. ř. pro vykázání obviněného z jednací síně po dobu jejího výslechu. Má za to, že všechna práva obviněného, garantující jeho řádnou obhajobu ve smyslu §209 odst. 1 tr. ř., byla zachována. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněným uplatněné námitky směřují podle jejího mínění proti neúplnému dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadají soudem učiněná skutková zjištění a dále proti údajným procesním vadám. Vyslovila názor, že těmito námitkami dovolatel deklarovaný dovolací důvod nenaplnil. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl jako zčásti podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a zčásti jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný naplnil, když brojil proti tomu, že v rámci hlavního líčení i veřejného zasedání nemohl být přítomen výslechu poškozené, čímž mělo být podle jeho přesvědčení zkráceno jeho zaručené právo na obhajobu.
Nejvyšší soud však shledal tuto námitku dovolatele zjevně neopodstatněnou.
Podle §209 odst. 1 tr. ř. je-li dána obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, vykáže předseda senátu obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky.
Smyslem takového postupu je zabránit v odůvodněných případech ztrátě důkazní hodnoty výpovědi svědka, která by mohla být nepříznivě ovlivněna obviněným. Takový postup však nesmí být na úkor práva obviněného na obhajobu. Obviněnému je tak sice zabráněno v bezprostředním kontaktu se svědkem, nicméně obviněný může ihned reagovat na výpověď svědka a dosáhnout jeho vyjádření ke všem relevantním skutečnostem položením vlastních otázek svědkovi.
To, zda bude uplatnění zmíněné procesní eventuality namístě, bude vždy závislé na konkrétních okolnostech případu. Podle soudní praxe je nutno přihlédnout zejména k charakteru projednávaného trestného činu, osobě obviněného a svědka, jejich vzájemnému vztahu a také k povaze skutečností, které mají být předmětem výslechu.
V posuzovaném případě byl obviněný vykázán z jednací síně, jak po dobu výslechu poškozené P. V., roz. B., v hlavním líčení u okresního soudu, tak v průběhu jejího výslechu v rámci veřejného zasedání u krajského soudu. Z příslušného spisového materiálu vyplývá, že obviněný byl v obou případech řádně seznámen s obsahem její výpovědi, měl možnost se k ní vyjádřit a klást jí sám otázky (viz č. l. 178 a násl. spisu, resp. č. l. 237 a násl. spisu). Takový postup přitom shledává Nejvyšší soud zcela namístě vzhledem tomu, že svědkyně byla nucena popisovat detaily zásahů obviněného do sféry jejího intimního života. Šlo přitom o zásahy, které si obviněný vynucoval proti její vůli, a to za použití fyzického násilí i psychického nátlaku. Strach z obviněného u poškozené zjevně přetrvával. Při provádění jejího výslechu za přítomnosti obviněného by proto hrozilo vysoké riziko znehodnocení jeho důkazní hodnoty.
Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě neshledal porušení shora citovaných zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a v návaznosti na ně pak hodnotit právní posouzení skutku, která jsou dovoláním napadána.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale že tento dovolací důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, kterou jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněného nemůže obstát, neboť z jeho obsahu vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky směřují výhradně proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné právní posouzení skutku. V posuzovaném případě tedy obviněný sice citoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
IV.
Z důvodů podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného L. B. odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obviněný uplatněnými námitkami naplnil alespoň jeden z deklarovaných dovolacích důvodů /podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř./, nepovažoval Nejvyšší soud za nutné odmítat podané dovolání současně i podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr