ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1522.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1522/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2005 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného I. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 61 To 53/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 106/2003 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 61 To 53/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 4 T 106/2003, byl obviněný I. F. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 25.000,- Kč.
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti T., spol. s r. o., dovezl v květnu 2001 z Č. 3 200 kusů pánských bermud, které prodal obchodní společnosti T., spol. s r. o., jejímž byl rovněž jednatelem, a 2 700 kusů těchto bermud následně dodal do obchodního řetězce K., kde bylo v červenci 2001 z takto dodaného zboží zajištěno 152 kusů bermud neoprávněně označených třemi pruhy, které jsou ochrannou známkou firmy A., zastoupené v České republice obchodní společností A. ČR, s. r. o.
Z podnětu odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 61 To 53/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Městský soud v Praze takto rozhodl proto, že podle jeho závěru uvedený skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to v celém rozsahu. Dovolání podala s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítla, že Obvodní soud pro Prahu 10 považoval znaky trestného činu za naplněné ve variantě, že obviněný dovezl a uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, avšak Městský soud v Praze se oproti tomu snažil vyvrátit to, že obviněný dovezl a uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označované ochrannou známkou snadno zaměnitelnou s ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému. Vyjádřila názor, že obviněný uváděl do oběhu výrobky nezjištěného výrobce dovezené z Č., které byly označeny ochrannou známkou společnosti A. (třemi svislými pruhy) a dále i známkou snadno zaměnitelnou s jinou ochrannou známkou společnosti A., a to pokud jde o označení čtyřmi stupňovitými proužky, které připomínají ochrannou známku jakožto tři stupňovité černé proužky. Nejvyšší státní zástupkyně proto uvedla, že jednání obviněného naplňovalo znaky trestného činu, kterým ho Obvodní soud pro Prahu 10 uznal vinným. Domáhala se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 vyplývá, že tento soud spatřoval ve zjištěném skutkovém stavu naplněné znaky trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. ve variantě spočívající v tom, že obviněný \"dovezl a uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému\". Přitom za \"ochrannou známku, k níž přísluší výhradní právo jinému\" Obvodní soud pro Prahu 10 považoval tři svislé pruhy na bocích krátkých kalhot zvaných bermudy s tím, že jde o ochranou známku, k níž přísluší výhradní právo společnosti A..
Městský soud v Praze k tomu uvedl, že \"pro posouzení následku spočívajícího v porušení práv na označení je rozhodující, zda došlo k užití takových prvků ochranné známky, na nichž spočívá její rozlišovací způsobilost (tzv. silné prvky)\", a dodal, že \"pro stanovení rozsahu následku je nutno přihlédnout mimo jiné i ke způsobilosti vyvolat záměnu s ochrannou známkou\". Podle Městského soudu v Praze \"v případě pánských bermud, které obviněný dovezl z Č., šlo o označení třemi svislými pruhy po stranách a čtyřmi stupňovými bílými proužky, které mohou pouze připomínat běžné geometrické tvary firmy A., nicméně vedle těchto bílých pruhů jsou uvedeny ještě další prvky, a to modré ohraničení a nápis S.\". Z toho Městský soud v Praze dovodil, že \"nelze v žádném případě vycházet z toho, že jde o známku snadno zaměnitelnou, která by svým tvarem, vyobrazením se natolik podobala ochranné známce A., že by ji bylo možno bez bližšího zkoumání zaměnit\". K tomu Městský soud v Praze ještě dodal, že \"na pánských bermudách vedle tří svislých pruhů a čtyř stupňovitých bílých proužků se nenacházelo označení patřící firmě, a to lotosový květ a nápis A.\". Závěrem Městského soudu v Praze pak bylo konstatování, že \"nemohlo jít proto o výrobek snadno zaměnitelný s firmou A. a obviněný svým jednáním nemohl naplnit znaky trestného činu\".
Tyto úvahy Městského soudu v Praze nekorespondují s tím, že Obvodní soud pro Prahu 10 považoval za trestný čin pouze to, že pánské krátké kalhoty zvané bermudy byly označeny třemi svislými pruhy po stranách, a že obviněného neuznal vinným použitím dalších označení, která se na kalhotech nacházela, tj. označení čtyřmi stupňovitými proužky a nápisem S., neboť tato označení nejsou ochrannou známkou, zejména ne ochrannou známkou společnosti A.. Úvahy Městského soudu v Praze neodpovídají ani tomu, že Obvodní soud pro Prahu 10 uznal obviněného vinným z použití \"ochranné známky, k níž přísluší výhradní právo jinému\", a nikoli z použití \"známky snadno s ní zaměnitelné\" (což je jiný alternativní znak trestného činu podle §150 odst. 1 tr. zák.). Uvedené úvahy Městského soudu v Praze dále přímo odporují tomu, že ochrannou známkou společnosti A. je již samotné označení třemi svislými pruhy, zatímco další označení, na která Městský soud v Praze poukázal, tj. lotosový květ a nápis A., nejsou součástí této ochranné známky, ale pokud jde o lotosový květ, jde o jinou samostatnou ochrannou známku téže společnosti.
Pokud obviněný dovezl a dodal do prodejen pánské krátké kalhoty zvané bermudy, které byly opatřeny třemi svislými pruhy po stranách, nešlo o použití jen určitých prvků ochranné známky společnosti A., nýbrž o použití celé ochranné známky této společnosti. Nejednalo se ani o použití známky snadno zaměnitelné, nýbrž o použití přímo samotné ochranné známky společnosti A..
Jestliže by měly být úvahy Městského soudu v Praze chápány tak, že posuzované výrobky nemohly být zaměněny s výrobky společnosti A. proto, že kromě tří svislých pruhů, které jinak jsou ochrannou známkou této společnosti, nesly ještě další označení, které není její ochrannou známkou, nelze je ani v tomto ohledu akceptovat. Zůstává totiž skutečností, že tři svislé pruhy po stranách byly již svým vzhledem, umístěním, velikostí a viditelností do té míry charakteristickým prvkem na pánských krátkých kalhotách zvaných bermudy, že to bylo objektivně způsobilé vyvolat představu, že jde o výrobek společnosti A.. Uvedené označení bylo na posuzovaném výrobku dominující, takže jeho způsobilost k vyvolání představy, že jde o výrobek společnosti A., nemohla být dotčena přítomností ještě dalších označení, která byla evidentně menší a méně nápadná, nehledě na to, že jedno z nich (čtyři stupňovité proužky) dokonce bylo napodobeninou jiné ochranné známky společnosti A. (tří stupňovitých proužků).
Jinak Městský soud v Praze s odkazem na vyjádření Ú. p. v. v P. konstatoval, že společnost A. má chráněny různé varianty pruhů jako mezinárodní ochranné známky, přestože jde v podstatě o obecné geometrické obrazce, a že užívání ozdobných pruhů (tzv. lampasů) na sportovním oblečení je u výrobků běžné a nelze je monopolizovat, a dodal, že to potvrzuje i rozsudek Evropského soudu v podobném případě. Městský soud v Praze ovšem neuvedl, který rozsudek Evropského soudu má na mysli, a žádný konkrétní rozsudek necitoval. Protože v tomto ohledu je rozhodnutí Městského soudu v Praze nepřezkoumatelné, nemohl se jím Nejvyšší soud dále zabývat, a proto se blíže nezabýval ani námitkou nejvyšší státní zástupkyně, která s odkazem na rozhodnutí Evropského soudu ze dne 23. 10. 2003 č. C?408/1 uvedla, že toto rozhodnutí se týkalo jiných než sportovních oděvů a nebylo v něm posuzováno označení zcela shodné.
Tím, že Městský soud v Praze posoudil skutek zjištěný Obvodním soudem pro Prahu 10 tak, že nejde o trestný čin z důvodů, které uvedl v napadeném rozsudku, vydal rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho namítla nejvyšší státní zástupkyně.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze tedy znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec