ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1524.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1524/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 12 To 181/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 83/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 1 T 83/2004, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let se zařazením do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto i ohledně obviněných P. T. a M. G.
O odvoláních, která podali obvinění V. P. a P. T., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 12 To 181/2005. Pokud jde o obviněného V. P., byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ohledně tohoto obviněného zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že obviněný V. P. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest let se zařazením do věznice s ostrahou.
Obviněný V. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a v důsledku toho i výrok o trestu. Dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že „právní kvalifikace skutku na podkladě v napadeném rozsudku zjištěného skutkového stavu není správná“, dále poukázal na „chybějící závěry a úvahy soudů o skutkových zjištěních týkajících se jednotlivých stránek skutkové podstaty trestného činu“ a na to, že z formulovaného popisu jednání obviněného „nelze jednoznačně dovodit jeho úmysl poškozovat zájem zákonem chráněný“, a konečně vytkl, že „soud nezkoumal … naplnění materiální podmínky trestného činu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadený rozsudek a aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. P. je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. posoudil Krajský soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou spočíval v tom, že obviněný V. P. nabízel, zprostředkoval, prodal či předal v B., okr. R. n. K., a na jiných místech v okruhu svých přátel, známých, na hudebních produkcích psychotropní látku metamfetamin (pervitin), zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních lákách jako přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., v přesně nezjištěných dnech v době od června 2003 do 8. 6. 2004 nejméně čtyřicetkrát celkem dvanácti osobám v případech specifikovaných v bodech a) až 1) rozsudku, přičemž jedné z těchto osob prodal také 1 gram marihuany, tj. sušiny rostliny konopí setého (cannabis sativa) jako látky zařazené do seznamu omamných látek uvedeného v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. Podle těchto zjištění byly mezi uvedenými osobami také J. P., M. P., a V. V., kterým v době činu nebylo ještě osmnáct let, přičemž soudy k této okolnosti přihlížely jen v případě M. P. a V. V.
Takto zjištěný skutkový stav evidentně naplňuje zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo neoprávněně mimo jiné nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří mimo jiné omamnou nebo psychotropní látku, spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
Obviněný v dovolání jen paušálně formulovanou námitkou zpochybnil správnost právního posouzení zjištěného skutkového stavu, aniž blíže uvedl, které ze zákonných znaků trestného činu nebyly uvedenými skutkovými zjištěními naplněny. Z toho, že obviněny vytkl, že z popisu jeho jednání nelze dovodit jeho úmysl poškozovat zájem chráněný zákonem, lze usuzovat, že namítal nedostatek zavinění. Naplnění subjektivní stránky trestného činu, která spočívá v úmyslném zavinění, je však jasné z toho, že podle zjištění soudů obviněný distribuoval drogy, že tak činil s plným vědomím, že předmětem distribuce jsou pervitin a marihuana jako zakázané látky, a že si v uvedeném směru počínal zcela záměrně. Věk osob mladších než osmnáct let, vůči nimž se dopustil části posuzovaného jednání, je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, a ve vztahu k této okolnosti se úmyslné zavinění ani nevyžaduje, jak je zřejmé z ustanovení §6 písm. b) tr. zák. V žádném případě nelze akceptovat námitku, že nebyla naplněna materiální podmínka trestnosti činu. Naopak z toho, že obviněný distribuoval pervitin a marihuanu, že takto dvanácti osobám poskytl celkem 41 dávek těchto drog a že v činu pokračoval po dobu jednoho roku, je jasné, že posuzovaný čin měl potřebný stupeň nebezpečnosti, tj. že byl vyšší než nepatrný (§3 odst. 1, 2 tr. zák.). Pokud mezi osobami, kterým obviněný drogy poskytl, byly osoby mladší než osmnáct let, byl touto okolností podstatně zvyšován stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§88 odst. 1 tr. zák.) a obviněný v tomto ohledu neuvedl nic, co by tento závěr nějak konkrétně zpochybňovalo.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného V. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že obviněný zaměřil hlavní část dovolání proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, že v těchto zjištěních vycházely ze svědeckých výpovědí osob, jimž obviněný poskytoval drogy. Obviněný soudům vytkl, že nesprávně hodnotily tyto důkazy, že postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a s dalšími zásadami trestního řízení, jak jsou zakotveny v ustanovení §2 tr. ř. Smyslem těchto námitek bylo dosáhnout změny skutkového stavu v tom smyslu, že obviněný jiným osobám neposkytoval drogy, ale látky, které svým chemickým složením nebyly drogami, nýbrž látkami volně dostupnými v lékárnách. Uvedené námitky nespadají pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud k nim proto nijak nepřihlížel.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, tu nehraje žádnou roli. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů apod. Jinými slovy vyjádřeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
V posuzovaném případě se obviněný hlavní částí dovolání snažil prosadit svou verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že jiným osobám neposkytoval pervitin a marihuanu, nýbrž jiné látky, které nebyly drogami. Tímto pojetím uvedené části dovolání se obviněný ocitl mimo rámce zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato část dovolání proto nebyla způsobilá k tomu, aby se jí Nejvyšší soud meritorně zabýval. Takto se Nejvyšší soud zabýval jen námitkami, které ohledně právního posouzení skutku obviněný vztahoval ke skutkovému stavu, který zjistily soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec