ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1533.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1533/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 2 To 439/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 165/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 4 T 165/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 1) rozsudku/, krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. /bod 2) rozsudku/ a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 2 tr. zák.
Za to byl podle §250 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 2 T 275/2004. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody poškozené Š. D.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 2 To 439/2005, zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině pod bodem 2) a v celém výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. a ohledně zrušeného výroku o vině věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně k novému rozhodnutí.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl tak, že obviněnému, při nezměněném výroku o vině pod body 1) a 3) rozsudku soudu I. stupně, uložil podle §250 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 2 T 275/2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání proti výroku o vině i trestu s tím, že je ve věci dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že bez dalšího vycházely z tvrzení Š. D. a že tedy měl od počátku úmysl nevrátit jí půjčené peníze ve výši 100.000,- Kč, když za tyto nekoupil vozidlo. Soudy se ale nevypořádaly s výpovědí S. K., která uvedla, že za tyto peníze koupil vozidlo Audi. Soudy také podle jeho názoru pominuly, že Š. D. vracel ujednané splátky a ke změně splatnosti půjčky došlo z jeho iniciativy. Samotné nesplnění závazku vrácení peněz do konce června 2004, ještě nedokazuje, že měl úmysl ji podvést, když v době půjčení peněz byl vlastníkem několika vozidel, což doložil technickými průkazy, a neexistence podvodného úmyslu podle jeho názoru zcela zřetelně vyplývá i ze skutečnosti, že Š. D. mu půjčené peníze předala a až posléze došlo k uzavření písemné smlouvy. Ohledně částky 45.160,- Kč pak soudům vytýká, že se nezabývaly skutečností, zda tyto peníze vybral pouze on, když i poškozená měla k dispozici výběrovou kartu. Poškozené že je tedy odpovědný pouze občanskoprávně a nikoli trestněprávně.
Ohledně bodu 3) obžaloby pak trvá na tom, že poškozené v žádném případě nevyhrožoval jinou těžkou ujmou, když k tomu neměl žádný důvod, protože byli na vrácení peněz dohodnuti a iniciativa na splacení půjčky v hotovosti vyšla z jeho strany, což poškozená několikrát potvrdila. Za situace, kdy se nepodařilo soudu I. stupně vyslechnout svědkyni I. F., tak soudy měly vyjít ze zásady „in dubio pro reo“. Obviněný proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu podle §265k tr. ř. zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle zjištění soudu I. stupně provedla poškozená majetkové dispozice na základě nepravdivých tvrzení obviněného o jeho pravidelných příjmech z pracovního poměru, umožňujících mu dlužné částky ve sjednaných splátkách vracet. Současně bylo zjištěno, že obviněný nikde zaměstnán není, pravidelný příjem nemá, nepříliš úspěšně se živí nelegálním obchodováním s ojetými automobily a jeho finanční situace je neutěšená. Protože poškozená provedla majetkové dispozice výlučně v důsledku omylu, do něhož byla uvedena obviněným, tak vztah mezi nimi nemá toliko občanskoprávní charakter. Poškozené vznikla škoda vylákáním půjček a následným neplacením sjednaných splátek dluhu, přičemž z celkového profilu obviněného je nepochybné, že od samého počátku neměl úmysl peníze ve splátkách vrátit. Nic na tom nemění ani zaplacení prvních dvou splátek na dluh, neboť tyto splátky spadají do doby, kdy od poškozené získával další půjčky z jejich vlastních peněz a šlo tak o splátky zjevně účelové ve snaze zakrýt podvodný charakter jednání.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkou obviněného, že soudy vycházely jen z výpovědi poškozené Š. D., protože tato se netýká právního posouzení skutku, ale otázky hodnocení důkazů. Totéž platí i o námitce, že také poškozená měla k dispozici výběrovou kartu a že této nevyhrožoval, protože těmito námitkami obviněný popírá skutková zjištění soudu I. stupně, že to byl on, kdo vybral celou částku 45.160, Kč, a že poškozené také vyhrožoval („nechá zmizet její dům a dům rodičů, že se nemusí vrátit domů“). Tyto skutkové a nikoliv hmotně právní námitky nejsou způsobilé naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací soud se proto zabýval toliko námitkou obviněného, že neměl v úmyslu poškozenou podvést, čímž v podstatě namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák.
Ze skutkové věty rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že poškozená uzavřela z podnětu obviněného úvěrovou smlouvu na částku 100.000,- Kč, kterou mu v hotovosti předala a dále úvěr o čerpání prostřednictvím kreditní karty do výše 40.000,- Kč, tuto kartu přenechala obviněnému k dispozici s tím, že může vyčerpat částku 30.000,- Kč, přičemž poškozenou ujistil, že bude splátky řádně splácet, což však neměl v úmyslu a ani tak nečinil, když obě smlouvy Š. D. uzavřela s tím, že splátky budou hrazeny z účtu obviněného u e.B., a. s., kde však neměl dostatek finančních prostředků, poškozenou zároveň nepravdivě ujišťoval, že má pravidelný příjem ze zaměstnání, který mu umožní platby hradit a ani po slibu, že poškozené jednorázově zaplatí na dluh 100.000,- Kč, tak neučinil ….
Existenci obviněným zpochybňovaného podvodného úmyslu pak soud I. stupně dovodil ze zjištěných skutečností, že obviněný nejprve poškozenou ujišťoval, že při uzavření úvěrové smlouvy bude pouze v postavení ručitele, poté uvedl, že smlouva sice bude uzavřena na jméno poškozené, ale splátky budou hrazeny z účtu obviněného, ač věděl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohl splátky hradit. Krátce po uzavření smlouvy, ještě před splatností první splátky, poškozené uvedl, že účet zrušil a bude ji dávat splátky v hotovosti, přičemž ze zprávy e.B. je zřejmé, že obviněný účet sám nezrušil, ale byl zrušen bankou v důsledku minusového stavu. Vyvráceno bylo také tvrzení obviněného, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 70.000,- Kč. S těmito skutkovými i hmotně právními závěry soudu I. stupně se plně ztotožnil i soud odvolací a také Nejvyšší soud konstatuje, že uvedené skutkové okolnosti jednoznačně prokazují, že obviněný od počátku jednal ve vztahu k poškozené Š. D. /bod 1) rozsudku soudu I. stupně/ v podvodném úmyslu a jedná se u něj o zavinění ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Tvrzení obviněného, že neměl v úmyslu poškozenou podvést je v přímém rozporu s jeho zjištěným jednáním, když před poškozenou předstíral výše uvedené okolnosti, které byly v rozporu se skutečností, zejména předstíral svoji schopnost splácet předmětné úvěry, ač k tomu v žádném případě neměl dostatek finančních prostředků, a to vše s cílem vylákat od poškozené dané peněžní částky od počátku s úmyslem je nevrátit.
Zcela bez významu je přitom námitka obviněného, že podle výpovědi S. K. za tyto peníze koupil vozidlo, protože otázka způsobu nakládání s vylákanými peněžními prostředky je v daném případě nepodstatná. Namítá-li obviněný, že také předložil několik technických průkazů od vozidel, které prokazují, že byl jejich vlastníkem v době půjčení peněz, snaží se tím zřejmě v rozporu se závěrem soudu I. stupně prokázat, že měl dostatek finančních prostředků. I v případě, že by tomu tak bylo, nemůže to nic změnit na existenci podvodného úmyslu obviněného. Poškozenou totiž již na počátku uvedl v omyl tím, že má dostatek finančních prostředků na splacení úvěru na svém bankovním účtu, ač tento byl bankou zrušen v důsledku minusového stavu. Pokud by obviněný měl dostatek finančních prostředků např. z prodeje předmětných automobilů, ale přesto podvodně vylákal peníze od poškozené a tyto jí nevrátil ani v dodatečně ujednaných splátkách, toliko by to potvrdilo existenci jeho úmyslu, že se chtěl ke škodě Š. D. obohatit tím, že jí uvedl v omyl. Pachatelem trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. totiž nemusí být pouze pachatel, který nemá dostatek finančních prostředků. Bez ohledu na majetkové poměry pachatele je podstatné, že na základě podvodného jednání vyláká od poškozeného např. finanční prostředky, a to od počátku s úmyslem je nevrátit a obohatit se tak ke škodě cizího majetku tím, že poškozeného uvede v omyl.
Prověření schopnosti obviněného splnit finanční závazky vůči poškozené bylo konečně důvodem zrušení původního rozsudku soudu I. stupně ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 T 165/2004, a to usnesením krajského soudu ze dne 10. 1. 2005, sp. zn. 2 To 1334/2004. Po doplnění dokazování ale bylo soudem I. stupně zjištěno, že dostatek finančních prostředků neměl.
Nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného, že poškozené splátky vracel a z jeho iniciativy došlo posléze ke změně splatnosti půjčky, když řádně zaplatil pouze první splátku a již při placení druhé splátky byl v prodlení a zaplatil částku nižší, než měl zaplatit. Správně ale soud I. stupně zdůraznil, že podstatné je podvodné vylákání peněz od poškozené tvrzením, že splátky budou hrazeny z účtu obviněného, kde ale žádné finanční prostředky neměl. Následné ujednání o splátkách v hotovosti, bylo jen pokračováním podvodného jednání obviněného, aby poškozenou slibem vrácení peněz uklidnil, když jej upomínala, až ji nakonec začal vyhrožovat způsobem uvedeným v bodě 3) výrokové části rozsudku soudu I. stupně. Nelze rovněž přehlédnout, že obviněný takto na naléhání vrátil poškozené zanedbatelnou částku 8.400,- Kč, když celkem způsobená škoda je ve výši 169.420,- Kč.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že u něj nebyl prokázán úmysl podvést poškozenou a jedná se u něj pouze o občanskoprávní a nikoli trestněprávní odpovědnost. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak ve věci nebyl naplněn a dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, když dovolací námitky jsou jen opakováním obhajoby obviněného, s kterou se řádně vypořádal již soud I. stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš