ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.154.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 154/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 2. 2005 o dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 To 98/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 To 98/2004, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 30 T 2/2004. Dovolání podal proti výroku, jímž byl uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (v dovolání je nepřesně uvedeno ustanovení §251 odst. 1 tr. zák.) a padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., §143 tr. zák. Podané dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. nebyla namístě vzhledem k „absenci důkazů o dohodě“ mezi ním a obviněným L. B. Dále vytkl, že skutek byl nesprávně kvalifikován též jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., §143 tr. zák., protože šlo o vystavení šeku a i podle odůvodnění napadeného rozsudku nebylo prokázáno, kdo vyplnil tu část šeku, která spočívala v podpisu výstavce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. Č. je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. (první alinea) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. byl Vrchním soudem v Olomouci posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný R. Č. dne 27. 1. 2003 v Ostravě poté, co nezjištěným způsobem získal nevyplněný bankovní šek vydaný Č. S., a. s., k účtu obchodní společnosti K. T., s. r. o., který byl spolu s dalšími firemními doklady krátce předtím téhož dne odcizen z vozidla této společnosti u jejího sídla, v úmyslu získat finanční prostředky ke škodě majitele účtu vyplnil neoprávněně údaje na přední straně šeku, a to nejméně datum vystavení „27. 1. 2003“, částku ve výši „15.000,- Kč“, jméno a adresu osoby, které má být částka vyplacena, „R. Č.“, a místo vystavení šeku „O.“, aby bylo z šeku plněno v jeho prospěch, k tomu účelu poskytl spoluobviněnému L. B. svůj občanský průkaz, současně ho požádal o vyzvednutí částky 15.000,- Kč pod záminkou, že je po něm pátráno policií, a s příslibem finanční odměny za tuto službu, načež spoluobviněný L. B. dne 27. 1. 2003 v odpoledních hodinách, vydávaje se za R. Č., na jeho žádost v pobočce Č. s., a. s., předložil od obviněného R. Č. převzatý bankovní šek a občanský průkaz R. Č., šek na zadní straně na žádost pracovnice spořitelny podepsal jménem obviněného R. Č., tím oba obvinění vylákali z účtu, ke kterému byl šek vydán, částku 15.000,- Kč ke škodě obchodní společnosti K. T., s. r. o., a po získání této hotovosti se o takto získané finanční prostředky rozdělili.
Pokud obviněný R. Č. ve vztahu ke spolupachatelství trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. namítal neexistenci dohody mezi ním a spoluobviněným L. B., je evidentní, že tato námitka nemůže obstát. Existence dohody, uzavřené byť jen konkludentně, je jasná ze zjištění, že obviněný R. Č. použil šeku k získání finančních prostředků, že za tím účelem šek vyplnil a předal se svým občanským průkazem spoluobviněnému L. B., kterého výslovně požádal o vyzvednutí částky uvedené na šeku, a že se po vyzvednutí peněz o získané prostředky se spoluobviněným rozdělil. Z takto zjištěných okolností je nepochybné, že spoluobviněný L. B. učinil to, co po něm obviněný R. Č. požadoval, a použil při tom prostředků, které mu obviněný R. Č. dal k dispozici. Tím je plně podložen závěr, že obviněný R. Č. vykonal jednání, které Vrchní soud v Olomouci posoudil jako spolupachatelství s obviněným L. B., za situace, kdy mezi oběma obviněnými byla dohoda o společném získání peněz.
Obviněný R. Č. formuloval dovolací námitku směřující proti výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. jako „absenci důkazů o dohodě“. Jestliže tím měl na mysli, že z provedených důkazů nevyplývají ta skutková zjištění, která Vrchní soud v Olomouci uvedl ve výroku o vině a z kterých dovodil spolupachatelství, je třeba konstatovat, že takto koncipovaná námitka je mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném hmotně právním ...“), to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je tedy možné namítat, že skutková zjištění soudu nenaplňují znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, včetně znaků spolupachatelství, avšak není možné namítat, že skutková zjištění soudu jsou nesprávná, že jsou výsledkem vadně hodnocených důkazů, že nemají dostatečný podklad v důkazech apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěných soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Ke skutkovým námitkám, pokud jsou obsahem dovolání, Nejvyšší soud nepřihlíží, neboť nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení.
Námitka obviněného R. Č. proti tomu, že Vrchní soud v Olomouci posoudil skutek také jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., §143 tr. zák., vycházela z toho, že nebylo prokázáno, že by obviněný vyplnil šek v části, kde je podpis výstavce šeku. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění rozsudku uvedl, že podpis oprávněného výstavce šeku byl falšován, že je pravděpodobné, že obviněný napodobil podpis výstavce šeku, avšak že to nebylo spolehlivě prokázáno. Naplnění zákonných znaků uvedeného trestného činu dovodil Vrchní soud v Olomouci ze zjištění, že obviněný vyplnil tiskopis šeku v ostatních částech, jimiž byly datum vystavení, výše částky, jméno a adresa osoby, které má být placeno, a místo vystavení.
Vrchní soud v Olomouci tu vycházel z právního názoru, že směřuje-li útok pachatele proti tiskopisu šeku, na kterém jsou některé náležitosti předtištěny, považuje se za padělání šeku jednání, jímž pachatel neoprávněně doplní potřebné náležitosti, které v samotném tiskopisu šeku chybějí. Tento názor je v teorii i praxi trestního práva obecně uznáván (viz např. Trestní zákon, komentář – II. díl, 6. vydání, C. H. Beck 2004, str. 885) a Nejvyšší soud se s ním ztotožňuje. Tento názor se vztahuje i na případy, kdy tiskopis šeku je před posuzovaným jednáním pachatele vyplněn jen zčásti a kdy pachatel doplní jen některé náležitosti, které chybějí k tomu, aby šlo o platný šek. Z náležitostí, které nebyly obsahem tiskopisu a bez kterých by tiskopis nebyl platným šekem, obviněný neoprávněně doplnil peněžitou sumu, která má být zaplacena, datum a místo vystavení šeku. Bez ohledu na okolnost, že ho nepodepsal jako výstavce, uvedl tiskopis doplněním uvedených náležitostí do stavu, že navenek měl podobu platného šeku. Pokud obviněný šek nepodepsal jako výstavce, je jasné, že ostatní náležitosti, po jejichž doplnění získal tiskopis vzhled platného šeku, do tiskopisu uvedl za situace, kdy podpis výstavce na něm již byl, nebo za situace, kdy k neoprávněnému uvedení podpisu výstavce sám dal podnět jiné osobě. Evidentně to vyplývá z kontextu posuzovaného jednání obviněného s tím, co bylo jeho účelem. Posuzované jednání směřovalo k tomu, aby obviněný dosáhl neoprávněného proplacení šeku Č. S:, a. s., což se také stalo, a obviněnému muselo být zřejmé, že bez uvedení podpisu výstavce toho dosáhnout nemůže. Jestliže obviněný podpis výstavce sám do tiskopisu šeku neuvedl, mohl k uvedenému účelu šeku úspěšně použít jen za předpokladu, že šek již podpis výstavce nesl, nebo za předpokladu, že by jinou osobu nechal neoprávněně uvést podpis výstavce na tiskopis šeku. Obě naznačené alternativy zakládají trestní odpovědnost obviněného. Pokud obviněný jednal za situace, kdy tiskopis šeku již nesl podpis výstavce, bylo neoprávněné doplnění dalších nezbytných náležitostí do tiskopisu paděláním šeku ve smyslu výše citovaného právního názoru. Pokud obviněný jednal za situace, kdy na tiskopisu nebyl uveden podpis výstavce a kdy tento podpis do tiskopisu uvedla jiná osoba z podnětu obviněného, šlo o spolupachatelství, v jehož rámci padělek šeku vznikl součinností, při které chybějící nezbytné náležitosti šeku doplnili zčásti obviněný a zčásti jeho spolupachatel.
Námitka obviněného, že na tiskopise šeku neuvedl podpis výstavce šeku, tedy v žádném případě nemohla zvrátit závěr, že neoprávněné doplnění ostatních nezbytných náležitostí šeku znamenalo jeho padělání.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec