ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1548.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1548/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. P., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 8 To 72/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 9/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 18 T 9/2004, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. a další trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 8 T 379/2003, resp. Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004, za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 14 a ½ roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také spoluobvinění J. K. a A. B..
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. se J. P. dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně, které (stručně řečeno) spočívalo v tom, že společně se spoluobviněným J. K. od podzimu 2002, po vzájemné domluvě, s cílem přepadnout a odcizit finanční prostředky, prováděli pozorování zvyklostí a chování V. P., v místě jeho bydliště v zemědělské usedlosti čp. v obci V., okr. P., k jehož zastrašení si od A. B. bez povolení opatřili pistoli zn. Tokarev s náboji a dne 14. 4. 2003 v ranních hodinách přijeli k zemědělské usedlosti V. P. osobním vozidlem J. P., který po 13:00 hod. s cílem uskutečnit předchozí dohodu, když J. K. zůstal ve vozidle, odešel k usedlosti V. P. a přepadl jej, když nad rámec původní dohody úmyslně jmenovaného dvěma výstřely usmrtil, poté prohledal obytný dům mrtvého, odcizil dvě vkladní knížky se zůstatkem 132.183,- Kč, odešel k čekajícímu J. K. a společně odjeli.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 8 To 72/2005, byla odvolání obviněného J. P. a spoluobviněného A. B. zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal J. P. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak namítá, že skutková zjištění na základě, kterých byl odsouzen, nebyla podle jeho názoru hodnocena ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Spoluobviněného J. K. několikrát k stavení poškozeného dovezl, ale dál nešel, když styk s ním obstarával J. K. sám, když si od něj půjčoval peníze a bral mléko. Orgány činné v trestním řízení uvěřily tvrzení J. K., který je osobou nevěrohodnou a lhavou, jak to vyplývá ze znaleckých posudků. Přesto je usvědčován pouze na základě jeho výpovědi, bez jediného přímého důkazu, ze kterého by bylo zřejmé, kdo se dopustil smrtelné střelby vůči panu P. Soudy, že naopak neprověřily jeho obhajobu, neobjasnily proč se J. K. v den vraždy náhle přesunul do P. a téměř rok si uschovával vlakovou jízdenku z P. do H. B., což připomíná obstarávání si alibi. Dne 14. 4. 2003, že pak sám jezdil modrou Škodou 1203, přičemž červenou Škodovku 120 měl v ten den vypůjčenou spoluobviněný J. K. a také svědek P. potvrzuje, že v autě byla kolem 15:30 hod. jedna osoba. Auto mu pak bylo vráceno téhož dne až ve 22:00 hod. odstavením na nádraží v H. B. s tím, že klíčky jsou v kastlíku auta a J. K. jede vlakem do P., na což jej upozornil SMS zprávou. Z uvedeného považuje za zřejmé, že nebyl na místě vraždy, nepodílel se na ukrývání zbraně a dalších věcí v okolí L. a nelogický je i další postup J. K., který ukrytou zbraň vyzvedl a hodil do přehrady Ž., a chtěl ji tak zlikvidovat, čímž totálně zničil všechny stopy a docílil nemožnosti identifikace možného pachatele. Pouze z jeho finančních potíží a předchozí trestné činnosti pak nelze dovozovat, že jej to vedlo ke spáchání vraždy, když narozdíl od J. K. se nikdy nedopouštěl násilné trestné činnosti. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání J. P. ale vyplývá, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá, když jeho konkrétní námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale vesměs napadají správnost skutkových zjištění samotných. Námitkami proti správnosti postupu soudů při hodnocení zejména věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. K. a s poukazem na další okolnosti případu, se tak obviněný snaží prosadit svoji verzi skutkového děje, podle kterého se daného jednání dopustil výhradně J. K. sám.
Takovéto skutkové námitky, ale nelze úspěšně v řízení o dovolání uplatňovat a nemůžou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou nezpůsobilé naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se vztahuje toliko na vady v hmotně právním posouzení skutku, tj. skutku, jak byl zjištěn soudem I. stupně a potvrzen soudem odvolacím.
Protože obviněný v dovolání neuplatnil jedinou námitku proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš