Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2005, sp. zn. 7 Tdo 1554/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1554.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1554.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1554/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 3 To 101/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 45 T 2/2005, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se jej dopustil tím, že dne 29. 11. 2004 v 15:00 hodin v O.-P., na ul. O., v prostorách Ú. p. O., pobočka P., u sebe bez povolení přechovával 11 ks plastových uzavíratelných sáčků, tzv. dealeráků, uložených v plechové krabičce od pánské kosmetiky zn. STR 8, obsahujících celkem 41,049 g pervitinu o obsahu 27,521 g methamphetaminu, psychotropní látky zařazené do přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Obviněnému byl rozsudkem uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl mu uložen trest propadnutí věci, které jsou blíže specifikovány v rozsudku nalézacího soudu. V další části rozsudku byl obviněný P. V. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn krajským soudem obžaloby pro skutek uvedený pod bodem 1 obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 4 písm. a) tr. zák. Odvolání obviněného podané proti odsuzujícímu výroku rozsudku Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 3 To 101/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu, protože nebylo dáno jeho zavinění ve formě úmyslu. Domnívá se, že v konkrétním případě u něj absentovala vědomostní složka zavinění ve vztahu k povaze přechovávané látky jako látky psychotropní, neboť v době, kdy se měl trestného činu dopustit, nevěděl, že má v držení psychotropní látku. V další části dovolání obviněný uvedl, že i přes omezení dovolacích důvodů na námitky právní povahy považuje za nutné poukázat na pochybení orgánů činných v trestním řízení, která vedla k nesprávnému zjištění skutkového stavu. Podle názoru dovolatele totiž došlo k porušení jeho práva prostudovat spis v souvislosti se skončením vyšetřování. Na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Ostravě byly v přípravném řízení vyžádány a následně opatřeny informace o telekomunikačním provozu z jeho telefonních přístrojů s tím, že vzhledem k jejich rozsahu nebyly tyto zařazeny do originálu spisu. Předmětný záznam byl založen do spisu až u odvolacího soudu. Protože se o zmíněném záznamu dozvěděl až při veřejném zasedání odvolacího soudu, nemohl s ohledem na rozsah a podrobnost údajů adekvátně reagovat. Porušení svého práva na obhajobu spatřuje dovolatel i v tom, že odvolací soud zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování. V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, aniž by konkretizoval další postup řízení. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Dovolatel opřel dovolání o druhou alternativu, tj. že vrchní soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými napadal pochybení procesního rázu, tj. námitky směřující proti údajnému porušení ustanovení upravujících seznámení obviněného s výsledky vyšetřování, resp. námitky zpochybňující úplnost dokazování. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz rozhodnutí č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.). Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele zpochybňující závěr soudů, že zjištěným skutkem naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák, pro tvrzenou nevědomost o tom, že jim přechovávaná látka je látkou psychotropní. Znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. naplnil obviněný podle závěrů soudů tím, že bez povolení přechovával ve větším množství psychotropní látku. Nejvyšší soud ve vztahu k námitkám obviněného konstatoval, že otázkou, zda zjištěné jednání obviněného naplnilo subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák., se krajský i vrchní soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správnému závěru. Podmínkou trestnosti podle §187a tr. zák. je úmyslné zavinění. Jak krajský soud, tak vrchní soud se při projednání odvolání obviněného zevrubně zabývaly jeho obhajobou, podle níž igelitová taška obsahující krabičku s plastovými sáčky s pervitinem a váhu nepatřila obviněnému, nýbrž blíže neztotožněnému „J.“, který ji měl zapomenout ve voze obviněného. Obviněný údajně po ochutnání obsahu jednoho ze sáčků sice pojal podezření, že by se mohlo jednat o drogu, ale protože byl v časové tísni, neměl čas věc řešit a odjel na úřad práce, kde byl i s drogou zadržen. Oba soudy měly shodně obhajobu obviněného za vyvrácenu. Dospěly přitom důvodně k závěru, že obviněný nebyl v časové tísni, počínal si nikoli jako nálezce cizí tašky s drogou, ale jako osoba s ní disponující (oddělení váhy a drogy, umístění drogy u sebe), navíc osoba mající zkušenost s užíváním drog, v jejíž krvi byl v době zadržení zjištěny stopy methamphetaminu. Oba soudy výslovně konstatovaly naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 tr. zák. ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. (viz str. 12 odůvodnění rozsudku krajského soudu, resp. str. 19 odůvodnění usnesení vrchního soudu). IV. Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného P. V. jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. prosince 2005 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2005
Spisová značka:7 Tdo 1554/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1554.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21