ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.161.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 161/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. února 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného pprap. K. D., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 61 To 416/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 11/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 3 T 11/2004, byl obviněný pprap. K. D. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že spoluobviněný pprap. PČR L. Š. dne 4. 11. 2003 kolem 16:30 hod. v P. v blízkosti areálu S. na K. při výkonu dozoru nad bezpečností silničního provozu prováděl kontrolu řidiče osobního motorového vozidla tov. zn. VW Passat občana vietnamské národnosti T. G., v rozporu s ustanovením §6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. o P.ČR tím způsobem, že mu oznámil, že převáží zboží chráněné ochrannou známkou, přičemž za to musí zaplatit pokutu a kdy mu řidič T. G. předkládal požadované doklady, mu z otevřené peněženky, kterou držel v rukou, odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 3.900,- Kč a obviněný pprap. PČR K. D. byl s takovýmto průběhem kontroly T. G. srozuměn, v jeho prospěch nezakročil, čímž hrubým způsobem porušil ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. o P. ČR. Za to byl odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Tímž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný pprap. L. Š.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 61 To 416/2004, bylo odvolání pprap. K. D., které podal proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný pprap. K. D. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soud nedostatečným, a v několika zásadních skutečnostech i nesprávným způsobem zhodnotil provedené důkazy, a na základě takto chybně zjištěného a zhodnoceného skutkového stavu věci, provedl i nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání. Nebylo prokázáno vědomé zneužití pravomoci veřejného činitele v podobě nezákonného inkasování pokuty z jeho strany, když důkazy a dosažená skutková zjištění neprokazují jeho aktivní vědomé jednání v takovém rozsahu, jak mu soudy obou stupňů přičítají. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěry o tom, že měl vědomost o průběhu celé kontroly a dokonce v ní sám aktivně vystupoval, nemají podle jeho názoru oporu v žádném z provedených důkazů. V podrobnostech pak poukazuje na části odůvodnění rozhodnutí soudů a rozebírá zejména obsah výpovědi poškozeného T. G. Na základě toho pak namítá, že poškozený ve svých výpovědích netvrdil, že se daného jednání dopustili oba policisté ale naopak, že on byl pasivní, kontrolu vozidla neprováděl a stál opodál, s poškozeným nehovořil, nepožadoval ani prohlídku zboží ani zaplacení peněz, a jediným jeho kontaktem se spoluobviněným byla situace, kdy požádal spoluobviněného, aby poškozenému vrátil vyinkasované peníze. Z toho pak dovozuje, že i poškozený nepřímo potvrzuje možnost, že o způsobu kontroly, pokutě a jak byla tato vyinkasovaná, nemusel vědět a proto s ní být ani srozuměn. Výpověď svědka K., že pak může svědčit maximálně o jeho vědomosti o projednávaní ochranné známky zboží, nikoli však o jeho vědomosti o požadování pokuty za tento nedostatek a o jejím vyinkasování ze strany spoluobviněného. Jeho pochybení je proto možné spatřovat pouze v tom, že ho řádně jako svého kolegu nepoučil o správném postupu, případně mu v takovém postupu důrazněji nezabránil. Za dostatečné a jednoznačné považuje i vysvětlení spoluobviněného ohledně jeho křivého označení a spolupachatele daného skutku, které si ale soud vyhodnotil v jeho neprospěch. V souvislosti s tím pak k dovolání přiložil čestné prohlášení spoluobviněného pprap. L. Š., ve kterém se uvádí, že tato část jeho výpovědi obsahuje nepravdivé tvrzení. Domnívá se proto, že pokud nedošlo k dostatečnému prokázání jeho vědomosti o vymáhání a faktickému převzetí peněz ze strany spoluobviněného, který jednal z vlastní vůle a nad rámec jakékoliv jejich spolupráce, nelze v jeho jednání shledávat naplnění zákonných znaků trestného činu podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zák. ale toliko kázeňské pochybení, když pouhá jeho vědomost o řešení ochranné známky zboží a případné odcitování příslušných zákonných ustanovení k této otázce, nelze v žádném případě hodnotit jako jednání dosahující stupně společenské nebezpečnosti trestného činu. Navrhl proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc přikázána tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, nebo aby dovolací soud sám rozhodl podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na základě provedeného dokazování učinily, tzn. námitky skutkové směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. O takovéto námitky ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
Jak vyplývá z uvedených námitek obviněného, je jeho tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku založeno na jiném hodnocení důkazů, než bylo provedeno soudy obou stupňů a z toho vyplývajícího jiného skutkového zjištění, že nebyl srozuměn s průběhem dané kontroly. Tím obviněný přímo popírá skutkové zjištění soudů o tom, že byl s takovýmto průběhem kontroly srozuměn a které bylo pak následně podkladem, na základě kterého soudy rozhodly o právním posouzení jeho jednání jako daný trestný čin. Takovéto námitky skutkové povahy, kterými se obviněný domáhá změny skutkových zjištění a až následně na základě toho i změny právního posouzení věci, ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš