ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.178.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 178/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2005 dovolání obviněného Z. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 To 600/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 218/2002 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 To 600/2003, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 6 T 218/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 6 T 218/2002, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na 10 týdnů a k trestu zákazu činnosti na 5 roků. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř.
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný dne 9. 5. 2001 jako majitel zastavárny „U.“ v B., poté, co byl upozorněn poškozeným J. B. a policistou nstržm. J. P., že přenosný telefon zn. Ericsson T 10s nacházející se v jeho zastavárně pochází z trestné činnosti, a poučen, že s ním nesmí žádným způsobem manipulovat, naložil s ním nezjištěným způsobem tak, že ho ukryl nebo převedl na jinou osobu, a dne 10. 5. 2001 poté, co mu poškozený předložil doklady o koupi a výrobní číslo telefonu a policista ho vyzval k jeho vydání, předložil odlišný přístroj a vydával ho za telefon, který byl předchozího dne označen jako telefon pocházející z trestné činnosti.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 To 600/2003, tak, že rozsudek Městského soudu v Brně byl podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 190 hodin a peněžitý trest ve výměře 8.000,- Kč s náhradím trestem odnětí svobody stanoveným na 8 týdnů.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Do rámce tohoto zákonného dovolacího důvodu spadala v podstatě jen námitka, že hodnota telefonu nedosáhla částky 5.000,- Kč, takže nešlo o věc, která by požívala ochrany podle ustanovení §251 odst. 1 tr. zák. Jinak obviněný uplatnil řadu námitek, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a které byly založeny na tvrzení, že dne 10. 5. 2001 předložil telefon, o kterém mu bylo předcházejícího dne sděleno, že pochází z trestné činnosti, a že z jeho strany nedošlo k žádné záměně telefonů a tím ani k tomu, že by telefon, který pocházel z trestné činnosti, ukryl nebo převedl na jinou osobu. K těmto skutkovým námitkám Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem, kterým podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení je jasné, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, tj. podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. To znamená, že dovoláním lze vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci.
Z podnětu té části dovolání, jejímž obsahem byla námitka naplňující zákonný dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházejí řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Zákonný znak „věc, která byla získána trestným činem“ není v posuzovaném případě naplněn zjištěním, že telefon pocházel z trestné činnosti. Z rozsudků soudů není patrno, jakým trestným činem měl být telefon získán. I když to soudy výslovně neuvedly, měly patrně na mysli trestný čin krádeže (§247 tr. zák.). Avšak dále již není jasné, o kterou variantu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. se mělo jednat. To je významné potud, že mělo-li by jít o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., muselo by být zjištěno, že odcizením telefonu byla způsobena škoda nikoli nepatrná, tj. škoda ve výši nejméně 5.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Takové zjištění ovšem soudy neučinily. Pro naplnění zákonných znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák. sice není nutné, aby odcizením byla způsobena škoda nikoli nepatrná, avšak se způsobením pouze nepatrné škody (tj. škody ve výši méně než 5.000,- Kč) by musela být spojena některá z dalších okolností, jak jsou vymezeny v §247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák. Soudy však neučinily ohledně okolností krádeže telefonu žádné zjištění, které by odůvodňovaly podřazení činu, při kterém byl telefon odcizen, pod některé z uvedených ustanovení. Z toho vyplývá, že z dosavadních zjištění soudů není zřejmé ani to, zda odcizení telefonu vůbec bylo trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. Chybí tedy jeden ze zákonných znaků trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž je to, že jde o „věc, která byla získána trestným činem“. To má význam nejen z hlediska naplnění objektivní stránky trestného činu podílnictví, ale i z hlediska naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu (k tomu viz č. 7/1995 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost je třeba dodat, že pro posouzení trestnosti činu, jímž byla věc získána, je významná i aplikace ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. (k tomu viz č. 4/1997 Sb. rozh. tr.).
Dovolací námitka obviněného, že telefon nebyl věcí, která by požívala ochrany podle §251 odst. 1 tr. zák., je důvodná v tom smyslu, že soudy ohledně odcizení telefonu poškozenému nezjistily nic, co by odůvodňovalo závěr, že telefon byl získán trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. Skutková zjištění Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Brně, proto nenaplňují zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným. Vadou rozsudků obou soudů tedy je to, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, tj. skutku, tak jak ho soudy zjistily. Jde o vadu ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku. Zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci Městský soud v Brně odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího soudu. Pokud případně dospěje k závěru, že okolnosti, za kterých byl telefon získán, neumožňují úsudek, že šlo o věc, která byla získána trestným činem, a tedy o dokonaný trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., bude se zabývat otázkou, jakou představu o původu telefonu obviněný měl po jednání s poškozeným a policistou dne 9. 5. 2001 a zda vzhledem k této představě případně z jeho strany nešlo o pokus trestného činu podílnictví podle §8 odst. 1 tr. zák., §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec