ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.22.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 22/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2005 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ? pobočka v Táboře ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 14 To 229/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 189/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 13 T 189/2003, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Táboře spočíval v tom, že obviněný dne 22. 1. 2000 v R., při sjednávání pojistné smlouvy s W. p., a. s., uvedl neúplné údaje o úrazech a operacích, neboť v kolonce 2.3 návrhu na uzavření pojistné smlouvy uvedl, že v minulosti měl pouze jediný úraz, a to zlomeninu pravého zápěstí v roce 1981, přičemž z jeho zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že byl v letech 1995 a 1996 celkem čtyřikrát odškodněn Č. p., a. s., za trvalé následky úrazu pravého kolena, a toto koleno pak bylo dodatkem k příslušné pojistné smlouvě vyňato z pojistné ochrany, a v letech 1996 a 1998 byly u něho provedeny arthroskopické operace pravého kolena.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 14 To 229/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře. Toto usnesení napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Poukázal na to, že trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. je úmyslným trestným činem, a namítl, že soudy nesprávně zhodnotily otázku úmyslného zavinění na jeho straně. Uvedl, že návrh pojistné smlouvy podepisoval s vědomím, které mu bylo potvrzeno vyjádřeními osob jednajících za pojišťovnu, že totiž jeho zdravotní stav bude pojišťovnou úplně zjištěn na základě komplexní dokumentace a přezkumem provedeným lékařem pojišťovny. Poukázal na to, že za této situace nemohl jednat v úmyslu zamlčet pojišťovně podstatné údaje, a dodal, že pojišťovna si měla veškeré v návrhu chybějící údaje zjistit z uvedených zdrojů. Konstatoval, že nemohl předpokládat, že pojišťovna neučiní naznačená opatření ke zjištění jeho zdravotního stavu a že návrh smlouvy bude akceptovat bez dalšího. Podle obviněného se ani odvolací soud těmito aspekty posuzované věci nezabýval, takže se řádně nevypořádal s jeho odvoláním. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. K trestnosti činu se tu vyžaduje úmyslné zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.), takže je nutné, aby ze skutkových zjištění, která jsou podkladem výroku o vině, vyplýval úmysl podle §4 písm. a) nebo písm. b) tr. zák. V posuzovaném případě se z hlediska poměru mezi rozhodnutími soudů na straně jedné a dovoláním obviněného na straně druhé jeví jako spornou právě otázka úmyslného zavinění.
Tuto otázku soudy vyřešily evidentně správně. Zcela spolehlivým podkladem jim byla zjištění vyplývající nejen ze samotného návrhu pojistné smlouvy, tak jak ho obviněný vyplnil prostřednictvím pracovnice pojišťovny a poté podepsal a předložil pojišťovně, ale i ze způsobu jednání obviněného s pracovnicí pojišťovny a z okolností jeho dřívějšího pojištění u jiné pojišťovny. Bez ohledu na to, zda, v jakém rozsahu a jakým způsobem si sama pojišťovna svými prostředky ověřila skutečný zdravotní stav obviněného, bylo jeho povinností uvést v návrhu pojistné smlouvy pravdivé a úplné údaje týkající se jeho zdravotního stavu, zvláště když šlo o takový druh pojištění, v jehož rámci byly různé poruchy zdraví pojistnou událostí a tedy i titulem k plnění ze strany pojišťovny. Údaje, které obviněný uvedl v návrhu pojistné smlouvy ohledně historie svého zdravotního stavu, zcela zřejmě neodpovídaly skutečnosti, a to ve velmi podstatném směru. Obviněný sice přiznal zlomeninu zápěstí z roku 1981, tedy úraz z doby před 19 roky, ale zároveň neuvedl opakované úrazy pravého kolena z let 1995, 1996 a 1998, tedy z doby relativně krátce před předložením posuzovaného návrhu pojistné smlouvy. Přitom na rozdíl od výslovně zmíněné zlomeniny zápěstí, která představovala jednorázový či ojedinělý problém, který odezněl, šlo v případě pravého kolena obviněného o přetrvávající či recidivující obtíže vyvolané opakovanými úrazy. Obviněný na tyto problémy nezapomněl, protože se před pracovnicí pojišťovny, která s ním vyplňovala návrh pojistné smlouvy, vyjádřil tak, že v minulosti absolvoval jen vyšetření kolena. Takové vyjádření sice nebylo důvodem k uvedení nějakého konkrétního údaje do návrhu smlouvy, ale bylo jasně nepravdivé, protože obviněný ve skutečnosti absolvoval arthroskopické operace kolena. V žádném případě je nemohl považovat za pouhé vyšetření, protože šlo o zákroky, které byly reakcí na úrazy kolena a směřovaly k jejich léčení. Zároveň je zřejmé, že obviněný jednal pod vlivem zkušenosti z předchozího pojištění u Č. p., a. s., která poté, co obviněného v letech 1995 a 1996 celkem čtyřikrát odškodnila z titulu úrazů pravého kolena, nakonec iniciovala takovou změnu tehdejší pojistné smlouvy, která v podstatě znamenala vynětí pravého kolena obviněného z pojistné ochrany. Obviněný si tedy byl vědom toho, že skutečný stav jeho pravého kolena představuje pro pojišťovnu zvýšené riziko, takže by při jeho znalosti nemusela na pojištění vůbec přistoupit nebo by ho mohla akceptovat v podobě méně výhodné pro obviněného. Za těchto okolností se neuvedení jakýchkoli údajů vztahujících se k problémům obviněného s pravým kolenem jeví jako jejich záměrné zamlčení motivované snahou dosáhnout pojištění v rozsahu a za podmínek odpovídajících tomu, jako by obviněný žádné problémy s pravým kolenem neměl. V tom je i podstata jeho úmyslného zavinění, jak ho správně dovodily soudy ve svých rozhodnutích.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec