ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.224.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 224/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 2. 2005 o dovolání obviněného J. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 2 To 87/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 2/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 46 T 2/2003, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkcí v orgánech obchodních společností a družstev na pět let a podle §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 500.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok. Kromě toho bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně rozhodnuto i ohledně obviněného I. D..
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podali odvolání státní zástupce ve prospěch obviněného J. N., obviněný J. N. a obviněný I. D. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 2 To 87/2004. Ohledně obviněného J. N. bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let při současném vyslovení dohledu nad obviněným, podle §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 1.000.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkcí v orgánech obchodních společností a družstev na pět let.
Jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný J. N. v době od 3. 8. 2000 do 13. 12. 2000 v Brně jako jediný jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., se sídlem v B., vybral s úmyslem získat finanční prostředky pro svoji potřebu z jejího účtu vedeného u K. b., a. s., postupně částku v celkové výši 25.100.000,- Kč a pokusil se \"zlegalizovat\" ponechání si částky minimálně 24.000.000,? Kč na základě formální smlouvy o půjčce, kterou si tuto částku na základě smlouvy ze dne 16. 11. 2000 půjčil od obchodní společnosti P., s. r. o., kterou při uzavření této smlouvy zastupoval, a za pomoci smluv se spoluobviněným I. D., se kterým nejprve dne 3. 11. 2000 uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu v obchodní společnosti P., s. r. o., dosáhl formálního převodu této částky do svého vlastnictví, přičemž se jednalo o smlouvy, kterými spoluobviněný I. D. postoupil sobě jako fyzické osobě pohledávku obchodní společnosti P., s. r. o., za obviněným J. N. dne 20. 12. 2000 a následně došlo mezi nimi k vzájemnému zápočtu dne 22. 12. 2000, přičemž takto se obviněný J. N. snažil získat a ponechat si částku minimálně 24.000.000,- Kč ke škodě obchodní společnosti P., s. r. o.
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a to v rozsahu výroku o vině, který se ho týkal, a v důsledku toho i v rozsahu výroku o trestu, který mu byl uložen. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, protože chybí znak, že by si přisvojil cizí svěřenou věc, chybí také škodlivý následek a nelze dovodit jeho úmysl. Obviněný vyjádřil názor, že chybné závěry soudů jsou důsledkem toho, že nevyhověly jeho návrhu na provedení dalších důkazů, z nichž obzvláště významný byl znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví. Vytkl, že soudy posoudily jako trestný čin jeho jednání v postavení společníka statutárního orgánu obchodní společnosti, což vyžadovalo, aby se zabývaly situací, která ho k posuzovanému jednání vedla právě z hlediska tohoto jeho postavení v návaznosti na předcházející okolnosti. Podrobně uvedené námitky v tomto směru obviněný založil na tom, že účelem jeho jednání bylo eliminovat nezákonné jednání druhého společníka. Obviněný zdůraznil, že k posuzovanému jednání byl donucen tím, že druhý společník se pasivně a odmítavě stavěl k jeho návrhům na vypořádání formou převodu obchodního podílu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby nebo aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, evidentně naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Peněžní prostředky, které obviněný jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., vybral z jejího bankovního účtu, byly ve vztahu k obviněnému \"cizí věc\". Nic na tom nemění okolnost, že obviněný byl zároveň jedním ze dvou společníků uvedené obchodní společnosti. Majetek obchodní společnosti a majetek osoby, která je jejím společníkem, jsou dvě různé vlastnické sféry již proto, že tu jde o dva samostatné subjekty vlastnického práva. Navíc šlo o \"svěřenou\" věc, protože dispozice s uvedenými prostředky byla obviněnému umožněna jako statutárnímu orgánu obchodní společnosti.
Podstatou přesunu peněžních prostředků z majetku obchodní společnosti do majetku obviněného bylo to, že obviněný si tyto prostředky \"přisvojil\". Obviněný si podržel dispozici s těmito prostředky, avšak nikoli již jako jednatel obchodní společnosti, nýbrž jako vlastník svého odděleného majetku, a ve sféře hospodaření obchodní společnosti navodil stav, který byl charakterizován tím, že společnost nemá žádný právní titul k tomu, aby mohla uvedené prostředky považovat za své, ani k tomu, aby se mohla na obviněném domáhat jejich vrácení. Toho obviněný dosáhl tím, že nejprve uzavřel dne 3. 11. 2000 s třetí osobou, tj. se spoluobviněným I. D., smlouvu o převodu svého obchodního podílu ve společnosti za částku 24.500.000,- Kč, čímž přestal být společníkem, ale nadále zůstal jednatelem obchodní společnosti, dále uzavřel dne 16. 11. 2000 smlouvu o půjčce, kterou podepsal za obě strany, tj. nejen za sebe jako dlužníka, ale i za obchodní společnost jako věřitele, čímž se formálně stal vlastníkem prostředků vybraných z účtu obchodní společnosti, mezitím odstoupil dne 8. 12. 2000 z funkce jednatele obchodní společnosti a nechal spoluobviněného I. D. uzavřít dne 20. 12. 2000 smlouvu o postoupení pohledávky, kterou spoluobviněný I. D. podepsal za obě strany, tj. jak za obchodní společnost P., s. r. o., jako postupitele, tak za sebe coby fyzickou osobu jako postupníka, čímž věřitelem obviněného přestala být obchodní společnost P., s. r. o., a stal se jím spoluobviněný I. D., a konečně za situace, kdy měl vůči spoluobviněnému I. D. pohledávku ve výši 24.500.000,- Kč z titulu převodu obchodního podílu a kdy spoluobviněný měl vůči němu pohledávku ve výši 24.000.000,- Kč získanou od obchodní společnosti P., s. r. o., z titulu půjčky peněz obviněnému, obviněný přikročil dne 22. 12. 2000 k započtení. Ohledně částky 24.000.000,- Kč, kterou v rámci prostředků vybraných z účtu odčerpal z majetku obchodní společnosti P., s. r. o., tak obviněný navenek nastolil stav, jako by obchodní společnosti nic nedlužil, aniž se jí ovšem dostalo ekvivalentu ve formě plnění z titulu půjčky obviněnému. Tento stav, který evidentně byl cílem obviněného, znamenal vznik škody na straně obchodní společnosti P., s. r. o.
O tom, že k získání finančních prostředků z majetku obchodní společnosti P., s. r. o., bez poskytnutí protihodnoty směřoval úmysl obviněného, jasně svědčí již samotný způsob provedení činu, který záležel v tom, že obviněný vybral prostředky z účtu obchodní společnosti a poměrně komplikovaným, poněkud nepřehledným, avšak evidentně promyšleným způsobem, do něhož zapojil i spoluobviněného I. D., se formálně vymanil ze závazku poskytnout obchodní společnosti ekvivalent odčerpaných prostředků a zároveň zbavil obchodní společnost možnosti se takového ekvivalentu vůbec domáhat. Právní úkony, které obviněný s tímto cílem učinil, svým účelem obcházely zákon a příčily se dobrým mravům, takže byly neplatné (§39 obč. zák.). Obviněný se tedy nemůže dovolávat jakýchkoli účinků těchto úkonů.
Je sice možné připustit, že posuzované jednání obviněného bylo reakcí na rozpory s druhým společníkem obchodní společnosti P., s. r. o., avšak v žádném případě není možné akceptovat námitku, že by obviněný postupoval v zájmu ochrany majetku obchodní společnosti, protože podstatou jeho jednání bylo obohacení na jeho straně a škoda na straně obchodní společnosti. Pokud by obviněný sledoval jen to, aby druhému společníku znemožnil poškodit zájmy obchodní společnosti, mohl to učinit způsobem, který by sice uvedl její finanční prostředky mimo dosah druhého společníka, avšak zároveň je zachoval v jejích aktivech, zvláště když v době činu byl jediným jednatelem obchodní společnosti a když druhý společník toto postavení neměl. Námitka, že ke škodě nedošlo a že nakonec nebyl nikdo poškozen, s odkazem na to, že sporné otázky mezi bývalými společníky jsou narovnány, se vztahuje až k nynějšímu stavu vytvořenému v průběhu trestního řízení způsobem, jehož podstatou byla náprava škodlivého následku. Vrchní soud v Olomouci to vzal v úvahu tím, že škodu ve výši 24.000.000,- Kč, která jinak naplňuje zákonný znak \"škody velkého rozsahu\", při aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. nepovažoval za důvod pro právní kvalifikaci skutku podle §248 odst. 4 tr. zák., posoudil ji jen jako \"značnou škodu\" a kvalifikoval skutek mírněji podle §248 odst. 3 písm. c) tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec