ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.228.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 228/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. února 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné JUDr. J. M., které podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 13 To 201/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 138/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 T 138/2003, byla obviněná uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 16. 2. 2001 v A. k. v P.-S. převzala jako advokátka od jednatelů společnosti N. C., s. r. o., O. H., a O. P., finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč s tím, že částka měla být uložena do trezoru a v dalších dnech za účasti obou jmenovaných měla být předána J. M., avšak neučinila tak a částku použila pro svoji potřebu. Za to byla odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let s tím, aby v průběhu této doby podle svých sil nahradila škodu, kterou poškozenému trestným činem způsobila. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Odvolání podané obviněnou proti rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 13 To 201/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ...“. Navíc, že nebyly provedeny důkazy, které měly prokázat pravdivost jejich tvrzení a dostala se tak do nerovného procesního postavení stran, bylo ji znemožněno právo na spravedlivé řízení a byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zásady „in dubio pro reo“, když nebyly provedeny důkazy významné pro zjištění rozhodných skutečností. Dále pak obviněná v dovolání obsáhle a podrobně polemizuje se závěry soudu I. stupně ohledně doby poskytování právních služeb firmě N. C., s. r. o., vytýká soudu I. stupně, že uvěřil tvrzení p. H. a p. P. aniž by prověřil pravdivost jejich výpovědí a zamítl její návrh na výslech J. Š., která byla přítomna ujednání o odměně za právní služby. Doklady, které vystavila samostatně, byly ve skutečnosti za právní služby poskytované sestře p. H., který ji ale požádal, aby byly napsány na firmu N. C., s. r. o., kvůli zanesení do účetnictví firmy, která za p. P. tyto služby hradila. Soud, že se vůbec nezabýval jejím tvrzením, proč nepožadovala peníze za právní služby již na konci roku 2000, že jakýkoliv příjem do kanceláře podléhá režimu zákona o účetnictví a nevyhověl ani jejímu návrhu na provedení důkazu ohledně způsobu zaúčtování částky 500.000,- Kč v účetnictví firmy N. C., s. r. o. Dále pak klade otázky, proč se soud nezabýval tím, že jí byly předány předmětné peníze bez nějaké smlouvy nebo vystavení dokladu, proč p. H. a p. P. nepodali trestní oznámení ale až za rok občanskoprávní žalobu a nechtěli s p. M. komunikovat. Je toho názoru, že nebylo jednoznačně prokázáno, na co byla částka 500.000,- Kč určena, když jediní svědci proti ní, tvrdí pokaždé něco jiného a nebylo tak prokázáno zcela jasně, že tato částka měla být za směnky p. M.. Protože se soud nezabýval otázkou prokázání účelu peněz, považuje za nenaplněný hlavní znak trestného činu zpronevěry, tj. že peníze patřily jiné osobě a spatřuje v tom hrubé porušení zásady „in dubio pro reo“. Obviněná rovněž podrobně popisuje finanční problémy p. M., které chtěl řešit prodejem směnek mj. N. C., s. r. o., kdy při jednání s touto obchodní společností byla přítomná JUDr. Ž., která mu později řekla o tom, že obviněná přijala peníze a poradila mu co má tvrdit, aby mu Č. a. k. (ČAK) peníze vyplatila z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie. Jelikož p. M. u ČAK neuspěl, podal trestní oznámení na policii. Advokát p. H. a p. P., že jím pak poradil, že když budou tvrdit na policii, že peníze byly určeny na jiný účel než za právní služby, že by je mohli dostat zpět. O tom, že svědčí i to, že důvod, proč jí peníze vyplatili, v průběhu řízení měnili, neboť je jistě jejich právní zástupkyně JUDr. Ž. poučila, že se jedná jen o podání vysvětlení a nemohou být proto stíhání za trestný čin křivé výpovědi. Vytýká proto soudu, že se nezabýval hodnocením věrohodnosti výpovědí svědků, proč dal p. H. a p. P. firmu do likvidace, proč nepředložili doklad jak zaúčtovali částku 500.000,- Kč v účetnictví a konečně, že soud uvěřil i p. M., který proti ní podal i další nesmyslné trestní oznámení, které bylo „zamítnuto“. Celý proces, že byl tedy proti ní předem připraven a nebyly připuštěny jí navržené důkazy, přičemž poukazuje na dopad tohoto řízení jak na její advokátní praxi, tak i na osobní a rodinný život. Navrhla proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a Nejvyšší soud jí v plném rozsahu zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že z jejího obsahu vyplývá uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale námitky zaměřila výhradně do oblasti skutkových zjištění. Protože v dovolacím řízení je třeba zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných v předcházejícím řízení, nelze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádět námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnost dokazování atd., když tyto nemají povahu právně relevantních námitek. Ani námitka obviněné ohledně absence zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. nenaplňuje uplatněný důvod dovolání, protože je primárně založena na polemice s hodnocením důkazů a skutkovými zjištěními soudu a až v návaznosti na změnu skutkových zjištění se domáhá i změny právního posouzení skutku. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Protože obviněná v dovolání výslovně uvedla, že dovolání podává z důvodu, že „rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, je zřejmé, že uplatňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto důvodu dovolání lze namítat vady hmotně právní, tj. vady právní kvalifikace jednání obviněné, jak je uvedeno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně, spočívající v tom, že daný skutek nenaplňuje určité konkrétní zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Zásadně nelze v dovolání namítat, že daný skutek byl soudem zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak nebo nebyl dostatečně prokázán, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy nebo neprovedl všechny navrhované důkazy, atp. Takovéto námitky lze uplatňovat v rámci odvolání jako řádného opravného prostředku. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží pouze k nápravě závažných vad procesně nebo hmotně právní povahy, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Mezi tyto vady ale nepatří nedostatky ve zjištění skutkového stavu věci a je-li dovolání založeno pouze na takovýchto námitkách, musí být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Právě takovéto námitky uplatila v dovolání také obviněná. Jak vyplývá z výše uvedeného obsahu dovolání, obviněná obsáhle popisuje okolnosti celého případu, polemizuje s úvahami soudu, kterými se řídil při hodnocení důkazů, považuje je za nesprávné a nesouhlasí také s hodnocením věrohodnosti výpovědí svědků, na nichž soud založil své skutkové závěry. O tom, že obviněná výhradně napadá skutkové zjištění soudu s nímž nesouhlasí, svědčí i skutečnost, že opakovaně zdůrazňuje porušení zásady „in dubio pro reo“, která se uplatňuje právě při zjišťování skutkového stavu věci.
Uplatněný důvod dovolání nenaplňuje ani námitka obviněné, že není naplněn hlavní znak trestného činu zpronevěry, tj. že peníze patřily jiné osobě. Zde má obviněná zřejmě na mysli znak „cizí věc“ skutkové podstaty trestného činu podle §248 odst. 1 tr. zák. Nenaplnění tohoto znaku ale obviněná nespatřuje v tom, že popis skutku neobsahuje skutečnosti umožňující závěr o tom, že předmětná finanční částka byla tzv. cizí věcí, ale v tom, že nebyl prokázán účel peněz. Tím obviněná zpochybňuje správnost skutkového zjištění soudu I. stupně, že od jednatelů společnosti N. C., s. r. o., převzala finanční hotovost .... která měla být předána J. M. ..., avšak neučinila tak a částku použila pro svoji potřebu. Obviněná se tak na základě změny tohoto skutkového zjištění s tím, že předmětná částka nebyla určena J. M. ale v podstatě jí jako paušální odměna za právní služby poskytnuté firmě N. C., s. r. o., domáhá primárně tohoto jiného skutkového závěru. Na základě změny skutkového stavu pak v podstatě činí vlastní skutkový závěr, že předmětné peníze patřily jí a nebyly proto cizí věcí ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák. Námitka o nesprávném právním posouzení skutku je tak založena na jiných skutkových zjištěních, než je učinily soudy obou stupňů.
Protože obviněná v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neuvedla jedinou námitku proti právnímu posouzení skutku, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš