ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.234.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 234/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2005 o dovolání obviněného L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 5 To 296/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 39/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 90 T 39/2004, byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (bod 1), dílem dokonaným (bod 4), dále trestným činem vydíraní podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 2), trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (bod 3) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (bod 3).
Podle skutkových zjištění městského soudu se jich dopustil tím, že společně s odděleně stíhaným J. M.,
1. dne 26. 10. 2003 v době kolem 14:00 hod. se na stavbě na ulici G. v B., společně pokusili odcizit podlahové desky OSB o rozměru 250 x 67,5 cm tak, že 4 ks těchto desek naložili do přistaveného vozidla Škoda Felicia, ve kterém seděla dosud neustavené žena, a dalších 20 ks desek měli připravených s tím, že i tyto budou později naloženy do připraveného vozidla, čímž majiteli P. T., způsobili škodu ve výši 7.074,- Kč, avšak k dokonání činu nedošlo, protože byli poškozeným při svém jednání přistiženi a desky byly vráceny majiteli,
2. dne 27. 10. 2003 v době kolem 09:00 hod. se dostavili na stavbu na ulici G. v B., kde L. B. za přítomnosti J. M. fyzicky napadl poškozeného P. T., a to tak, že do něj žduchl rukama, až tento upadl na zem, a následně po něm společně pod pohrůžkou násilí požadovali, aby jim do 15:00 hod. vyplatil dlužné mzdy,
3. dne 29. 10. 2003 kolem 19:45 hod. v B. na křižovatce ulic S. a D. v blízkosti odstavného parkoviště fyzicky napadli P. T., a to tak, že jej povalili na zem, kde jej násilím přidržovali, odcizili mu ledvinku, kterou měl poškozený u pasu, v níž měl mobilní telefon zn. Nokia 6310i, koženou peněženku s finanční hotovostí 3.000,- Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu zdravotní pojišťovny, malý technický průkaz k vozidlu Škoda Felicia Pick-up, a k nákladnímu přívěsu za osobní vůz, platební kartou OK od úvěrového účtu a M. kartu, čímž způsobili poškozenému škodu ve výši 17.000,- Kč,
4. dne 29. 10. 2003 v době od 19:45 hod. do 24:00 hod. v B. na ulici L. z bankomatu GE C. B. provedli dva neoprávněné výběry v hotovosti ve výši 5.000,- Kč a 2.000,- Kč, a to za pomoci OK platební karty předtím odcizené poškozenému P. T., čímž mu způsobili škodu ve výši 7.000,- Kč.
Obviněnému L. B. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 5 To 296/2004, zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a sám rozhodl tak, že se obviněnému ukládá zaplatit poškozenému P. T. na náhradě škody částku 10.000,- Kč s tím, že se zbytkem uplatněného nároku odkázal poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. et PhDr. J. P., CSc., dovolání. Toto rozhodnutí napadl v celém rozsahu jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť podle něj v rozhodnutí některý výrok chybí.
V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že v napadeném rozsudku krajského soudu chybí výrok o tom, že se zamítá jeho odvolání. Má tedy za to, že touto vadou je naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolatel je rovněž přesvědčen, že jsou splněny podmínky dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud potvrdil závěry okresního soudu o jeho vině, ač sám připustil, že skutek pod bodem 4 nemusel provést sám, nýbrž jej mohla provést jiná osoba.
Dále zdůrazňuje, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy, které podle jeho přesvědčení mohly potvrdit jeho obhajobu, že se trestné činnosti nedopustil.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl znovu Krajský soud v Brně.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento dovolací důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z pohledu těchto kritérií však naprostá většina námitek obsažených v dovolání obviněného nemůže obstát, neboť ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky směřují vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně. Nejvyšší soud zde má na mysli ty námitky dovolatele, kterými zpochybňuje závěry soudů, k nimž dospěly postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. a sice, že to byl on (spolu s odděleně stíhaným J. M.), kdo se dopustil zjištěných skutků, a to i v případě skutku pod bodem 4, ať již peníze z bankomatu s použitím odcizené kreditní karty vybral osobně nebo prostřednictvím jiné osoby. Obviněný se těmito dovolacími námitkami nedomáhal odchylného právního posouzení zjištěných skutků, nýbrž revize skutkových závěrů soudů, která by až následně vedla k jejich jinému právnímu posouzení.
Jedinou námitkou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestných činů. Tuto námitku však posoudil Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
Z formulace skutkové věty pod body 1 - 4 jasně vyplývá, že obviněný L. B. se všech trestných činů dopustil úmyslně a to zaviněním ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák., neboť ve všech 4 případech chtěl porušit zájmy chráněné trestním zákonem. To ostatně Městský soud v Brně výslovně konstatuje i v odůvodnění svého rozsudku na str. 5.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, když v rozhodnutí soudu určitý výrok vůbec není, ačkoliv tam má být, a rovněž tehdy, jestliže rozhodnutí soudu takový výrok sice obsahuje, ale tento není úplný.
Nejvyšší soud shledal námitku dovolatele v tomto směru rovněž jako zjevně neopodstatněnou, neboť rozhodnutí krajského soudu netrpí vadou, která by se dala podřadit pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Je zcela nepochybné, že soud druhého stupně se otázkou viny a trestu obviněného zabýval a následně i v tomto směru rozhodl, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Protože jako nesprávný posoudil jen výrok o náhradě škody, zrušil v souladu s §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu jen v této částí a současně jen v této části krajský soud o povinnosti obviněného k náhradě škody sám rozhodl.
Výrok o vině a trestu tak zůstal nedotčen. Krajský soud však nemohl odvolání obviněného v této části zamítnout. Odvolání každého obviněného je vždy posuzováno jako celek. Z toho plyne, že jakmile je, byť zčásti důvodné, jako v posuzovaném případě, nelze jej (a to ani zčásti) zamítat, jak se toho v rozporu se zákonem domáhal dovolatel.
IV.
Lze proto uzavřít, že dovolání obviněného L. B. shledal Nejvyšší soud ve vztahu k oběma uplatněným dovolacím důvodům zjevně neopodstatněným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr