Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.02.2005, sp. zn. 7 Tdo 252/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.252.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.252.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 252/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2005 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 6 To 431/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 140/2003 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 140/2003, byl obviněný M. S. uznán vinným jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že dne 15. 12. 2002 kolem 06:05 hod. v P., v průchodu mezi domy č. 20 a 22 s černou kuklou na hlavě nejprve chytil zezadu za krk K. H., a požadoval po ní vydání peněz a mobilního telefonu, což poškozená odmítla a snažila se ze sevření vyprostit, poté jí obžalovaný vyzval, aby mu tedy poskytla alespoň sex, s čímž poškozená naoko souhlasila, neboť se snažila získat čas k tomu, aby se dostala ke svému bydlišti, což se jí podařilo, avšak když chtěla proklouznout do domu, obviněný ji zatlačil do chodby domu č. 22, vyhrožoval jí užitím pistole, povalil ji na zem, klekl jí na ruce, rozepnul kalhoty a začal ji osahávat přes kalhotky na přirození, poté poškozenou pustil a když odcházela, znovu ji zastavil, škrtil jí pod krkem a snažil se jí strhnout kabelku z ramene. Poškozená volala o pomoc, o kabelku se s obviněným přetahovala, takže došlo k přetržení ucha a obviněnému se i s kabelkou, ve které měla poškozená mobilní telefon zn. Nokia 5110 a peněženku s částkou 100,- Kč na hotovosti, podařilo utéci, čímž jmenované poškozené způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 1.650,- Kč. Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu pěti let. Obviněnému bylo rovněž uloženo ochranné sexuologické ústavní léčení. Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 6 To 431/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolaní obviněný namítá, že se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nemohl dopustit. Výpovědi svědků K. S., P. K. a V. J. označuje za nevěrohodné. Podle obviněného jej poškozená K. H. nedokázala jednoznačným způsobem popsat. Obviněný vznáší výhrady i proti průběhu rekognice provedené poškozenou, která podle jeho názoru nebyla provedena v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Podle obviněného soudy tím, že nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“, nedostatečně zjistily skutkový stav a v důsledku toho pak došlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Závěrem dovolání obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. do data konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřila. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento dovolací důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu dovolání obviněného M. S. nemůže obstát. Dovolatel v něm sice deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak svými námitkami oponuje tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a hlavně tomu, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily. Konkrétně soudům vytýká, že uvěřily výpovědím svědků K. S., P. K., V. J., resp. namítá nezákonnost provedení rekognice svědkyní K. H. Teprve prostřednictvím změn skutkových zjištění se dovolatel domáhá jiného, blíže nespecifikovaného právního posouzení zjištěného skutku, aniž by v dovolání uplatnil jakoukoli konkrétní výhradu směřující proti právnímu posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, jež v zákoně uvedeny nejsou. Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný uplatněnými námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, neboť fakticky opřel své dovolání o důvod, který ustanovení §265b tr. ř. neobsahuje. IV. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. února 2005 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/24/2005
Spisová značka:7 Tdo 252/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.252.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20