ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.271.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 271/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2005 o dovolání obviněného Ing. L. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 9 To 181/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 111/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 3 T 111/2002, byl obviněný Ing. L. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému Ing. J. Š. částku 295.000,- Kč.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný Ing. L. V. od listopadu 2000 do 28. 3. 2001 v okrese Ž. pod záminkou společného podnikání, nákupu počítačového vybavení a automobilu podvodně vylákal od Ing. J. Š. postupně částku 295.000,- Kč s tím, že tyto peníze vrátí nejpozději do 31. 3. 2001, což neučinil, a poškozenému Ing. J. Š. způsobil škodu ve výši 295.000,? Kč.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 9 To 181/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný Ing. L. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d), g), l) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v souvislosti s tím, že původně bylo jeho trestní stíhání zahájeno pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., což u něho zakládalo důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že pokud mu policejní orgán ke zvolení obhájce stanovil lhůtu pouhých dvou dnů, navíc za situace, kdy obviněný byl nemocný, a pokud po uplynutí této lhůty nechal obviněnému obhájce ustanovit soudem, zasáhl tak do jeho práva na obhajobu obhájcem podle vlastního výběru.
Pro posouzení věci však je podstatné, že po dobu, po kterou trval důvod nutné obhajoby, obviněný v řízení obhájce měl, bez ohledu na to, že část této doby byl jeho obhájcem ustanovený obhájce. Pokud obviněný považoval lhůtu dvou dnů ke zvolení obhájce za příliš krátkou, mohl si obhájce zvolit kdykoli později místo obhájce, který mu byl ustanoven (§37 odst. 2 tr. ř.). To obviněný v dalším řízení ostatně také učinil.
Kromě toho nemají námitky obviněného v podstatě žádný věcný význam již proto, že obžaloba na něho byla podána pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Na podkladě takto podané obžaloby se celé řízení před soudy prvního i druhého stupně konalo za okolností, kdy tu důvod nutné obhajoby nebyl.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v souvislosti s tím, že Krajský soud v Brně rozhodl napadeným usnesením ve veřejném zasedání, které provedl v jeho nepřítomnosti. Namítl, že k veřejnému zasedání nebyl řádně předvolán.
Ze spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně nechal obviněnému doručit předvolání k veřejnému zasedání, konanému dne 8. 7. 2004, prostřednictvím policejního orgánu, tedy v souladu s ustanovením §62 odst. 1 tr. ř. Z úředního záznamu policejního orgánu, který doručení prováděl, vyplývá, že k doručení došlo dne 23. 6. 2004, avšak obviněný odmítl převzít doručovanou písemnost s tím, že \"již nějakou písemnost převzal a další ho nezajímá\". Z úředního záznamu je také patrno, že obviněný odmítl poučení o právních důsledcích nepřevzetí zásilky s tím, že \"studuje právnickou fakultu a zná svá práva a povinnosti\". Jinak z úředního záznamu vyplývá, že obviněný označil úkon policejního orgánu směřující k doručení za \"neustálé obtěžování ze strany jak policie, tak soudů\".
Pokud předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně za tohoto stavu uznala, že obviněný odepřel přijetí předvolání k veřejnému zasedání bezdůvodně, a pokud Krajský soud v Brně provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, není možné dojít k závěru, že bylo porušeno nějaké ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Účinky doručení předvolání k veřejnému zasedání nastaly dnem, kdy obviněný přijetí zásilky odepřel, tj. dnem 23. 6. 2004, což je významné z hlediska zachování pětidenní lhůty stanovené v §233 odst. 2 tr. ř. Obviněný se možnosti být přítomen veřejnému zasedání sám zbavil svévolným a evidentně bezdůvodným odepřením přijmout doručovanou zásilku, jejímž obsahem bylo předvolání k veřejnému zasedání. Obviněný o konání veřejného zasedání ve skutečnosti věděl, protože již dne 25. 6. 2004 odeslal Krajskému soudu v Brně podání, jehož obsahem byly mimo jiné úvahy o jeho přítomnosti a jímž se dožadoval toho, aby mu bylo sděleno, zda je jeho účast nutná. Postoj obviněného, kdy na jedné straně odepřel přijmout obsílku, kterou ho soud předvolal k veřejnému zasedání, a na druhé straně se od soudu dožadoval sdělení, zda jeho účast ve veřejném zasedání je nutná, svědčí o tom, že obviněnému v podstatě ani nešlo o to, aby využil svého práva na projednání věci ve vlastní přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale aby ztěžoval průběh řízení. Lze jen dodat, že soud zajišťuje přítomnost osob v hlavním líčení a ve veřejném zasedání zásadně jejich předvoláním nebo vyrozuměním a že nemá žádnou další povinnost vůči osobám, které bezdůvodně odepřely přijetí předvolání nebo vyrozumění.
Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání, jemuž byl přítomen obhájce, kterého si obviněný zvolil. Ve veřejném zasedání nebyly prováděny žádné důkazy a rozhodnuto bylo na podkladě skutkového stavu zjištěného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou. Obviněný tedy v žádném případě nebyl zkrácen ani v právu vyjádřit se k prováděným důkazům.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu obviněný zpochybnil naplnění znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Namítl nedostatek prospěchu na své straně, nedostatek omylu a škody na straně poškozeného, nedostatek úmyslného zavinění i nedostatek materiální stránky trestného činu. Uvedl, že dikce výroku o vině, podle níž \"vylákal\" od poškozeného finanční částku, neodpovídá skutečnosti, protože peníze jen \"převzal\" za účelem zajištění a založení obchodní společnosti, v době jejich převzetí neměl úmysl je poškozenému nevrátit a k jejich nevrácení se rozhodl až za situace, kdy poškozený trestním oznámením fakticky odstoupil od založení obchodní společnosti.
Žádná z těchto námitek nemůže zvrátit výrok o vině obviněného trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož znaky soudy spatřovaly v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Ta část výroku o vině, v níž je uvedeno, že obviněný \"... pod záminkou společného podnikání ... vylákal od poškozeného částku 295.000,- Kč\", koresponduje s tím, co Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku, totiž že společné podnikání s poškozeným nebylo vážným úmyslem obviněného, nýbrž pouze záminkou, která mu měla usnadnit vylákání prostředků od poškozeného. Tento závěr je plně podložen zjištěním, že obviněný a poškozený sice podepsali společenskou smlouvu o založení společnosti s ručením omezeným, podle níž byli obviněný a poškozený společníky a obviněný byl jediným jednatelem, avšak tato obchodní společnost ve skutečnosti nevznikla, protože obviněný ani nepodal návrh na její zápis do obchodního rejstříku (§62 odst. 1 obch. zák.). K tomu lze dodat, že také nezaložil bankovní účet obchodní společnosti, na který by vložil vklady společníků, ačkoli poškozenému tvrdil, že prostředky, které by mu měl jinak vrátit, resp. jejich část, složí na tento účet jako úhradu vkladu poškozeného. Obviněný přitom žádným způsobem nevysvětlil, proč nepodal návrh na zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku a nezaložil bankovní účet společnosti, ačkoli poškozeného ujistil, že tak učiní. Soudům proto nelze vytýkat, že uvedené okolnosti interpretovaly jako projev úmyslu, který měl obviněný od počátku a který spočíval v tom, že poškozenému nechtěl vrátit peníze, které od něho získal, přičemž záměr společně s poškozeným podnikat jen předstíral. Námitka obviněného, že nevrátit poškozenému tyto peníze se rozhodl až poté, co poškozený učinil trestní oznámení a fakticky tak sám odstoupil od společného podnikání, nemůže obstát. Obviněný a poškozený podepsali společenskou smlouvu dne 12. 1. 2001, což jinak znamená, že obchodní společnost byla založena (§57 odst. 1 obch. zák.). Poškozený učinil trestní oznámení dne 9. 4. 2001, tedy krátce před uplynutím lhůty 90 dnů k podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku (§62 odst. 1 obch. zák.), avšak učinil tak pod vlivem skutečnosti, že obviněný dne 21. 3. 2001 odcestoval s tím, že se vrátí dne 25. 3. 2001, avšak již se neobjevil a obviněnému se s ním nepodařilo navázat žádný kontakt, a to ani prostřednictvím telefonního čísla, které obviněný zanechal a které se ukázalo jako neregistrované. Z toho je jasné, že nevrácení peněz poškozenému v žádném případě nebylo reakcí na trestní oznámení, ale právě naopak. Podstatou věci proto nejsou nedořešené obchodně právní vztahy mezi společníky obchodní společnosti, ale kriminální jednání obviněného, které mělo podvodný charakter. Tímto jednáním obviněný vyvolal omyl u poškozeného spočívající v tom, že poškozený dal své peníze obviněnému k dispozici v domnění, že budou společně podnikat a že mu budou tyto peníze vráceny. Představa poškozeného o budoucím vývoji byla mylná proto, že obviněný neměl skutečný záměr společně podnikat a vrátit peníze.
V důsledku tohoto jednání vznikla na straně poškozeného škoda ve výši 295.000,- Kč, protože se mu nedostalo žádného ekvivalentu ve formě plnění, jímž by mu byly tyto prostředky vráceny, nebo ve formě plnění, které by jinak šlo v jeho prospěch, např. uhrazení jeho vkladu jako společníka obchodní společnosti. Obviněný sice v průběhu řízení předložil seznam výdajů, které podle své obhajoby měl v souvislosti s přípravou společného podnikání, avšak šlo o výdaje na prostředky, s nimiž poškozený nijak nedisponoval a s nimiž nakládal pouze obviněný.
Protipólem škody na straně poškozeného je obohacení na straně obviněného, a to v odpovídající částce 295.000,- Kč. V tomto rozsahu obviněný získal možnost s prostředky volně disponovat ve svůj prospěch, případně je získal v té formě, že poškozený plnil za něho (např. zaplacení dluhu u finančního úřadu).
Vzhledem k tomu, jak jsou kritéria stupně nebezpečnosti činu pro společnost stanovena v §3 odst. 4 tr. zák., je zřejmé, že je dán potřebný stupeň této nebezpečnosti jak ve vztahu k materiální podmínce trestnosti činu vůbec (§3 odst. 1, 2 tr. zák.), tak ve vztahu ke škodě 295.000,- Kč jako škodě nikoli malé ve smyslu §250 odst. 2 tr. zák., tj. ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.).
Mimo rámec zákonného dovolacího důvodu obviněný namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu s odkazem na §2 odst. 5 tr. ř. a vadné hodnocení důkazů s odkazem na §2 odst. 6 tr. ř. V této spojitosti se domáhal zejména doplnění řízení o znalecký posudek z oboru ekonomiky. K těmto námitkám Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože jde o skutkové námitky, jimiž obviněný usiloval o změnu skutkových zjištění soudů. Dovolací důvod, jehož podstatou je nesprávné právní posouzení skutku, však může spočívat jen v námitkách, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován podle hmotného práva. Podstatné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistil soud. Dovoláním se nelze domáhat zásahu do skutkového stavu zjištěného soudem a jeho změny.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Odkaz obviněného na tu část citovaného ustanovení, v níž je dikce \"aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\", je v posuzovaném případě bezpředmětný. Uvedená část ustanovení se vztahuje na případy, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů, které mají povahu p r o c e s n í c h důvodů, to znamená podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř. Tato rozhodnutí se vyznačují tím, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl meritorně přezkoumán podle §254 odst. 1 tr. ř. V dané věci však byl rozsudek takto přezkoumán Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím a odvolání obviněného bylo po tomto přezkoumání zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, tedy nikoli z procesních důvodů (opožděnost, podání neoprávněnou osobou apod.).
Přichází v úvahu pouze ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je dikce \"byl v řízení mu přecházejícím (tj. v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku) dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)\". Z toho vyplývá, že uvažovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se může uplatnit jen ve spojení s některým z ostatních dovolacích důvodů.
Jestliže však je dovolání obviněného, pokud se opíralo o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř., zjevně neopodstatněné, logicky z toho plyne, že je zjevně neopodstatněné i pokud se jejich prostřednictvím opíralo o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný spojoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. také s námitkou, že \"ve věci jednal vyloučený soudce\". Tím měl na mysli předsedkyni senátu Krajského soudu v Brně. Obviněný výslovně nepodal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jehož podstatou je to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o poměru předsedkyně senátu k projednávané věci nebo k osobám, jichž se veřejné zasedání před Krajským soudem v Brně přímo dotýkalo, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo o jejím poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení, pro které by bylo lze mít pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat. Místo toho do dovolání pojal polemiku se samotnou právní úpravou rozhodování o vyloučení orgánů činných v trestním řízení, jak je zakotvena v trestním řádu a jak podle ní bylo postupováno poté, co v odvolacím řízení namítl podjatost předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně. Je možné pouze konstatovat, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2004, č. j. 9 To 181/2004-349, bylo rozhodnuto, že podle §30 odst. 1 tr. ř. předsedkyně senátu tohoto soudu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, přičemž stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděná usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 1 To 74/2004. Obviněný mohl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho prostřednictvím dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplnit pouze námitkami uplatněnými ohledně pochybnosti, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně nemohla nestranně rozhodovat z některého z důvodů podřaditelných pod ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. V tomto ohledu obviněný v dovolání nic neuvedl a své námitky ohledně podjatosti předsedkyně senátu založil na nesouhlasu s tím, jak je v trestním řádu upraveno rozhodování o vyloučení orgánů činných v trestním řízení. Takto pojaté námitky nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim proto nijak nepřihlížel.
K rozhodnutí o dovolání
Z důvodů, které vyplývají z předchozích část tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec