ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.282.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 282/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2005 o dovolání obviněného Dr. M. M. H. W., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 4 To 512/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 258/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Dr. M. M. H. W. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 5 T 258/2001, byl obviněný Dr. M. M. H. W. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky podle §186 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby v roce 1995 do dne 9. 4. 2001, kdy v prostorách jeho chemických laboratoří v D. P., okres D., byla podle §83a tr. ř. provedena prohlídka jiných prostor a pozemků, postupně bez příslušných povolení L. s. M. p. a o. ČR ze SRN dovezl, a rovněž tak bez jakýchkoliv povolení S. ú. p. j. b. ČR přechovával, skladoval a nakládal nejméně s množstvím 12,275 kg (správně 17,275 kg) chemikálií a chemických sloučenin (12,4 kg URANYLSULFÁTU, 1,585 kg URANYLNITRÁTU, 2,9 kg NATRIUMNITRÁTU, 390 g URANYLACETÁTU a 100 g THORIUMNITRÁTU) obsahujících celkem 10,44 kg radioaktivního a jaderného materiálu (v němž byla analýzou zjištěna množství 6,99 kg přírodního URANU, dále 3,35 kg ochuzeného URANU a 0,1 kg THORIA).
Okresní soud podle §24 odst. 1 tr. zák. upustil od potrestání obviněného.
K odvolání okresního státního zástupce podaného v neprospěch obviněného výlučně proti výroku o upuštění od potrestání Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 4 To 512/2003, zrušil napadený rozsudek ve výroku o upuštění od potrestání a znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil k peněžitému trestu ve výši 50.000,- Kč. Pro případ jeho nevykonání stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věci, a to chemických sloučenin a chemikálií v celkovém množství 17,275 kg, obsahujících celkem 10,44 kg radioaktivního a jaderného materiálu.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. D. K. dovolání, kterým rozsudek napadl ve výroku o vině i trestu. Dovolání opřel jednak o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jednak o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Na podporu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný tvrdí, že sice na území České republiky dovezl chemické sloučeniny uvedené ve výroku rozsudku okresního soudu, avšak nevěděl o povinnosti podstoupit povolovací řízení při nakládání s předmětným materiálem a nedomníval se tedy, že koná něco protiprávního. V této souvislosti pak dodává, že s radioaktivním materiálem nepracoval a uložil jej ve sklepě objektu v D. P. Dovolatel dále zdůrazňuje, že nevěděl, že by svým jednáním mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu. Má za to, že vytýkaného jednání se dopustil pouze z nevědomé nedbalosti, avšak ustanovení §186 tr. zák. předpokládá zavinění úmyslné. Pokud měl předmětné látky v držení, bylo tomu tak pouze pro vědecké účely a tyto byly v podobě chemických sloučenin, které při dodržení zásad bezpečné práce v chemické laboratoři nejsou nebezpečné pro lidský organismus a neohrožují životní prostředí. Množství zjištěných jaderných materiálů ve svém držení označil jako velmi malé a poukázal na to, že pro zneužití k výrobě jaderných výbušných zařízení jsou prakticky nepoužitelné. V neposlední řadě připomíná, že koncem roku 2000 se snažil svoji činnost legalizovat a proto kontaktoval S. ú. p. j. b. ČR.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak uvedl, že se neztotožnil s názorem soudu, že předmětné materiály byly užity ke spáchání trestného činu. V této souvislosti dodává, že pokud by předmětné látky měly propadnout, znamenalo by to pro něj značnou finanční ztrátu a znemožnilo by mu to navázat na dlouholetý výzkum pro účely klinické diagnostiky.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, popř. aby toto rozhodnutí zrušil jen ve výroku o trestu, a přikázal krajskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolaní podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření konstatovala, že námitky dovolatele, které směřují vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku, a které spočívají ve zpochybnění úmyslu a ve zpochybnění materiální stránky trestného činu s tím, že uvedené množství zajištěných jaderných materiálů je velmi malé, lze z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za právně relevantní. Dále uvedla, že okresní i krajský soud zjištěný skutek podle jejího názoru správně podřadily pod ustanovení §186 odst. 1 tr. zák., když skutková zjištění podle jejího přesvědčení nasvědčují úmyslnému zavinění obviněného. Jedinou vadu rozhodnutí spatřuje v tom, že soudy ani v rámci popisu skutku ani v rámci odůvodnění svých rozhodnutích necitovaly blanketní dispozice zmíněného trestného činu a konkrétní ustanovení, která byla jednáním obviněného porušena. Má však za to, že tyto nedostatky nebyly obviněným namítány a navíc jejich odstranění by nemělo žádný vliv na právní kvalifikaci skutku a tedy i na postavení obviněného.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejvyšší stání zástupkyně připomněla, že v jeho rámci lze namítat pochybení soudu spočívající v uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští či uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, ale nikoli uložení trestu, který je dovolatelem považován za nepřiměřený, uložený na podkladě nesprávného vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák.
Závěrem svého vyjádření tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Z obsahu spisu zjistil, že bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265d a §265e tr. ř.), avšak část uplatněných námitek posoudil Nejvyšší soud jako nepřípustných. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Obviněný napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ve výroku o vině i trestu. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku je napravit rozhodnutí soudu, jež rozhodoval v druhém stupni, a je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolání je proto přípustné jen za předpokladu, že soud druhého stupně buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo za předpokladu, že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit. V případě dovolání směřujícího proti rozhodnutí o odvolání je tedy podmínkou jeho přípustnosti, že odvolací soud napadený výrok přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. nebo byl povinen jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. (shodně viz č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).
Za situace, kdy proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně podal odvolání pouze okresní zástupce, a to v neprospěch obviněného, přičemž toto odvolání výslovně vymezil jako odvolání napadající toliko výrok o trestu (v tomto případě výrok, kterým bylo podle §24 odst. 1 tr. zák. upuštěno do potrestání obviněného), byl krajský soud v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. oprávněn přezkoumávat toliko výrok o trestu. Krajský soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje, že neshledal žádné vady v řízení předcházejícím rozsudku a že ani ohledně právní kvalifikace nelze okresnímu soudu ničeho vytknout, nicméně v souladu se zákonem uvádí, že rozsudek okresního soudu přezkoumal v intencích §254 odst. 1 tr. ř., tj. zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Z obsahu odůvodnění a konečně i z výroku samotného napadeného rozhodnutí je přitom zjevné, že krajský soud neshledal, že by vady vytýkané odvoláním výroku o trestu měly svůj původ ve výroku o vině, takže tento výrok v souladu s §254 odst. 2 tr. ř. neměl povinnost přezkoumávat a také nepřezkoumával.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Výrok o vině z rozsudku okresního soudu, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, nemohl být tudíž ani předmětem dovolacích námitek. K námitkám dovolatele proti tomuto výroku s odvoláním na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, protože byly ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že nebyl dán důvod pro odmítnutí dovolání mimo jiné i podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., když dovolání bylo, byť zčásti, shledáno přípustným (viz níže).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Tento dovolací důvod by přicházel v úvahu tehdy, pokud by obviněnému byl uložen trest, který trestní zákon vůbec nezná nebo uložen trest, který zákon zná, avšak nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu tohoto druhu. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá i uložení několika trestů vedle sebe, jejichž uložení takto kumulativně je zákonem vyloučeno a rovněž případy uložení trestu mimo trestní sazbu, tj. trestu, který je za konkrétní trestný čin možno uložit, avšak soud nerespektuje trestní sazbu, kterou stanoví trestní zákon.
Nejvyšší soud se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno výše, shledal námitku dovolatele jako zjevně neopodstatněnou, neboť rozhodnutí krajského soudu netrpí vadou, která by se dala podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je zcela nepochybné, že na základě skutkových zjištění soudů byly zajištěné chemické sloučeniny a chemikálie užity ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky podle §186 odst. 1 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. může soud uložit trest propadnutí věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu. I uložení peněžitého trestu je v souladu s §186 odst. 1, §53 odst. 1, 2 a §54 odst. 3 tr. zák.
Pokud pak obviněný namítal, že trest propadnutí uvedených věcí jej značně finančně postihne a znemožní mu pokračování ve vědeckém výzkumu, šlo o námitky oponující tomu, jak krajský soud vyhodnotil kritéria pro uložení přiměřeného trestu uvedená v §31 - 34 tr. zák. a §23 odst. 1 tr. zák. Tyto námitky však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňují, neboť ten je určen jen k nápravě přesně vymezených pochybení při ukládání trestu, nikoli k nápravě trestu, který je přípustný, byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, avšak dovolateli se jeví jako příliš přísný (blíže viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
IV.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněného Dr. M. M. H. W. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr