ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.302.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 302/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2005 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 7 To 400/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 319/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. 2 T 319/2004, byli obvinění R. S. a M. S. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni k trestům odnětí svobody obviněný R. S. na čtyři roky a obviněný M. S. na tři a půl roku, oba se zařazením do věznice s ostrahou.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě spočíval v tom, že oba obvinění dne 10. 5. 2004 v 04:48 hodin ve Z., společně vešli do prostor prodejny čerpací stanice obchodní společnosti A., s. r. o., a pod pohrůžkou použití střelné zbraně – plynové pistole, kterou měl u sebe obviněný M. S., přinutili obsluhu čerpací stanice M. B. k vydání finanční hotovosti ve výši 37.435,- Kč, dobíjecích kuponů k mobilním telefonům a dalšího zboží v hodnotě nejméně 20.066,- Kč, takže svým jednání způsobili obchodní společnosti A., s. r. o., se sídlem M. celkovou škodu ve výši nejméně 57.501,- Kč.
Odvolání obviněných R. S. a M. S. byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 7 To 400/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný R. S. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že z jeho strany nešlo o trestný čin, protože se nepodílel na spáchání žádného protiprávního jednání a nevěděl, že obviněný M. S. se chce takového jednání dopustit. Zdůraznil, že do prodejny vešel nezávisle na obviněném M. S., aby si zakoupil zboží. Uzavřel, že v jeho případě nebylo prokázáno, že by šlo o společné jednání s obviněným M. S. a o úmysl k tomu směřující. Obviněný R. S. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. S. je zjevně neopodstatněné.
Závěr, že přepadení benzínové čerpací stanice bylo společnou akcí obou obviněných, soudy přesvědčivě dovodily ze skutkových zjištění, která vystihují nejen to, jak obvinění jednali přímo v prostoru uvnitř prodejny čerpací stanice proti poškozenému M. B., ale i to, jak si počínali v době před tímto útokem a také v době po jeho provedení. Jde o zjištění, že k čerpací stanici přijeli automobilem, který řídil obviněný M. S. a v němž byl i obviněný R. S. jako spolujezdec, přičemž vozidlo ponechali za objektem čerpací stanice, tak aby bylo mimo zorné pole personálu a aby nebylo vidět. Obvinění přijeli k čerpací stanici v době utlumeného provozu (04:48 hodin), aniž jejich skutečným záměrem bylo tankování pohonných hmot, jak o tom svědčí okolnost, že vozidlo ponechali mimo prostor tankovacích stojanů. Oba obvinění zároveň vešli do prodejny čerpací stanice, a i když plynovou pistolí poškozenému M. B. hrozil obviněný M. S., nezůstal obviněný R. S. zcela pasivní, protože sám ze zboží prodejny odcizil doutníky a bonbóny, a od jednání obviněného M. S. se nijak nedistancoval. S tím plně koresponduje, že poškozený M. B. vnímal celou událost jako přepadení oběma obviněnými. Významným zjištěním je i to, že po činu oba obvinění zároveň opustili prodejnu, odebrali se zpět do automobilu, a z místa odjeli, přičemž v době, kdy byli v místě vzdáleném asi 10 až 12 kilometrů od místu činu zadrženi, tj. v 05:02 hodin téhož dne, byly odcizené peníze i věci nalezeny také pod sedadlem spolujezdce, na němž byl obviněný R. S. Je tedy jasné, že soudy měly ve zjištěném skutkovém stavu plný podklad pro úsudek, že oba obvinění byli na činu vzájemně domluveni a že se z jejich strany, tj. i ze strany obviněného R. S., jednalo o společné jednání zahrnuté i společným úmyslem, jak to předpokládá ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství. Námitky obviněného R. S. uplatněné v podaném dovolání nemohly právní závěr soudů ohledně spolupachatelství v žádném případě zvrátit.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Mimo rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že ve výroku rozsudku Okresního soudu ve Znojmě je příjmení poškozeného nesprávně uvedeno jako „B.“, ačkoli ze spisu vyplývá, že jeho správné příjmení je „B.“.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec