ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.313.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 313/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2005 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 82/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 15/2003, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej dopustil tím, že dne 8. 12. 2002 v době kolem 10:30 hod. v P., S., vstoupil do prodejny mobilních telefonů společnosti C. G., s. r. o., spolu s dalším doposud neztotožněným mužem a s pistolí v ruce donutil servisního technika P. V. a R. U., aby si lehli na zem, lepicí páskou jim svázali ruce a nohy, přikázali jim, aby se dívali do země, prodejnu a přilehlé prostory prohledali a odcizili mobilní telefony, kupony, telefonní karty a příslušenství (podrobně vyjmenované ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 931.340,- Kč a z pokladny a ze zásuvky odcizili finanční hotovost ve výši 41.563,20 Kč, čímž způsobili společnosti C. G. s. r. o., se sídlem P., K., škodu v celkové výši 972.903,20 Kč a R. U. odcizili mobilní telefon značky Nokia 6310 v hodnotě 8.000,- Kč, při odchodu zhasli světla, prodejnu uzamkli a klíče si ponechali.
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 82/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. J. K. dovolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítá, že jeho odvolání bylo důvodné. Je přesvědčen, že odvolací soud měl proto postupovat podle ustanovení §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. s ohledem na pochybení při provádění důkazu pachovou zkouškou. Obviněný poukazuje na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 10/02. Podobnost spatřuje v tom, že i v jeho případě nebyl o vyšetřovacím úkonu (odběru pachové stopy) sepsán protokol podle §55 tr. ř. a navíc o tomto úkonu nebyl vyrozuměn jeho obhájce a nemohl se jej tedy účastnit. Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a „ve věci bylo znovu jednáno a rozhodnuto“.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření konstatuje, že za „procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ je v případě rozhodnutí o odvolání nutno spatřovat ustanovení §253 až 255 a §263 tr. ř., která upravují způsob projednání příslušného řádného opravného prostředku. Zdůraznila, že dovolatel nenamítá, že by soud druhého stupně při projednávání jeho odvolání porušil tato ustanovení, nýbrž namítá nesprávnost věcného rozhodnutí odvolacího soudu. Podle jejího názoru takovou námitku pod deklarovaný dovolací důvod zařadit nelze. Nejvyšší státní zástupkyně je navíc přesvědčena, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. První - bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí - je naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů. Tak tomu je v případě zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděně podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném opravném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.
Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř.
Z obsahu dovolání obviněného P. S. je zřejmé, že se opírá o první z obou uvedených alternativ a to již z toho důvodu, že se omezil jen na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když druhá alternativa předpokládá současné uplatnění některého z dalších dovolacích důvodů pod písmeny a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel navíc v dovolání Vrchnímu soudu v Praze výslovně vytýká, že \"odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání proti rozsudku, ... aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\".
Vzhledem k obsahu dovolání však Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak konkrétní námitky, které v dovolání uplatnil, mu svým obsahem neodpovídaly.
Obviněný totiž v dovolání namítal, že odvolací soud jeho odvolání zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř., přestože bylo podle jeho názoru důvodné, neboť v předcházejícím řízení došlo podle názoru obviněného k pochybení při provádění dokazování, které mělo za následek nesprávná skutková zjištění.
Dovolatel v souladu s obsahem spisu nicméně sám konstatuje, že jeho odvolání bylo odvolacím soudem věcně přezkoumáno a neuplatňuje žádnou námitku v tom směru, že by mu byl napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze odepřen věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně, což je předpokladem pro úspěšné uplatnění deklarovaného dovolacího důvodu. Námitky obsažené v jeho dovolání tedy deklarovaný dovolací důvod nenaplňují.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr