ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.318.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 318/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2005 o dovolání obviněného A. B.,. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 8 To 109/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 94/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 8 To 109/2004, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 9 T 94/2003. Dovoláním napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a výrok, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce rozhodnuto v otázce trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl jednak nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jednak to, že Krajský soud v Plzni zamítl jeho odvolání, ačkoli se řádně nezabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání. Obviněný A. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho rozsudek Krajského soudu v Plzni a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat především to, že obviněný A. B. založil dovolání v převážné míře na námitkách, které svým obsahem stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném hmotně právním ...“). Hmotně právní posouzení znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. Dovoláním je proto možné vytýkat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné vytýkat, že skutkový stav byl soudem zjištěn nesprávně, a stejně tak není možné vytýkat to, jak postupoval při provádění důkazů apod. Jinak řečeno, v dovolání lze namítat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze namítat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. V rozporu s takto koncipovaným zákonným dovolacím důvodem obviněný v poměrně obsáhle zpracovaných námitkách polemizoval s tím, zda soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu, s tím, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů, s tím, jak hodnotily provedené důkazy a jaká zjištění z nich vyvodily. O tom, že námitky obviněného měly ryze skutkovou povahu, svědčí ostatně i to, že sám obviněný je shrnul v závěru, že došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tato ustanovení trestního řádu upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a jsou ustanoveními p r o c e s n í h o práva, ačkoli zákonným dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva, tj. zejména trestního zákona a nikoli trestního řádu. Ta část dovolání obviněného, která byla pojata jen jako polemika se skutkovým základem rozsudku Okresního soudu v Tachově, z něhož v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Plzni, tedy nebyla způsobilá k tomu, aby se jí Nejvyšší soud meritorně zabýval.
Se zákonným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. korespondovala pouze ta část dovolání, v níž obviněný A. B. zpochybnil výrok o vině námitkou, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, pokud Nejvyšší soud interpretoval výhrady obviněného proti výroku o vině tak, že naplnění subjektivní stránky trestného činu nevyplývá ze skutkového stavu zjištěného oběma soudy. V tomto ohledu však je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Obviněný A. B. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obviněný A. B. v době od 11. 6. 2002 do 30. 7. 2002 vystavil a podepsal čtyři výkupní lístky na dodávku dřevní hmoty v obchodní společnosti S. E. T., s. r. o., P., v celkovém množství 134,14 kubických metrů dřeva a spoluobviněný P. J. jako směnový mistr v této obchodní společnosti z nedbalosti vyplnil na tyto dodávky přijímací listy a zároveň zanesl příjem dřeva do společnosti, přestože uvedené dodávky dřeva nebyly provedeny, načež obchodní společnost S. E. T., s. r. o., P., vyplatila na základě takto fiktivně vyplněných dokladů na účet obviněného A. B. částku 275.486,99 Kč.
Ze zjištění, že poškozená obchodní společnost zaplatila obviněnému A. B. částku 275.486,99 Kč za dodávky dřeva, které ve skutečnosti obviněný nedodal, ačkoli ohledně nich vystavil a podepsal výkupní lístky, jasně vyplývá i to, že záměrem obviněného bylo získat uvedenou částku bez poskytnutí ekvivalentu ve formě dodávek dřeva. V tom spočívá úmyslné zavinění obviněného a tedy i naplnění subjektivní stránky trestného činu. Zjištění, že šlo o čtyři neuskutečněné dodávky, ukazuje na evidentní záměr obviněného a vylučuje pouhé nedopatření, omyl či nedbalost, zvláště když soudy zjistily, že je vyloučeno, aby osoby, které jinak působily jako dopravci dřeva, disponovaly nevyplněnými výkupními lístky opatřenými razítkem a podpisem obviněného a aby je případně vyplnily samy. Závěr o úmyslu obviněného je podporován i zjištěním soudů, že na zaplacení částek, za které nebylo poškozené obchodní společnosti nic dodáno, obviněný nereagoval tak, jak tvrdil, tj. kontaktem s kompetentním pracovníkem společnosti. Lze jen dodat, že výrok o vině obviněného A. B. je plně slučitelný s výrokem, jímž byl spoluobviněný P. J. zproštěn obžaloby, protože soudy zjistily, že obviněný A. B. jednal se záměrem získat ke škodě obchodní společnosti S. E. T., s. r. o., peníze bez skutečného poskytnutí odpovídajícího protiplnění, zatímco spoluobviněný P. J. jako zaměstnanec uvedené obchodní společnosti subjektivně nesledoval obohacení obviněného A. B. ke škodě společnosti, ale dopustil se toho, že z nedbalosti potvrdil vykázané dodávky, aniž ověřil, zda k nim skutečně došlo. Úsudek o úmyslu obviněného A. B. tu nebyl nijak podmíněn tím, že by také jednání spoluobviněného P. J. muselo být úmyslné. Je tedy zřejmé, že z těch skutkových zjištění, která soudy učinily, úmyslné zavinění obviněného A. B. evidentně vyplývá. Nejvyšší soud znovu připomíná, že dovoláním se nelze domáhat toho, aby závěry v otázce zavinění byly činěny v návaznosti na jiný než soudy zjištěný skutkový stav, to znamená na odlišnou skutkovou verzi, jejíhož uznání se obviněný domáhal.
Ze zjevné neopodstatněnosti dovolání obviněného A. B., pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyplývá, že jeho dovolání je zjevně neopodstatněné také pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který se v daném případě mohl uplatnit jen ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V úvahu totiž přicházelo dovolání jen podle té části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je uvedeno, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. korespondovala jen ta část dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky, které skutečně odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To znamená, že mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byla ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že Krajský soud v Plzni se nezabýval všemi jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Jinak je třeba dodat, že v posuzovaném případě nepřicházel v úvahu důvod dovolání uvedený v té části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena tím, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se vztahuje jen na případy, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů, které mají p r o c e s n í povahu, tj. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.), nebo proto, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.). Podstatou těchto důvodů je to, že pokud odvolací soud rozhodne chybně, znamená to, že obviněnému odepře přístup k druhé instanci, a společným rysem naznačených rozhodnutí je to, že je odvolací soud činí bez meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř. V posuzované věci však nebylo odvolání obviněného A. B. zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. ani odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., ale bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně. Nešlo tedy o situaci, že by obviněnému byl odepřen přístup k druhé instanci.
Nejvyšší soud se nijak nezabýval námitkami obviněného směřujícími proti výroku o trestu. Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, je možné dovoláním napadat výrok o trestu zásadně jen prostřednictvím důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento důvod dovolání obviněný neuplatnil. Jeho námitky, že pokud mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody na 14 měsíců se zkušební dobou na 2 roky a peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody na 3 měsíce, stalo se tak s porušením ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. a bez toho, že by byly náležitě zjištěny jeho majetkové poměry, jsou mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod není naplněn námitkami, jejichž podstatou je zpochybňování přiměřenosti trestu. Dovolacím důvodem proti výroku o trestu vzhledem k speciálnímu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné sazby.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec