ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.324.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 324/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2005 o dovolání obviněných Z. H., a J. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 6 To 108/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 6/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 36 T 6/2004, byli obvinění Z. H. a J. J. uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první tr. zák. v návaznosti na ustanovení §143 tr. zák., a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se jich obvinění Z. H. a J. J. dopustili společně s J. J. tím, že v přesně nezjištěnou dobu měsíce července 2003 v úmyslu se obohatit předali obvinění Z. H. a J. J. J. J. papír formátu A4 s podpisem M. K., který je správcem konkurzní podstaty firmy A., s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v J., D., s tím, že se má naučit napodobit tento podpis, kdy se domluvili, že J. J. zřídí účet u eB., a. s., v O., což učinil dne 16. 7. 2003, a následně dne 23. 7. 2003 v J. v bance ČSOB, a. s., n. S., podal J. J. příkaz k úhradě na částku 2.650.000,- Kč z účtu majitele společnosti A., s. r. o. „v likvidaci“, na účet vedený u eB., a. s., kdy obvinění Z. H. a J. J. vyplnili strojově příkaz k úhradě a následně na tomto příkaze J. J. padělal podpis osoby oprávněné s účtem disponovat, a to správce konkurzní podstaty M. K., přičemž na základě tohoto příkazu k úhradě došlo k převedení této částky na učet obviněného J. J. u eB., a. s., a dne 28. 7. 2003 J. J. spolu s obviněnými Z. H. a J. J. odjeli do O., kde J. J. provedl osobní výběr hotovosti ve výši 2.640.000,- Kč, když tuto částku si všichni tři jmenovaní rozdělili a peníze použili pro vlastní potřebu, čímž způsobili ČSOB, a. s., škodu ve výši 2.650.000,- Kč.
Obviněnému Z. H. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 25.050,- Kč, a trest propadnutí osobního automobilu Opel Vectra a osobního automobilu Opel Omega.
Obviněnému J. J. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, osobního automobilu Opel Vectra.
Proti rozsudku krajského soudu podali odvolání obvinění Z. H. a J. J.. Odvolání proti němu podal rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného Z. H., a to do výroku o vině a trestu.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 6 To 108/2004, z podnětu odvolání obviněných rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Z. H. a J. J. uznal vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první tr. zák. v návaznosti na ustanovení §143 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., oba ve formě spolupachatelství.
Těchto trestných činů se podle zjištění vrchního soudu dopustili obvinění společně s již odsouzeným J. J. tím, že v přesně nezjištěnou dobu měsíce července 2003 v úmyslu se obohatit předali obvinění Z. H. a J. J. odsouzenému J. J. papír formátu A4 s podpisem M. K., který je správcem konkurzní podstaty firmy A., s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v J., D., s tím, že se má naučit napodobit tento podpis, kdy se domluvili, že odsouzený J. J. zřídí účet u eB., a. s., v O., což učinil dne 16. 7. 2003, a následně dne 23. 7. 2003 v J. v bance ČSOB, a. s., n. S. podal odsouzený J. J. příkaz k úhradě na částku 2.650.000,- Kč z účtu majitele společnosti A., s. r. o. „v likvidaci“, na účet vedený u eB., a. s., kdy obvinění Z. H. a J. J. vyplnili strojově příkaz k úhradě a následně na tomto příkaze odsouzený J. J. padělal podpis osoby oprávněné s účtem disponovat, a to správce konkursní podstaty M. K., přičemž na základě tohoto příkazu k úhradě došlo k převedení této částky na účet odsouzeného J. J. u eB., a. s., a dne 28. 7. 2003 odsouzený J. J. spolu s obviněnými Z. H. a J. J. odjeli do O., kde odsouzený J. J. provedl osobní výběr hotovosti ve výši 2.640.000,- Kč, když tuto částku si všichni tři jmenovaní rozdělili a peníze použili pro vlastní potřebu, tím způsobili ČSOB, a. s., škodu ve výši 2.650.000,- Kč.
Obviněnému Z. H. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 25.050,- Kč a trest propadnutí věci, osobního automobilu Opel Vectra a osobního automobilu Opel Omega specifikovaných ve výroku.
Obviněnému J. J. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, osobního automobilu Opel Vectra specifikovaného ve výroku.
Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění Z. H. a J. J. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný Z. H. napadl rozsudek vrchního soudu v celém rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání namítá, že se uvedeného skutku nedopustil jako spolupachatel. V této souvislosti uvádí, že v bance s odsouzeným J. J. byl jen proto, že doprovázel spoluobviněného J. J. Je přesvědčen, že takovéto jednání nemůže naplňovat znaky trestných činů, pro které byl odsouzen. Dovolatel následně poukazuje na skutkové okolnosti případu, zejména připomíná podmínky výběru peněz v bance a nález jeho dokladů v bytě spoluobviněného. Podle tvrzení dovolatele se soud nezabýval výpovědí svědka A. Z. a rovněž nepřihlédl k svědectví S. J. K osobě J. J. pak uvádí, že lze mít pochybnosti o jeho pravdomluvnosti a věrohodnosti. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí v části, která se jej týká, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. J. napadl rozsudek vrchního soudu v celém rozsahu ze stejného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítá, že odsouzeného J. J.doprovázel do banky pouze na jeho žádost. Zdůraznil, že ten jej požádal o fyzickou ochranu při vybírání peněz. V další části dovolání připomíná stejné okolnosti případu jako obviněný Z. H.. Navíc pak zdůraznil, že z dopisu adresovaného svědkyni N. vyplývá, že odsouzený J. J. ve věci nevypovídal pravdu a do celé záležitosti ho tak „zatáhl“.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil v části, která se jej týká, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vztahu k dovolání obviněných zdůraznila, že při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. Námitky obviněných hodnotí jako primárně skutkové, takže podle ní neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu navrhla dovolaní obviněných odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnými uplatňované námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Oba obvinění dovolání opřeli o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento dovolací důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněných nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatelé uvádějí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jejich námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně. Oba dovolatelé shodně oponují tomu, jak soudy vyhodnotily provedené důkazy, jaký význam a věrohodnost přikládaly výpovědím jednotlivých obviněných a svědků a jaké skutkové závěry z provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Teprve prostřednictvím změny skutkových závěrů, jichž se dovolatelé primárně domáhají, by mělo podle obviněných dojít ke blíže nespecifikované změně právního posouzení jejich jednání. V posuzovaných dovoláních tedy obvinění sice citovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jejich konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v §265b odst. 1, 2 tr. ř. uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Z důvodu rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněných Z. H. a J. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr