ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.335.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 335/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2005 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného D. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 7 To 66/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 1/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 7 T 1/2004, byl obviněný D. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za další trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 1 T 291/95, k souhrnnému trestu odnětí svobody na 14 let a 6 měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou při současném zrušení výroku o trestu uloženého ve věci Okresního soudu ve Svitavách a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto i o náhradě škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 7 To 66/2004. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušen a trestní stíhání obviněného bylo z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno.
Krajský soud v Hradci Králové posoudil jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný společně se svou matkou, která mezitím zemřela, v obci J. v domě, opakovanými údery tyčovitým předmětem do hlavy způsobil poškozenému J. M. poranění lebky a mozku s následnou smrtí. Důvodem přísnější právní kvalifikace podle §219 odst. 2 písm. h) tr. zák. bylo zjištění, že obviněný se činu dopustil proto, aby se vyhnul zaplacení dluhu ve výši 40.000,- Kč až 50.000,- Kč, který se svou matkou měl u poškozeného.
Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném o odvolání obviněného provedl důkazy, po jejichž zhodnocení označil skutkové zjištění Krajského soudu v Hradci Králové ohledně motivu činu obviněného za nesprávné a nahradil je svým zjištěním, že čin neměl majetkový motiv a byl projevem pouhého zlostného afektu. V důsledku této změny skutkového stavu Vrchní soud v Praze konstatoval, že nemůže obstát právní kvalifikace skutku podle §219 odst. 2 písm. h) tr. zák. a posoudil skutek jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Zastavení trestního stíhání obviněného odůvodnil Vrchní soud v Praze tím, že ačkoli skutek byl spáchán dne 26. 11. 1992, trestní stíhání obviněného bylo zahájeno až dne 21. 5. 2003, tedy po uplynutí desetileté promlčecí doby stanovené v §67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění účinném v době spáchání skutku. Vrchní soud v Praze tedy označil trestní stíhání obviněného za promlčené, což doplnil úvahou, že v důsledku aplikace ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. nebylo možné přihlížet k nynějšímu ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 327/1999 Sb., podle něhož promlčecí doba činí dvanáct let.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Napadla všechny výroky tohoto usnesení. Dovolání podala s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkla, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítla, že skutková zjištění Krajského soudu v Hradci Králové byla úplná a správná, a to i pokud jde o zjištění, že čin byl spáchán ze zištného motivu. Zdůraznila, že toto zjištění mělo oporu mimo jiné i ve svědecké výpovědi manželky poškozeného, která vyjádřila přesvědčení, že poškozený si kritického dne „jel pro dluh“. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že v posuzované věci není soulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a tím, pod jakou právní kvalifikací byla tato zjištění podřazena Vrchním soudem v Praze. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném hmotně právním ...“). Jde tedy o podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. To znamená, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně podřazen pod ustanovení trestního zákona jako předpisu hmotného práva, ale není možné namítat nic proti tomu, jaká skutková zjištění soud učinil, jak hodnotil důkazy apod. V rámci uvedeného dovolacího důvodu jsou přípustné jen p r á v n í námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nejsou přípustné s k u t k o v é námitky směřující primárně ke změně skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i k jiném právnímu posouzení.
V posuzovaném případě byla těžištěm námitek nejvyšší státní zástupkyně ta část dovolání, v níž byl vytýkán nesoulad mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové na straně jedné a právní kvalifikací tohoto skutkového stavu Vrchním soudem v Praze na straně druhé. Tímto pojetím dovolání nejvyšší státní zástupkyně zcela pominula to, že Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení neprováděl právní posouzení skutkového stavu zjištěného Krajským soudem v Hradci Králové, nýbrž právní posouzení skutkového stavu, který sám zjistil ve veřejném zasedání na podkladě důkazů a jejich vlastního hodnocení. To se promítlo ostatně i do výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, podle něhož bylo trestní stíhání obviněného zastaveno pro skutek, který Vrchní soud v Praze kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a který podle jeho zjištění, tj. nikoli podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, spočíval v tom, že obviněný dne 26. 11. 1992 v obci J.v domě společně se svou matkou tyčovitým předmětem opakovaně udeřil do hlavy J. M., čímž mu způsobil poranění lebky a mozku s následnou smrtí. Součástí toho, jak Vrchní soud v Praze zjistil skutkový stav, nebylo zjištění, že by čin obviněného měl zištný motiv. Mezi právním posouzením skutku v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze a skutkovými zjištěními tohoto soudu je soulad v tom, že nedostatku právní kvalifikace podle §219 odst. 2 písm. h) tr. zák. odpovídá nedostatek zjištění, že čin obviněného byl motivován zištně.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně v dovolání zdůrazňovala správnost a úplnost skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové v otázce zištného motivu činu, učinila podstatou svého dovolání polemiku se skutkovým zjištěním Vrchního soudu v Praze v tom směru, že takový motiv čin neměl, a domáhala se toho, aby skutková zjištění Vrchního soudu v Praze byla změněna v intencích toho, co zjistil Krajský soud v Hradci Králové. Tím se však její námitky pro svou ryze s k u t k o v o u povahu ocitly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně tak sice formálně deklarovala zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založila na námitkách, které tento dovolací důvod obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. To mimo jiné znamená, že se Nejvyšší soud nezabýval ani správností právního názoru Vrchního soudu v Praze, podle něhož otázku promlčení trestního stíhání u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. spáchaného dne 26. 11. 1992 nelze posuzovat podle §67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 327/1999 Sb. (nejvyšší státní zástupkyně v tomto ohledu neuplatnila v dovolání žádné námitky).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec