ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.372.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 372/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2005 o dovolání obviněného V. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 3 To 723/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 29/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 31 T 29/2004, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 9. 10. 2003 v době kolem 21:00 hodin v Č. B., v H. ul., v herně – baru L. V., fyzicky napadl barmanku P. P., tak, že ji uchopil rukou za krk do tzv. kravaty a strhnul ji na zem, kde ji chytil za levou ruku se slovy „kde máš peníze“ a poté, co mu ukázala uzavřený trezor s penězi, žádal, aby mu sdělila kód, přičemž otevření trezoru provedl tak, že ji při vymačkávání kódu držel za ruku tak, aby se sám tlačítek nedotknul, při tom ji opakovaně kopl do zad, držel rukou za krk a udeřil pěstí do hlavy, z otevřeného trezoru poté odcizil finanční hotovost v bankovkách a mincích v celkové výši nejméně 10.000,- Kč ke škodě provozovatele herny – baru J. Š. a při odchodu z herny – baru odcizil zde volně položený mobilní telefon zn. Nokia 3410 IMEI, čímž P. P. způsobil škodu ve výši 1.300,- Kč.
Obviněnému V. H. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené P. P. V. z. p. ČR se sídlem Č. B. částku 919,- Kč a poškozené J. Š., bytem Č. K. S., částku 10.000,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 3 To 723/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. H. dovolání, kterým toto rozhodnutí napadl v celém rozsahu. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že není přesvědčivého a nezvratného důkazu o tom, které osobě by měl uhradit vzniklou škodu, a v tomto směru tedy navrhuje doplnit dokazování. Obviněný rovněž nesouhlasí s vylíčením skutkového děje a je přesvědčen, že soud měl uvěřit jeho tvrzení, neboť pro jeho odsouzení neexistuje žádný jiný usvědčující důkaz.
Obviněný dále konstatoval, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný a účelu trestu by bylo možné dosáhnout i trestem, jehož výkon by byl odložen na přiměřenou zkušební dobu. V této souvislosti pak konkretizuje své osobní poměry a rodinnou situaci.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a uložil mu trest podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu, nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. V odůvodnění svého vyjádření konstatovala, že pokud obviněný namítal nepřiměřenost trestu, tak nenaplnil žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Dále zdůraznila, že nelze přisvědčit ani jeho námitce spočívající v požadavku na objasnění poškozené osoby, neboť podle ní věnoval soud prvního stupně této otázce náležitou pozornost.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta námitka dovolatele, podle níž je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nepřiměřeně přísný.
Nejvyšší soud konstatoval, že pokud obviněný namítal nepřiměřenost uloženého trestu a činil tak prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak zmíněný dovolací důvod obsahově nenaplnil. Uložení trestu je sice z povahy věci právním posouzením, pokud by však byla připuštěna možnost napadnout trest v rámci dovolacího řízení prostřednictvím tohoto důvodu, ustanovení dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by pak zcela pozbylo smyslu, což zákonodárce při koncepci právní úpravy mimořádného opravného prostředku zjevně nezamýšlel.
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že trestem nepřiměřeným je trest uložený v rámci zákonné trestní sazby za konkrétní čin, který však nereflektuje konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a další okolnosti rozhodné pro individualizaci trestu ve smyslu §31 – 34 tr. zák. Nepřiměřený trest by mohl být důvodem ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud však odvolací soud tento trest nesnížil, pak dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem se jeho změny domáhat nelze.
V daném případě není naplněn ani dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který dovoluje domáhat se cestou dovolání nápravy uloženého trestu, ovšem jen ve vymezených případech - pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tedy umožňuje namítat, že byl uložen druh trestu, který trestní zákon vůbec nezná, dále také jestliže by byl uložen druh trestu, aniž by byly splněny podmínky pro jeho uložení nebo že došlo k uložení několika trestů vedle sebe, ačkoli jejich kumulativní uložení je zákonem vyloučeno. V neposlední řadě by toto ustanovení připadalo v úvahu, jestliže by byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že námitky uplatněné obviněným V. H. ve vztahu k trestu, který mu byl uložen, žádný z přípustných dovolacích důvodů nenaplňují.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, podle které není zřejmé, které osobě má uhradit vzniklou škodu.
Ve vztahu k této námitce Nejvyšší soud konstatuje, že touto otázkou se okresní i krajský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení k závěru, který Nejvyšší soud shledává v souladu se zákonem.
Na podkladě učiněných skutkových zjištění soudy důvodně uzavřely, že provozovatelkou herny - baru je J. Š., byť majitelkou nemovitosti je jiná osoba. Škoda způsobená odcizením tržby ve výši 10.000,- Kč uložené v sejfu, pocházející z provozu baru a herny tak byla jednoznačně způsobena J. Š. Ta také řádně a včas svůj nárok v rámci adhezního řízení uplatnila. Okresní soud ji přiznal náhradu škody ve výši, kterou měl za bezpečně prokázánu, přičemž v souladu s ustanovením §229 odst. 2 tr. ř. ji se zbytkem uplatněného nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
IV.
Dovolání obviněného V.H. proto Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr