ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.39.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 39/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2005 dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 13 To 155/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 31/2002 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 13 To 155/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 6 T 31/2002, byl obviněnýM. H. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč s náhradním trestném odnětí svobody stanoveným na 5 měsíců.
Podle zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře se obviněný dopustil trestného činu skutkem, který spočíval v tom, že jako soukromý podnikatel podnikající pod jménem H. M. C. S. C. C. R. v roce 1997 přijal od obchodní společnosti M. S., a. s., 300.000,- Kč ve dvou splátkách po 150.000,- Kč jako zálohu na plnění z uzavřeného kontraktu, tuto částku nezaúčtoval do příjmů z podnikání, v důsledku čehož mu za zdaňovací období roku 1997 byla ke škodě státu zastoupeného F. ú. v Č. daň z příjmu fyzických osob o 56.544,- Kč nižší.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 13 To 155/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Toto usnesení napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podle něho spočíval v tom, že Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání v jeho nepřítomnosti, přičemž nesprávně vycházel z toho, že podle §64 odst. 2 tr. ř. nastala tzv. fikce doručení vyrozumění obviněného o veřejném zasedání, ačkoli obviněný měl být k veřejnému zasedání předvolán, takže postup podle §64 odst. 2 tr. ř. byl vyloučen ustanovením §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. Obviněný namítl, že veřejné zasedání se konalo za situace, kdy o jeho termínu nevěděl a kdy v jeho průběhu byl proveden významný důkaz spisem finančního úřadu, k němuž neměl možnost se podle §214 tr. ř. vyjádřit, takže bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle obviněného spočíval v tom, že nebyl důvod k tomu, aby částku 300.000,- Kč přijatou od obchodní společnosti M. S., a. s., zdaňoval, a to vzhledem ke způsobu, jak s ní dále naložil. Namítl, že tento způsob dispozice s uvedenou částkou vyplýval z dokladů, které při daňové kontrole předal finančnímu úřadu. Ohradil se proti tomu, že soudy opřely své zjištění, že k namítané dispozici s částkou 300.000,- Kč nedošlo, o to, že tato částka nebyla zachycena v účetnictví jiného subjektu, jemuž ji zaplatil. Nesouhlas projevil i s tím že pokud jde o jeho zavinění, soudy argumentovaly jeho postupem v jiném obchodním případě. Bez bližšího zdůvodnění zpochybnil také závěr soudů o rozsahu zkrácení daně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je důvodem dovolání to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V posuzovaném případě jde o otázku přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž Krajský soud v Praze rozhodl o jeho odvolání. Krajský soud v Praze rozhodl v nepřítomnosti obviněného a tento postup vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení tím, že obviněný byl o konání veřejného zasedání „vyrozuměn uložením podle §64 odst. 2 tr. ř.“. Toto konstatování Krajského soudu v Praze však je v jasném rozporu s obsahem spisu. Poté, co byla věc předložena Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání obviněného, předsedkyně senátu tohoto soudu referátem na č. l. 154 spisu nařídila veřejné zasedání a dala k němu předvolat obviněného s pokynem, aby k předvolání bylo použito vzoru č. 8 tr. ř. Zásilka však byla poštou vrácena zpět Krajskému soudu v Praze s tím, že obviněný si ji po jejím uložení ve stanovené lhůtě nevyzvedl. Předvolání k veřejnému zasedání tedy nebylo obviněnému fakticky doručeno. Tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., na kterou Krajský soud v Praze odkázal, nemohla v daném případě nastat, protože to bylo vyloučeno ustanovením §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., které stanoví, že uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému mimo jiné předvolání k veřejnému zasedání. Okolnost, že Krajský soud v Praze obviněnému skutečně doručoval předvolání k veřejnému zasedání (tj. nikoli pouhé vyrozumění o veřejném zasedání), si Nejvyšší soud ověřil postupem předsedy senátu, který provedl šetření podle §265o odst. 2 tr. ř. a otevřením obálky, v níž byla zásilka obsažena (č. l. 157 spisu), zjistil, že jejím obsahem je vzor 8 tr. ř. – předvolání obviněného k veřejnému zasedání.
Za tohoto stavu nenastala ohledně předvolání obviněného k veřejnému zasedání o odvolání tzv. fikce doručení, obviněnému nebylo předvolání doručeno a Krajský soud v Praze proto nemohl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (k tomu viz č. 38/2003 Sb. rozh. tr.).
Tím, že Krajský soud v Praze obviněného k veřejnému zasedání předvolával, vyjádřil i to, že považoval jeho osobní účast při něm za nutnou (§233 odst. 1 tr. ř.). Zjevně to souviselo s okolností, že Krajský soud v Praze si od F. ú. v Č. zároveň vyžádal originál celého spisu, který se týkal příslušné daňové kontroly u obviněného, a provedl jím ve veřejném zasedání důkaz. Podstatný význam tohoto důkazu pro rozhodnutí o vině obviněného vyžadoval, aby obviněný měl možnost se k němu vyjádřit. Tuto možnost mu Krajský soud v Praze svým postupem odňal.
Krajský soud v Praze nejenže porušil ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž rozhodl o jeho odvolání, tj. ustanovení §233 odst. 1 tr. ř., §64 odst. 2 tr. ř, §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., ale jeho postup byl i nepřijatelným zásahem do ústavně zaručeného práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadené usnesení Krajského soudu v Praze proto nemůže obstát. Vzešlo z řízení, které je zatíženo vadou ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze tedy znovu rozhodne o odvolání obviněného v řádně provedeném řízení, v němž odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Námitkami, které obviněný uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud za uvedeného stavu již nezabýval. Jestliže napadené usnesení bylo zrušeno proto, že je výsledkem vadně provedeného řízení, a jestliže je nejprve třeba, aby toto řízení bylo provedeno znovu, musí být otázky, které obviněný učinil předmětem svých dovolacích námitek zahrnutých pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejprve posouzeny odvolacím soudem. Obviněnému se po zrušení napadeného usnesení z důvodu vadně provedeného řízení otvírá možnost, aby meritorní výhrady proti výroku o vině uplatnil v řádně konaném odvolacím řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec