ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.451.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 451/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2005 dovolání obviněného P. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 8 To 222/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 10 T 3/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 8 To 222/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 T 3/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 T 38/2004, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil společně s dalším obviněným J. R. tím, že dne 14. 10. 1998 v odpoledních hodinách obviněný J. R., který konal stálou 24 hodinovou službu na PČR MO H. M., telefonicky kontaktoval S. P. do jeho vozidla s tím, aby P. informoval obviněného P. V., který s ním jel ve vozidle, že před MO H. M. stojí v ulici N. zaparkované vozidlo zn. Fiat Tipo 2.016 V, jestli je o něj zájem, přičemž přislíbil, že se nikdo z oddělení policie nebude na krádež vozidla dívat a tak nezasáhne, a následně téhož dne ve večerních hodinách obviněný V. společně s blíže neztotožněným pachatelem ke škodě majitelky vozidla poškozené M. L., násilným způsobem vnikli do výše uvedeného vozidla zn. Fiat Tipo, zaparkovaného v ulici N.před dome, s vozidlem odjel do ulice K. v D. M., kde toto vozidlo odstavil a dne 15. 10. 1998 vozidlo odvezl na M., kde jej prodal neztotožněné osobě za částku 20.000,- Kč a obviněnému J. R. předal za natipování vozidla 5.000,- Kč jako provizi, přičemž podle znaleckého posudku odcizením vznikla škoda ve výši 85.000,- Kč a odcizením uložených věcí ve vozidle škoda ve výši 2.000,- Kč, a obviněný V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 1 T 101/1996, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. zák. a dalším trestným činem.
Obviněnému P. V. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 5. 2003 byla věc obviněného P. V. podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízení a nadále vedena pod sp. zn. 10 T 3/2004.
Proti rozsudku obvodního soudu podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 8 To 222/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný konstatoval, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v nedůvodném použití právní kvalifikace podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., když ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 101/1996 vyplývá, že rozsudek ze dne 14. 3. 1997 nebyl doručen jemu, nýbrž jeho otci, takže podle přesvědčení obviněného není tento rozsudek dosud pravomocný.
Obviněný dále namítá, že nesprávné hmotně právní posouzení spočívá rovněž v nerespektování kriterií pro stanovení výše škody uvedených v §89 odst. 12 tr. zák., přičemž výše škody je materiálním znakem trestného činu krádeže a má zásadní vliv na správnost použité právní kvalifikace. Obviněný je přesvědčen, že z rozsudku obvodního soudu nelze zjistit, jakými hledisky se řídil při stanovení škody, když v tomto směru neprovedl žádný důkaz, a to ani znalecký posudek z oboru ekonomiky vypracovaný v přípravném řízení, přestože jej ve výroku rozsudku cituje. Obviněný dále soudům vytýká, že neprovedly výslech poškozené M. L., a to za situace, kdy z žádného důkazu nevyplývají informace důležité pro vyčíslení škody.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a aby přikázal místně příslušnému soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Obviněný P. V. tento dovolací důvod obsahově naplnil námitkami, které skutečně směřovaly proti právnímu posouzení skutku. Jednalo se jednak o námitku zpochybňující naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., konkrétně znaku „odsouzen“, jednak námitku proti nesprávné aplikaci ust. §89 odst. 12 tr. zák., která podle obviněného následně vedla k nesprávnému vyčíslení způsobené škody, což mělo podle něj za následek nesprávné právní posouzení jeho jednání po formální i materiální stránce.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
Obviněný P. V. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 tr. zák., tj. že činem způsobil škodu nikoli malou. Tou se v souladu s ust. §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000, Kč.
Ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 T 3/2004, se uvádí, že odcizením vozu zn. Fiat Tipo 2.0 16 V, poškozené M. L., „vznikla podle znaleckého posudku škoda ve výši 85.000,- Kč a odcizením uložených věcí škoda ve výši 2.000,- Kč“.
V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud není znaleckým posudkem vázán, hodnotí jej v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. jako každý jiný důkaz. Stanovení výše způsobené škody mělo v posuzované věci určující vliv na závěr o naplnění jak formálních znaků skutkové podstaty (v tomto případě byla zjištěná výše škody jediným důvodem pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle §247 odst. 2 tr. zák.), tak pro posouzení materiálního hlediska – výše stupně nebezpečnosti zjištěného skutku pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.).
Obvodní soud však k otázce výše způsobené škody neprovedl prakticky žádné důkazy, zejména neprovedl důkaz již zmíněným znaleckým posudkem vypracovaným F. B., znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady se specializací motorová vozidla k ocenění odcizeného vozu (č. l. 62 - 65 spisu). Vzhledem k tomu, že posudek je formulován poměrně stručně, jeví se potřeba výslechu znalce ke způsobu zpracování posudku, zejména z pohledu kritérií §89 odst. 12 tr. zák. jako důležitý krok pro jednoznačný závěr o výši způsobené škody. Obvodní soud však důkaz tímto posudkem v hlavním líčení neprovedl a ani v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevysvětlil postup, jakým dospěl k vyčíslení celkové škody. Na str. 8 odůvodnění rozsudku pouze citoval výpověď poškozené M. L., podle které jí byla odcizením vozu způsobena škoda ve výši 8.000 DEM (140.000,- Kč).
Námitky dovolatele shledal proto Nejvyšší soud v tomto směru důvodnými, neboť závěr o právním posouzení jednání obviněného podle §247 odst. 2 tr. zák. se v jejich světle jeví nedostatečně podloženým.
Pokud jde o další námitku opřenou o tvrzení, že obviněný nepřevzal opis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 1 T 101/96, který byl údajně doručen jeho otci, takže tento rozsudek dosud nenabyl právní moci a toto odsouzení tudíž nemůže zakládat tzv. znak zpětnosti ve smyslu §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., nutno konstatovat, že tuto námitku uplatnil obviněný P. V. již v průběhu hlavního líčení před Obvodním soudem pro Prahu 1 v souvislosti s prováděním důkazů trestním spisem o tomto odsouzení (viz č. l. 33 spisu), obvodní soud se jí však blíže nezabýval.
Vzhledem k tomu, že shora uvedené pochybení týkající se postupu při vyčíslení způsobené škody vedlo ke zrušení usnesení městského soudu i rozsudku obvodního soudu a k vrácení věci obvodnímu soudu, bude na tomto soudu, aby se při novém projednání věci zabýval i touto námitkou. Bude muset vzít v úvahu na jedné straně fakt, že doručení opisu zmíněného rozsudku na adrese Praha 10, Parmská 361, měl obviněný stvrdit svým podpisem (viz dodejka na č. l. 372) dne 9. 5. 1997, zatímco ze sdělení Policie ČR, MO Praha 10, ze dne 11. 5. 1997, plyne, že podle šetření na stejné adrese se zde zdržuje toliko otec obviněného, avšak nikoli sám obviněný (viz č. l. 373 spisu). Na druhé straně bude nepochybně nutno vzít v potaz i fakt, že obviněný nijak nereagoval, jak patrno z obsahu spisu, na doručení dalších rozhodnutí vycházejících z faktu, že odsuzující rozsudek v předmětné věci nabyl právní moci /například usnesení o povinnosti obviněného hradit náklady obhajoby hrazené státem podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., kde se fakt pravomocného odsouzení obviněného výslovně zmiňuje viz č. l. 495/. Nejvyšší soud však nemůže v tomto směru nahrazovat výsadní funkci nalézacího soudu provádět a poté hodnotit důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. a činit na tomto podkladě skutková zjištění, ani nalézacímu soudu dávat závazné pokyny, jak má důkazy, jež jsou k dispozici, hodnotit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
V posuzovaném případě obviněný uplatnil námitky, které shora uvedeným požadavkům odpovídaly, když namítal, že byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Za situace, kdy Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného P. V. důvodné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel v tomto případě logicky učinit stejný závěr i ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného P. V. je důvodné a podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu zrušil. V souladu s ust. §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na obvodním soudu především bude, aby provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady k ocenění odcizeného vozu, případně další důkazy, shledá-li to nutným, aby mohl na jejich podkladě v souladu s ust. §89 odst. 12 tr. zák. učinit jednoznačný závěr o výši škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil a ten pak promítnout do právní kvalifikace zjištěného skutku.
V souladu se shora uvedenými pokyny Nejvyššího soudu se pak musí blíže zabývat i námitkou obviněného založenou na tvrzení, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 1 T 101/96, mu nebyl doručen, a tudíž nenabyl právní moci. Bude na obvodním soudu, aby zhodnotil, zda k vyřešení této otázky mu postačují listinné důkazy, jež jsou momentálně k dispozici (spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 101/96), či zda považuje za nezbytné dokazování nějakým způsobem prohloubit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr