ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.477.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 477/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2005 o dovolání, které podal obviněný J. Č, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 To 417/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 264/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 2 T 264/2004, byli obvinění J. Č. a J. K. uznáni vinnými trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný J. Č. na 18 měsíců a obviněná J. K. na 12 měsíců, oba se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněných byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 To 417/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný J. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §31 odst. 1 a násl. tr. zák., tj. ustanovení o ukládání trestu. Vytkl, že nesprávně zhodnotily stupeň nebezpečnosti jeho činu a jeho osobní poměry. Uvedl, že v rozporu s hmotným právem nepřihlédly v jeho prospěch k polehčujícím okolnostem. V podrobnostech pak obviněný rozvedl, které polehčující okolnosti zůstaly podle jeho názoru pominuty. Zdůraznil také důvody, pro které označil za neopodstatněné, že mu byl uložen přísnější trest než obviněné J. K.. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. Č. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uvedeno v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu není možné namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na ustanovení §31 odst. 1 a násl. tr. zák., která jinak mají hmotně právní povahu. Vyplývá to z toho, že ve výčtu zákonných dovolacích důvodů se k výroku o trestu vztahuje zvláštní dovolací důvod, který je upraven v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a který spočívá v tom, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vztahuje-li se k výroku o trestu zvláštní důvod dovolání, znamená to, že z jiného než z tohoto důvodu nelze výrok o trestu dovoláním napadat. Pokud by zákon koncipoval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že se vztahuje i na výrok o trestu a že zahrnuje jakékoli porušení hmotného práva při ukládání trestu, bylo by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečné, nemělo by žádný význam a bylo by zcela nefunkční, protože to, co je jeho předmětem, tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, by bylo nutně vždy zahrnuto již ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako porušení hmotného práva. Výslovným zakotvením zvláštního dovolacího důvodu týkajícího se výroku o trestu ve speciálním ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo vyjádřeno takové pojetí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, které je založeno na tom, že cestou dovolání lze dosáhnout nápravy jen těch nejzávažnějších pochybení, tj. pochybení, jejichž podstatou je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Z toho à contrario plyne, že byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze výrok o trestu napadat z toho důvodu, že uložený trest je nepřiměřený a že neodpovídá hlediskům stanoveným v §31 odst. 1 a násl. tr. zák.
Jiný výklad by v podstatě znamenal popření toho, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, a to na rozdíl od odvolání, které jako řádný opravný prostředek připouští, aby byla namítána nepřiměřenost uloženého trestu, byť jde o přípustný druh trestu uložený ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, a se kterým koresponduje ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož odvolací soud zruší rozsudek, je-li uložený trest nepřiměřený. Na podporu těchto závěrů lze odkázat i na ustanovení o stížnosti pro porušení zákona, která je dalším mimořádným opravným prostředkem s tím, že proti výroku o trestu může být podle §266 odst. 2 tr. ř. podána jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Z toho je jasné, že ani k podání stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku nestačí pouhá nepřiměřenost trestu.
V posuzovaném případě obviněný nepodal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nepřicházelo to ani v úvahu, protože mu byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby. Z jiného důvodu, než je důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nemohl podat dovolání proti výroku o trestu. Námitky ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu z hledisek stanovených v §31 odst. 1 a násl. tr. zák. nelze podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec