ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.502.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 502/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 4. 2005 o dovolání obviněného Mgr. Z. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 6 To 88/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 12/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. Z. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 6 To 88/2004, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 34 T 12/2000. Dovoláním napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „…nebo jiném nesprávném hmotně právním…“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je tedy možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že soud zjistil nesprávně skutkový stav, že hodnotil vadně důkazy apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Obviněný Mgr. Z. S. byl uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák., §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Takto Vrchní soud v Olomouci posoudil skutek, který podle jeho zjištění (a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Ostravě) spočíval v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako jediný jednatel a společník společnosti s ručením omezeným, která byla u finančního úřadu zaregistrována jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty a poplatník daně z příjmů právnických osob, se záměrem neoprávněně uplatnit vyšší odpočet daně z přidané hodnoty a současně neoprávněně dosáhnout snížení základu daně pro výpočet daně z příjmů právnických osob předložil jménem společnosti správci daně dne 26. 1. 1998 nepravdivé přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 1997, v němž mezi skutečně přijatá zdanitelná plnění v rozporu s ustanovením §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zahrnul nerealizovaná plnění, specifikovaná v napadeném rozsudku osmi fakturami údajně vystavenými jinými obchodními společnostmi a fyzickými osobami jako podnikateli, a dne 30. 3. 1998 předložil nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1997, v němž mezi skutečně vynaložené výdaje v rozporu s ustanoveními §23, §24 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zahrnul týchž osm faktur, takže z jeho jednání hrozilo státu způsobení škody v celkové výši 2 763 069 Kč, z čehož připadalo 996 759 Kč na neoprávněný odpočet daně z přidané hodnoty a 1 766 310 Kč na zkrácení daně z příjmů právnických osob.
Základem výroku o vině se stalo zjištění obou soudů, že faktury uvedené v tomto výroku byly pouze fiktivní a že obchody v nich uvedené se neuskutečnily.
Rozdíl mezi rozsudky obou soudů spočíval v tom, že Krajský soud v Ostravě posoudil skutek jako dokonaný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., zatímco Vrchní soud v Olomouci posoudil skutek jako pokus tohoto trestného činu (§8 odst. 1 tr. zák.).
Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom směru, že by skutkový stav, zjištěný soudy, nenaplňoval zákonné znaky pokusu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pojal dovolání jako nesouhlas se zjištěním soudů, že faktury uvedené ve výroku o vině byly jen fiktivní a že se neuskutečnily obchody v nich uvedené. Obviněný označil toto zjištění za nesprávné a za výsledek vadného hodnocení důkazů. Tím se ovšem obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu, protože se domáhal nikoli změny hmotně právního posouzení skutkového stavu, který zjistily soudy, nýbrž přehodnocení důkazů a změny skutkových zjištění, která by odpovídala jeho verzi skutkového stavu, tj. verzi, že šlo o obchody, které se uskutečnily, a teprve od změny skutkového základu odvozoval požadavek na jiné právní posouzení. Do rámce zákonného dovolacího důvodu nespadá ani námitka, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, tj. úmyslné zavinění, neboť i tuto námitku obviněný spojoval se svou vlastní verzí skutkového stavu a nevztahoval ji ke skutkovému stavu, který zjistily soudy. Námitky obviněného tedy byly v celém rozsahu jen ryze skutkovými námitkami, které nejsou způsobilé naplnit zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a být podkladem pro to, aby se Nejvyšší soud napadeným rozsudkem meritorně zabýval.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec