ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.507.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 507/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. G., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 61 To 424/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 74/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 5 T 74/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 3.7.1999 kolem 22:00 hodin v H., V. D., okr. N., jako vedoucí dětského tábora při zapalování táborového ohně lil do ohniště líh, aniž zajistil bezpečnou vzdálenost dětí od ohniště, a v důsledku toho došlo k prudkému vzplanutí ohně a zapálení šatstva na nezl. M. P., která tak utrpěla popáleniny II. b/ stupně na 3 % míst těla, a to popálení obličeje, čela, krku, levého ušního boltce, a obou rukou s následnou hospitalizací do 30.7.1999“. Za to byl odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 61 To 424/2004, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že následek, který měl být jeho jednáním způsoben, tedy popáleniny poškozené, nemohl vzniknout za situace, která při zapalování ohně nastala, pokud by poškozená seděla na místě které určil, tj. ve vzdálenosti 2 m od ohně. Poukazuje na skutečnost, že ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky s protichůdnými závěry a protože posouzení jeho zavinění je zcela odbornou otázkou, vytýká soudům, že neprovedly důkaz vypracováním revizního znaleckého posudku nebo posudku ústavu a neměly tak dostatek závěrů k posouzení jeho zavinění a k správnému právnímu posouzení skutku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání neobsahuje žádnou námitku, která by vytýkala nesprávnost právní kvalifikace podle §223 odst. 1 tr. zák. z hlediska nesouladu mezi tzv. skutkovou a právní větou. Obviněný provádí vlastní hodnocení znaleckých posudků, absolutizuje jejich obsah a zcela pomíjí další důkazy, zejména svědecké výpovědi. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání vychází ze skutkových zjištění učiněných ve věci soudem I. stupně, případně doplněných soudem odvolacím a posuzuje je toliko z hlediska, zda naplňují všechny namítané zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V rámci tohoto dovolacího důvodu dovoláním lze proto zejména namítat, že daný skutek nevykazuje určité obligatorní znaky dané skutkové podstaty, že jde o trestný čin jiný, anebo dané jednání není vůbec trestným činem. Nelze ale namítat v dovolání, že soud neprovedl všechny potřebné důkazy, že provedené důkazy nesprávně zhodnotil, že skutkový děj proběhl jinak, apod. Takovéto námitky totiž nezpochybňují právní posouzení skutku ale skutková zjištění samotná, včetně postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takovéto námitky lze uplatňovat v odvolání, jako řádném opravném prostředku. Dovolání je ale mimořádný opravný prostředek sloužící pouze k nápravě těch procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Zjišťování skutkového stavu, narozdíl od právního posouzení skutku, zde ale uvedeno není.
Z obsahu dovolacích námitek (uplatňovaných také v průběhu celého trestního stíhání) obviněného vyplývá, že nesprávné právní posouzení skutku je důsledkem neopatření revizního (resp. ústavního) znaleckého posudku a také jednání samotné poškozené, která neseděla s ostatními dětmi 2 m od ohně, jak to obviněný určil. Obviněný tedy nesouhlasí s hodnocením důkazů jak bylo provedeno zejména soudem I. stupně a to ve dvou směrech.
Především nesouhlasí s postupem soudu I. stupně, který vzal za základ svého rozhodnutí znalecký posudek znalce V. P., a to s poukazem na odlišné závěry znalce V. K. Znalecký posudek je důkaz jako kterýkoliv jiný. V případě více znaleckých posudků je výlučně věcí soudu, o který z těchto posudků opře své rozhodnutí. Tento postup ale musí náležitě odůvodnit. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, tento se velmi podrobně zabýval nejen závěry obou znalců (soud vyžadoval doplnění posudku, oba znalci se seznámili s druhým posudkem a měli možnost se k jeho závěrům vyjádřit), ale jejich závěry v rámci hodnocení důkazů prověřoval i s jinými důkazy ve věci provedenými. Svůj závěr o použití znaleckého posudku V. P. soud podrobně a logicky zdůvodnil. Nesouhlasí-li obviněný s tímto postupem soudu, tak napadá hodnocení důkazů a namítá nedostatek skutkových zjištění, které nemůžou být dostatečným podkladem pro právní posouzení věci. Námitka nesprávného právního posouzení skutku má tak svůj základ v jiných než soudem zjištěných skutkových okolnostech. Takováto námitka ale důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Otázka zavinění přitom není „otázkou zcela odbornou“, jak uvádí obviněný. Závěr o zavinění je závěrem právním a činí jej soud (nikoli znalec) na základě v dokazování zjištěných skutečností.
Námitkou proti hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním je také námitka obviněného, že následek v důsledku jeho jednání nemohl nastat, pokud by poškozená seděla na určeném místě 2 m od ohně. Obviněný tím přímo popírá skutkové zjištění soudu I. stupně, že nebylo prokázáno, že by se poškozená v době vznícení ohně nacházela blíže k ohni než ostatní děti. Tuto obhajobu obviněného vzal soud I. stupně za vyvrácenou po podrobném zhodnocení všech provedených důkazů, jak to vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí.
Námitka příčinné souvislosti je obecně námitkou hmotně právní. V daném případě ale obviněný námitku o neexistenci příčinné souvislosti staví nikoli na daném skutkovém stavu, ale na zcela odlišném skutkovém ději, než byl zjištěn soudy v původním řízení. Ani tato námitka proto důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže naplnit.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš