Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.05.2005, sp. zn. 7 Tdo 569/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.569.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.569.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 569/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. května 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Ch., které podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 To 779/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 Tm 1/2004, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 18 Tm 1/2004, byl M. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to společně s dalšími spoluobviněnými J. K., D. T. a T. T. Za to byl M. H. odsouzen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Tímž rozsudkem byl M. H. podle §226 písm. a) resp. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně dalších skutků a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 To 779/2004, bylo odvolání M. H. proti citovanému rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. H. řádně a včas dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že věc měla být po právní stránce posouzena vzhledem k provedenému dokazování podle §226 písm. c) tr. ř., tj. měl být zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Obecně pak namítá, že celá věc nebyla správně právně posouzena a kvalifikována v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V doplnění dovolání pak obviněný podrobně uvedl námitky, které uplatňoval v odvolání a odvolacímu soudu vytýká, že přes tyto námitky nedoplnil dokazování ani nezrušil rozsudek soudu I. stupně a nevrátil mu věc za účelem doplnění dokazování výslechem znalce a provedením dalších důkazů. Oběma soudům vytýká, že zaměřily dokazování na prokázání jeho viny, aniž vzaly v úvahu zda neexistují důvodné pochybnosti ve zjištěném skutkovém stavu o jeho nevině. Obviněný je přesvědčen, že ze strany soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, protože provedené důkazy jednoznačně neprokazují spáchání trestného činu tak, jak to popsal ve výroku soud I. stupně, protože nadále přetrvávají důvodné pochybnosti o jeho vině. Na základě provedených důkazů lze podle jeho názoru skutek posoudit nanejvýš podle §252 tr. zák., pokud není dán postup podle §226 písm. c) tr. ř., protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal on. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle §265m tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud sám rozsudkem. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že se obviněný, stejně jako již v odvolání, také v dovolání snaží o zpochybnění právního závěru o jeho vině námitkami proti kvalitě a rozsahu provedeného dokazování, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů. Zasahuje tak do dovoláním neovlivnitelných skutkových zjištění a jeho námitkami se nelze zabývat, protože nenaplňují zvolený důvod dovolání. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že v rámci tohoto důvodu dovolání lze úspěšně v dovolání uplatňovat především námitky hmotně právní povahy zpochybňující právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem I. stupně, popřípadě soudem odvolacím, ale nikoli námitky proti správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění samotných. Námitky proti správnosti skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně lze uplatňovat v odvolání jako řádném opravném prostředku. Dovolání je ale mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí a není proto dalším odvoláním. Řídí se proto přísnějším procesním režimem a slouží pouze k nápravě zásadních procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Mezi těmito vadami ale nesprávně zjištěný skutkový stav není. Dovolací soud se proto nezabýval námitkami obviněného zpochybňujícími závěr soudů, že to byl on, kdo se dopustil předmětného jednání způsobem uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně, resp. že to nebylo prokázáno. Jedinou námitkou proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka obviněného, že soud mohl skutek posoudit nanejvýš podle §252 tr. zák., tj. jako trestný čin podílnictví. Tato námitka je ale zjevně neopodstatněná. Trestný čin podílnictví (§251 a §252 tr. zák.) směřuje proti předmětu útoku, jímž je cizí věc získaná trestným činem jiné osoby než podílníka. Proto pachatel, spolupachatel nebo účastník na trestném činu se nemůže tohoto trestného činu dopustit ve vztahu k věci, které se předtím sám zmocnil jednáním naplňujícím skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., když podílníkem by mohla být pouze osoba, jejíž činnost by bez předchozí dohody pouze navazovala na tento trestný čin. O takový případ ale v této věci nejde. Ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný M. H. byl osobou, která se předmětného jednání spočívajícího ve vloupání do prodejen a odcizení v rozsudku uvedených věcí dopustila buď přímo vniknutím do prodejny, nebo po předchozí slovní domluvě hlídal v blízkosti prodejny, aby umožnil spoluobviněným úspěšně vniknout do ní a odcizit tam věci. M. H. tak se spoluobviněnými jednali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., když k naplnění spolupachatelství postačí i částečné přispění k trestné činnosti, pokud je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů. V daném případě tomu tak bylo a námitka obviněného ohledně právního posouzení skutku proto důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Nejvyšší soud proto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. května 2005 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/24/2005
Spisová značka:7 Tdo 569/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.569.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20