ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.582.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 582/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 5. 2005 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněné E. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 34/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 440/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 34/2005, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 11 T 440/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 11 T 440/2004, byla obviněná E. P. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s dozorem.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci spočíval v tom, že obviněná dne 3. 11. 2004 kolem 16:00 hodin v prodejně P. M. v Z. ulici v T., okr. J. H., odcizila z regálu 5 kusů zubní pasty zn. Aquafresh a 1 kus tělového krému zn. Love Body v celkové hodnotě 469,- Kč, přestože byla trestním příkazem (ve výroku o vině je nesprávně uvedeno „rozsudkem“) Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 31 T 159/2002, pro stejný trestný čin odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který v době spáchání činu nebyl vykonán.
O odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 34/2005. Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen a obviněná byla podle §259 odst. 3 tr. ř. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzena k trestu odnětí svobody na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou na čtyři roky. Krajský soud v Českých Budějovicích založil výrok o vině obviněné na skutkových zjištěních Okresního soudu v Jindřichově Hradci, avšak s tím rozdílem, že zákonný znak spočívající v tom, že obviněná „byla za takový čin v posledních třech letech odsouzena“, spatřoval v odsouzení obviněné trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 29 T 50/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který dosud (tj. ke dni rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích) nevykonala. Důvodem této změny bylo zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích, že trest obecně prospěšných prací uložený ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 159/2002 obviněná vykonala ku dni 1. 12. 2004, a na toto zjištění navazující právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, že k odsouzení obviněné ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 159/2002 nelze přihlížet.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě ve prospěch obviněné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že ve skutečnosti nebylo možné přihlížet ani k odsouzení obviněné ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 29 T 50/2002, neboť trestní příkaz vydaný v této věci byl svou podstatou nezákonný a odporoval ustanovení §36 tr. zák., protože vedl ke stavu, kdy spolu s trestním příkazem vydaným ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 159/2002 byla překročena maximální přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací. Kromě toho nejvyšší státní zástupkyně vytkla, že k odsouzení obviněné ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 29 T 50/2002 nebylo možné přihlížet ještě z dalšího důvodu, a to proto, že trestním příkazem vydaným v této věci byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., přičemž znak zpětnosti byl spatřován v odsouzení obviněné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve věci Okresního soudu v Táboře sp. zn. 1 T 348/99, avšak v této věci se na obviněnou v době rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích hledělo, jako by nebyla odsouzena. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že znak zpětnosti uvedený v §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. nebyl naplněn žádným z předchozích odsouzení obviněné a že tedy skutek nemohl být posouzen jako trestný čin krádeže podle citovaného ustanovení. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby postoupil věc příslušnému obecnímu úřadu, protože by mohl být posouzen jako přestupek.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Zákonný znak „odsouzen“ je naplněn, jestliže tu je pravomocný odsuzující rozsudek nebo trestní příkaz a v době rozhodování o novém trestném činu nenastal účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Pokud jde o zákonný znak „potrestán“, přistupuje k tomu ještě podmínka, že dřívější trest byl alespoň zčásti vykonán. K dřívějšímu odsouzení ani potrestání nelze přihlížet, jestliže v době rozhodování o novém trestném činu nastal účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, byť tento účinek ještě nenastal v době spáchání nového trestného činu (k tomu viz č. 25/1999 Sb. rozh. tr.).
Správné rozhodnutí v otázce viny obviněné trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. vyžadovalo, aby se soudy náležitě orientovaly v předchozích odsouzeních obviněné z toho hlediska, zda a kdy ohledně nich vznikla tzv. fikce neodsouzení, tj. účinek, že se na obviněnou hledí, jako by nebyla odsouzena.
V tomto ohledu má podstatný význam především odsouzení obviněné rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. 1 T 348/99. Tímto rozsudkem byla obviněná pravomocně uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou na dvaceti čtyř měsíců. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 3. 2002 bylo rozhodnuto, že se obviněná ve zkušební době osvědčila. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 4. 2002. Tímto dnem nastala tzv. fikce neodsouzení (§60 odst. 3 tr. zák.). Od tohoto dne nebylo možné k odsouzení obviněné rozsudkem Okresního soudu v Táboře přihlížet.
V rozporu s tím k uvedenému odsouzení přihlížel Okresní soud v Českých Budějovicích, pokud obviněnou uznal vinnou trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. jednak trestním příkazem ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 29 T 50/2002, jednak trestním příkazem ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 31 T 159/2002. V době, kdy Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodoval oběma trestními příkazy, v nichž zpětnost spatřoval v odsouzení obviněné rozsudkem Okresního soudu v Táboře, tu byl účinek, že se na obviněnou hledí, jako by ve věci Okresního soudu v Táboře nebyla odsouzena. V důsledku toho nemohly být uvedené trestní příkazy Okresního soudu v Českých Budějovicích podkladem naplnění zákonného znak zpětnosti v posuzované věci Okresního soudu v Jindřichově Hradci, v níž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným rozsudkem.
Okolnost, že oba citované trestní příkazy Okresního soudu v Českých Budějovicích nastolily ve vzájemném vztahu stav, kdy obviněné byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, je navíc závažná tím, že odporuje ustanovení §36 tr. zák. v návaznosti na ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
Z toho je zřejmé, že ani odsouzení obviněné trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 29 T 50/2002, nebylo způsobilé naplnit zákonný znak zpětnosti ve smyslu §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Výrok o vině obviněné trestným činem krádeže podle tohoto ustanovení, jak je obsažen v napadeném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, tudíž nemůže obstát. Tento výrok spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci jako součást řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci se Okresní soud v Jindřichově Hradci bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), to znamená, že zákonný znak zpětnosti trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. není možné opřít o žádné z těch odsouzení, o kterých bylo v předchozích částech tohoto usnesení pojednáno. Vzhledem k tomu, že ve spise je založen jen opis evidence Rejstříku trestů ohledně obviněné, který pochází ze dne 4. 11. 2004, tj. z následujícího dne po spáchání posuzovaného skutku, opatří Okresní soud v Jindřichově Hradci nový opis za účelem zjištění, zda obviněná případně nebyla v době před činem odsouzena též jiným rozsudkem (trestním příkazem), který dne 4. 11. 2004 ještě nebyl v evidenci Rejstříku trestů vyznačen a který by mohl být relevantní z hlediska zákonného znaku zpětnosti nyní posuzovaného činu, případně provede i další úkony směřující k objasnění této otázky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec