ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.614.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 614/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2005 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 13 To 332/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 485/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 2 T 485/2002, bylo rozhodnuto, že obviněný P. K. podle §60 odst. 1 tr. zák. vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 5. 2003, č. j. 2 T 485/2002-94. Zároveň byl tímto podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 13 To 332/2004, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. A. H. dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání namítl, že soud druhého stupně zamítl usnesením jeho opravný prostředek, aniž by zjišťoval a zabýval se jakým způsobem bylo rozhodnutí soudu prvního stupně převzato. V této souvislosti uvádí, že podpis na dodejce není jeho pravým podpisem, neboť on zmíněnou zásilku nepřevzal. Namítá, že soud druhého stupně se také dostatečně nezabýval včasností jeho opravného prostředku, když z otisku podacího razítka je zřejmé, že bylo podáno osobně v podatelně soudu dne 12. 10. 2004. Je přesvědčen, že s ohledem na shora uvedené pochybení jsou dány důvody pro odložení výkonu rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby mu řádně doručil usnesení ze dne 3. 10. 2004, sp. zn. 2 T 485/2002, takže by s jeho doručením mohly být spojovány zákonné důsledky.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se v první řadě zabýval otázkou, zda je dovolání v posuzované věci přípustné.
Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. pak pod písm. a) až h) uvádí taxativní výčet rozhodnutí, kterými se rozumí rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle §60 odst. 1 tr. zák., mezi nimi uvedeno není.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného P. K. nepřípustným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dme 12. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr