ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.626.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 626/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. června 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 To 105/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 29/96, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 34 T 29/96, byl obviněný J. K. uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce strážného, a to na dobu tří let. Rozsudkem bylo odsuzujícím výrokem rozhodnuto i ohledně spoluobviněného A. H..
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. K. a A. H. odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 To 105/2004, zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. K. řádně a včas dovolání, kterým prostřednictvím výroku odvolacího soudu napadl výroky o vině a o trestu rozsudku soudu prvního stupně a které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že jej podal zejména z toho důvodu, že soud I. stupně ani po třetím opakovaném řízení neúplně, nedostatečně a nesprávně posoudil skutková zjištění a na základě takto provedeného posouzení provedl nesprávnou právní kvalifikaci a následně pak nesprávně rozhodl a že odvolací soud i přes řadu pochybení soudu I. stupně, které konstatoval, odvolání zamítl, a to i přes skutečnost, že odvolací důvody byly řádně v odvolání uvedeny, avšak tyto nebyly odvolacím soudem řádně vyhodnoceny, resp. jejich hodnocení vykazuje značné vady. Tyto námitky pak obviněný ve svém dovolání rozvedl tak, že krajský soud, který ve věci rozhodl zcela identicky jako při předchozím řízení, přestože předchozí rozsudky byly Vrchním soudem v Olomouci ve vztahu k osobě obviněného v celém rozsahu zrušeny, v odůvodnění sice uvedl důvody obhajoby obviněného, avšak tyto bez dalšího odmítl jako nepodstatné, a rovněž návrhy obviněného na dokazování opakovaně neprovedl jako nadbytečné, a že odvolací soud pak konstatoval vady soudu I. stupně, které opakovaně nebyly odstraněny, a tyto posoudil jako nepodstatné. Obviněný s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, neboť právě tyto vady, nesprávné hodnocení provedených důkazů a neprovedení navržených důkazů považuje za podstatné, když tyto měly zásadní vliv na rozhodnutí ve věci samé. Ohledně tvrzení odvolacího soudu, že provedené důkazy byly hodnoceny správně, obviněný namítl, že rozpory ve výpovědích odsouzených vyhodnoceny nebyly, a uvedl, ke kterým rozporům nebylo podle jeho názoru přihlédnuto. Obviněný ve svém dovolání dále poukázal na důkazy, které odvolací soud nevyhodnotil správně či přehlédl, na tvrzení tohoto soudu, která nelze akceptovat, na důkazy, jež tato tvrzení vyvracejí, popř. na skutková zjištění, ke kterým měl odvolací soud správně dospět. Podle obviněného nelze akceptovat např. tvrzení odvolacího soudu, že obviněný s ostatními odsouzenými v průběhu směny komunikoval pomocí běžného pracovního vybavení, že záznam o výkonu strážní služby nemusí odpovídat realitě a že mohl být úmyslně anebo z nedbalosti uveden nepřesně či v rozporu s realitou atd. Obviněný se domnívá, že ani soud I. stupně, ani soud odvolací neuvedly žádný důkaz o tom, že byl nezbytným a nepostradatelným článkem ve spolupráci s ostatními odsouzenými při krádeži motorů, a že doznání a výpovědi ostatních odsouzených, které jej měly usvědčit, jsou natolik v rozporu a neprokázané, že je z nich zřejmé, že k podílu obviněného na krádeži tak, jak jednotliví odsouzení vypověděli, ani nemohlo dojít. Důkazy o tom obviněný předložil, avšak oba soudy je účelově pominuly, resp. bagatelizovaly. Přestože obviněný způsob, jakým bylo prováděno dokazování, opakovaně napadl řádnými opravnými prostředky, výsledky dokazování nebyly řádně vyhodnoceny. V důsledku takového postupu soudu pak opakovaně došlo k vadám ve formulaci skutkové a právní věty a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že z odůvodnění předmětného dovolání je patrné, že obviněný prostřednictvím svého tvrzení, že soudy nevyhodnotily rozpory ve výpovědích spoluobviněných, resp. že soud druhého stupně přehlédl některé důkazy předložené obhajobou obviněného, akcentuje odlišné hodnocení provedených důkazů a napadá správnost skutkových zjištění soudu a až na tomto základě se domáhá nového projednání věci. Veškeré námitky dovolatele tedy směřují proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů, jež byly učiněny na základě výpovědí jeho spoluobviněných, kteří jej jednoznačně usvědčovali z podílu na spáchání předmětného deliktu kvalifikovaného jako pomoc k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Závěr, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustně nejdříve prezentoval pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího a v návaznosti na to i soudu odvolacího a teprve následně dovozoval nesprávnost právního hodnocení jím takto nově vytvořeného skutkového stavu, je zřejmý i z jeho argumentu, že „soud I., stupně ani po třetím opakovaném řízení neúplně, nedostatečně a nesprávně posoudil skutková zjištění a na základě takto provedeného posouzení provedl nesprávnou právní kvalifikaci a následně pak nesprávně rozhodl“. Námitky uplatněné v dovolání by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, kterou by obviněný odůvodněně namítl, což se však nestalo. Protože z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky, Nejvyšší státní zastupitelství k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů nedospělo.
Protože obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále na základě §265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný svými námitkami primárně napadá způsob, jakým soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly, a správnost na základě provedeného dokazování učiněných skutkových zjištění a teprve následně, tzn. na základě jiného skutkového stavu, i správnost použité právní kvalifikace. O takovéto skutkové námitky směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitky směřující proti porušení procesně právních předpisů, tedy námitky skutkové, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. v rozsahu formálně se opírajícím o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný podal svůj mimořádný opravný prostředek zejména z toho důvodu, že „soud I., stupně ani po třetím opakovaném řízení neúplně, nedostatečně a nesprávně posoudil skutková zjištění a na základě takto provedeného posouzení provedl nesprávnou právní kvalifikaci a následně pak nesprávně rozhodl“. Obviněný dále prostřednictvím svého dovolání vytkl odvolacímu soudu, že „i přes řadu pochybení soudu I. stupně, které konstatoval, odvolání zamítl, a to i přes skutečnost, že odvolací důvody byly řádně v odvolání uvedeny, avšak tyto nebyly odvolacím soudem řádně vyhodnoceny, resp. jejich hodnocení vykazuje značné vady“. Jak bylo uvedeno, těmito námitkami obviněný de facto vytýká oběma soudům dříve činným v jeho trestní věci neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení důkazů a na základě provedeného dokazování učiněných skutkových zjištění, v čemž spatřuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na tuto skutečnost a taktéž vzhledem k tomu, že dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by bylo soudu druhého stupně vytýkáno, že zamítl řádný opravný prostředek obviněného, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je zřejmé, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě za druhou spojkou „nebo“, přičemž jeho naplnění spatřuje v tom, že v řízení předcházejícím vydání usnesení soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu věcně neodpovídají. Z tohoto důvodu nezbylo Nejvyššímu soudu, než dovolání obviněného i v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš