ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.652.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 652/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. června 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného P. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 4 To 141/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 87/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 3 T 87/2003, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. (bod 1 výroku o vině) a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku o vině). Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §180 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, a to na dobu 10 (deseti) let.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově, z jejichž podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 4 To 141/2004, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o vině trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Odvolací soud poté za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. svým rozhodnutím upřesnil skutkovou větu bodu 1 výroku o vině, opětovně uznal obviněného P. K. vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. a za tento trestný čin a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nedotčen, uložil obviněnému podle §180 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů, a to na dobu 10 (deseti) let.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že je přesvědčen, že jak rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ke kterému oba soudy dospěly v důsledku toho, že navrhované a provedené důkazy nesprávně jednotlivě a ve svém celku jednostranně zhodnotily. Podle obviněného soudy přihlédly zejména k těm svědeckým výpovědím, které hodnotí jeho jízdu jako hazardní, a nedostatečně se věnovaly těm, které ji hodnotí jako jízdu probíhající zcela standardně, beze známek hazardu ze strany řidiče. Obviněný se dále domnívá, že se soudy dostatečně nevyrovnaly s otázkou vlivu dezolátního stavu komunikace na průběh nehodového děje a se zjištěnou rychlostí, že zcela opomenuly, že nebyl proveden žádný důkaz, který by beze vší pochybnosti potvrdil, že v profesním osvědčení prováděl změny, a že závěry o jeho možných motivech nejsou dostatečně relevantním podkladem pro rozhodnutí. Obviněný je toho názoru, že kdyby oba soudy dostatečně zhodnotily provedené důkazy tak, jak má na mysli ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a tyto nehodnotily jednostranně a neúplně, tak by nemohly vést k právnímu posouzení uváděnému oběma soudy.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově a Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému projednání a rozhodnutí, s tím, že tento svůj návrh opírá o zdůvodnění, jehož podrobné znění bude dodáno, což se však do dne rozhodnutí dovolacího soudu nestalo, ač dovolání bylo podáno již dne 2. 8. 2004.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že podané dovolání neobsahuje žádnou námitku, která by kvalifikovaným způsobem namítala nesoulad tzv. skutkových vět a vět právních. Podle státního zástupce dovolatel pouze opakuje skutkové námitky směřující proti hodnocení důkazů soudy, se kterými se již vypořádal odvolací soud a z nichž některé ani nejsou pro posouzení věci relevantní. Obviněný neuplatnil ani žádnou námitku, kterou by vytýkal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, na základě které by zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přicházel v úvahu.
U námitek vztahujících se k výroku o vině trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. lze podle státního zástupce dovodit určitou souvislost s existencí subjektivní stránky, popř. s existencí zákonného znaku porušení důležité povinnosti vyplývající obviněnému z jeho zaměstnání a uložené mu podle zákona. K těmto námitkám státní zástupce uvedl, že se údaje o rychlosti autobusu řízeného obviněným obsažené v tzv. skutkové větě opírají nikoli o výpovědi svědků, ale o exaktní závěry znaleckých posudků; pokud na základě znaleckých posudků odvolací soud učinil zjištění týkající se rychlosti autobusu před začátkem kolizního děje a v okamžiku kontaktu se svodidly na pravé krajnici, šlo o zjištění učiněné v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Ani skutková zjištění odvolacího soudu učiněná na podkladě znaleckého posouzení stavu komunikace, že základní příčinou vyjetí autobusu pravými koly mimo jízdní pruh až na nezpevněnou krajnici nebyl stav jízdního pruhu nebo jiná překážka na něm, ale aktuální nekoncentrace obžalovaného na řízení, a že na vývoji nehodového děje se podílela i rychlost vozidla, nijak neodporují ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.; tato skutková zjištění byla promítnuta též do tzv. skutkové věty, která obsahuje vylíčení okolností odpovídajících všem znakům skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák.
Státní zástupce ve svém vyjádření dále konstatoval, že zjištění o souladu právní a skutkové věty se týkají též výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a že skutkovou námitku, podle které nebyla trestná činnost obviněnému dostatečně prokázána, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze k ní v rámci řízení o dovolání přihlížet.
V závěru vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále na základě §265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl uveden výše, je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy, když těmto vytýká, že se nedostatečně věnovaly těm svědeckým výpovědím, které jeho jízdu hodnotí jako zcela standardní, že se dostatečně nevyrovnaly s otázkou vlivu dezolátního stavu komunikace a se zjištěnou rychlostí, že neprovedly žádný důkaz, který by potvrdil, že v profesním osvědčení prováděl změny, čímž taktéž zpochybňuje správnost hodnocení důkazů za účelem prokázání této skutečnosti provedených. O takovéto námitky skutkové povahy směřující proti porušení procesního ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř. Obviněný se totiž v podstatě domáhá změny skutkových zjištění soudu, že k dopravní nehodě došlo v důsledku nepovolené rychlosti a nevěnování se řízení autobusu a jejich nahrazení zjištěním, že autobus řídil povolenou rychlostí, řádně a havárii způsobil dezolátní stav komunikace. Ohledně skutku ad 2) rozsudku soudu prvního stupně pak popírá skutkové zjištění soudu, že dopsáním údajů provedl změnu obsahu osvědčení o profesní způsobilosti řidiče.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš