ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.708.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 708/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. G. které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 To 126/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 4/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 48 T 4/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.), kterého se dopustil tím, že
1) jako jednatel společnosti P., s. r. o., se sídlem B., V., ve dnech 4. 4. - 10. 4. 2001 v B. na ulici Ř. v prostorách společnosti L. I., a. s., na základě smlouvy o dealerství zakoupil u společnosti L. I., a. s., mobilní telefony a předplacené kupóny k mobilním telefonům v celkové hodnotě 9.697.742,- Kč, zboží odebral bezhotovostně na fakturu, a to již s úmyslem toto zboží nezaplatit, předmětné zboží obratem ve dnech 4. 4. - 10. 4. 2001 prodal společnosti G. P., s. r. o., za částku 9.538.700,- Kč, takto získané finanční prostředky si ponechal, společnosti L. I., a. s., ničeho z kupní ceny do dnešního dne neuhradil a tímto svým jednáním způsobil společnosti L. I., a. s., se sídlem v P., S., škodu ve výši 9.697.742,- Kč,
2) dne 13. 4. 2001 v B. na ul. Š. uzavřel jako nájemce nájemní smlouvu se společností B.K. P., v. o. s., jejímž předmětem byl pronájem brusky na parkety značky L. P., po zaplacení zálohy 8.600,- Kč tuto brusku odebral v úmyslu ji nevrátit, uvedenou brusku do dnešního dne nevrátil a tímto svým jednáním způsobil společnosti B. K. P., v. o. s., P., U.T., škodu ve výši nejméně 46.400,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 To 126/2004, bylo odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Konkrétně pak obviněný v dovolání namítá, že na základě dealerské smlouvy byla praxe zpočátku taková, že zboží bylo vydáno firmou L. I., a. s., až po jeho zaplacení. I po uzavření dodatku k dealerské smlouvě (poskytnutí kreditu a tří resp. sedmi denní splatnost za odebrané zboží) byla ale praxe taková, že objednané zboží mu bylo vydáno až poté, co byl předchozí odběr zaplacen. Bez zaplacení předchozího odběru by mu další zboží nebylo vydáno. Svědek V. nijak nevysvětlil, proč limit kreditu 5 mil. Kč nebyl ze strany dodavatele respektován a bylo mu vydáno zboží za víc jak 9 mil. Kč. Dále namítá, že neodpovídá skutečnosti zjištění soudu o nezaplacení faktur na zboží v celkové částce 9.697.742,- Kč, protože s ohledem na kredit zůstala nezaplacena pouze poslední dodávka z 10. 4. 2001 ve výši 3.082.375,? Kč a předchozí odběry musel uhradit, protože jinak by mu nebylo vydáno další zboží. Tyto předchozí odběry zboží, že zaplatil v hotovosti ve firmě L. I., a. s., byly mu vydány kvitance o zaplacení účetní firmy a tyto měl ve svých písemnostech, ale v souvislosti s jeho zadržením v červnu 2004 na hranicích USA a Kanady a jeho následným vydáním do České republiky, neměl žádnou možnost si jakékoliv doklady (včetně kvitancí) vzít sebou a prokázat tak své tvrzení o uhrazení zboží. Již s ohledem na sjednaný kredit je ale podle něj zřejmé, že neuhrazen mohl být pouze poslední odběr ze dne 10. 4. 2001 ve výši 3.082.375,- Kč. I za situace kdy byla odmítnuta jeho obhajoba, že byl přepaden a byla mu odcizena finanční částka určena na zaplacení zboží a následně i zapůjčená bruska na parkety, nemělo být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ale s ohledem na to, že zůstala neuhrazena pouze dodávka zboží ve výši 3.082.375,- Kč a i s ohledem na částku 46.600,- Kč u skutku pod bodem 2) rozsudku, mohla být věc kvalifikována pouze jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., protože ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. jde jen o značnou škodu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesením podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že v části týkající se zpochybnění rozsahu odebraného zboží, výše způsobené škody a dopadu na správnost soudem použité právní kvalifikace, nevyhovuje použitému důvodu. Totéž platí o tvrzení obviněného ohledně osudu finanční částky připravené na zaplacení zboží a o odcizení předmětu finančního leasingu. S poněkud větší mírou tolerance, že je třeba nahlížet na část dovolání obsahující připomínky k okolnostem dovolatelova jednání ve smyslu dealerské smlouvy a jejich dodatků. Přestože se v nich obviněný zčásti opírá o skutkové námitky, směřuje podle státní zástupkyně ke zpochybnění zavinění jako hmotně právní podmínky trestnosti. Takovéto námitce, ale shodně se stanovisky soudů obou stupňů nelze přisvědčit, protože ze strany obviněného šlo o zneužití dosavadních bezproblémových odběrů a na jejich základě poskytnutých výhod kreditů se sedmidenní lhůtou splatnosti faktur za odebrané zboží. Plnění povinnosti úhrady odebraného zboží poškozenému se svou nedosažitelností vyhýbal. Není proto sporu o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. také po stránce subjektivní. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný svými námitkami primárně napadá způsob, jakým soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly, a správnost na základě provedeného dokazování učiněných skutkových zjištění a teprve následně, tzn. na základě jiného skutkového stavu, i správnost použité právní kvalifikace. O takovéto skutkové námitky směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitky směřující proti porušení procesně právních předpisů, tedy námitky skutkové, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. G. v rozsahu formálně se opírajícím o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud vycházel ze skutečnosti, že podstata námitek obviněného vyjadřuje nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, že odebral a do dne rozhodnutí soudu neuhradil dané zboží v celkové částce 9.538.700,- Kč, přičemž se domáhá změny skutkového stavu tak, že neuhrazen byl pouze poslední odběr ze dne 10. 4. 2004 ve výši 3.082.375,- Kč. Na takto snížené výši způsobené škody pak zakládá s ohledem na ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. i svoji hmotně právní námitku, že jeho jednání mělo být správně právně posouzeno toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. Takovéto námitky ale důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.
Nejvyšší soud se tedy neztotožnil s názorem státní zástupkyně, že námitky obviněného ohledně postupu ve smyslu dealerské smlouvy a jejich dodatků, směřují ke zpochybnění existence zavinění. Takovýto závěr z obsahu dovolání učinit nelze a také státní zástupkyně jej činí toliko s odkazem na \"poněkud větší míru tolerance\". Zákonným požadavkem dovolání je přitom jeho podání prostřednictvím obhájce, čímž se má zajistit odpovídající právní úroveň jeho obsahu. Není-li tedy v dovolání konkrétně hmotně právní námitka uvedena, nepřísluší Nejvyššímu soudu aby ji dedukoval z jeho obsahu a vlastní úvahou vytvářel vůli dovolatele.
Protože obviněný podal dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž ohledně písm. g) Nejvyšší soud zjistil, že jej dovolací námitky nenaplňují a důvod podle písm. l) obviněný založil na existenci důvodu podle písm. g) §265b odst. 1 tr. ř., není ve věci dán žádný z uplatněných důvodů dovolání a bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš