ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.713.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 713/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2005 o dovolání obviněného J. K., st., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 To 547/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 109/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. st. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 2 T 109/2004, byl obviněný J. K.st. uznán vinným trestným činem krádeže §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil spolu s J. K. ml., tím, že dne 30. 10. 2003 v době od 10:15 hodin do 10:25 hodin v P., ulice Š., na parkovišti u obchodního domu I. společně překonali násilím zámek zadních dveří dodávkového vozidla značky Peugeot Boxer, ze kterého odcizili čtyři kusy kartonových krabic, které obsahovaly 32 mobilních telefonů, 2.050 kusů dobíjecích kuponů a 90 kusů SIM karet a příslušenství k mobilním telefonům, čímž poškozenému V. K. - V., se sídlem S., P. v., způsobili škodu ve celkové výši 1.030.128,- Kč .
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 To 547/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
III.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že v průběhu dokazování v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 10 a následně při veřejném zasedání o odvolání před Městským soudem v Praze nebylo podle jeho názoru provedeno řádné dokazování, na základě čehož došlo k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci.
Zdůraznil, že podle závěru soudů má být jeho vina prokazována zejména odborným vyjádřením P.ČR ze dne 19. 1. 2004 – srovnáním pachových stop, kterým byla zjištěna shodnost otisku pachové stopy z místa činu a srovnávacích pachových konzerv dovolatele i jeho spoluobviněného. Dovolatel však namítá, že tyto pachové konzervy nebyly odebrány postupem podle §55 odst. 1 tr. ř., když o odebrání nebyl pořízen protokol. Je přesvědčen, že tento nedostatek nemohl být zhojen vyhotovením pouhého záznamu o snímání srovnávacích pachových konzerv. V této souvislosti obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 623/2000 a vyslovuje názor, že ke zmíněnému odbornému vyjádření neměly soudy přihlížet. V další části dovolání obviněný zdůrazňuje, že další usvědčující důkazy jsou pouze nepřímé povahy, podle jeho přesvědčení potvrzují pouze to, že obvinění s telefony disponovali, avšak nikoli to, že by je odcizili ze zaparkovaného vozu. Podle obviněného tyto důkazy netvoří souvislý řetězec, který by vedl k závěru o jeho vině. Obviněný má za to, že v této důkazní situaci měly soudy respektovat zásadu „in dubio pro reo“.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a usnesení Městského soudu v Praze zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu, neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. trest.).
Obviněný J. K. st. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak obvodní a městský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu, že důkaz odborným vyjádřením o srovnání pachových stop byl v důsledku procesních vad před soudem nepoužitelný, přičemž jeho vina nebyla ostatními nepřímými důkazy spolehlivě prokázána.
Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění a teprve jejím prostřednictvím i případné, blíže neupřesněné změny právního posouzení. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. st. odmítl podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr