ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.750.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 750/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2005 o dovolání obviněného J. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 To 148/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 87/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 To 148/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 2 T 87/2003. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby po zrušení rozhodnutí obou soudů sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil ho obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný J. N. dne 18. 6. 1998 v P., ul. p., v sídle obchodní společnosti R. A., spol. s r. o., jako jednatel obchodní společnosti T. P., spol. s r. o., se sídlem v T., Š., uzavřel pod záminkou zajištění úvěru od zahraničního finančního ústavu smlouvu o půjčce finanční hotovosti ve výši 150.000,- Kč, přičemž přislíbil část získaného úvěru poskytnout obchodní společnosti R. A., spol. s r. o., a půjčku se zavázal vrátit ve dvou splátkách do 31. 12. 1998, což dosud (tj. do rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10) neučinil.
Dikcí uvedenou ve skutkové části výroku o vině, totiž že obviněný „uzavřel pod záminkou zajištění úvěru od zahraničního finančního ústavu smlouvu o půjčce ve výši 150.000,- Kč“, Obvodní soud pro Prahu 10 vyjádřil zjištění, které specifikoval v odůvodnění rozsudku tak, že obviněný uzavřel smlouvu o půjčce již s úmyslem půjčenou částku nevrátit a že uváděná okolnost, že částka půjčky bude použita pro účely financování probíhajícího jednání o získání úvěru v zahraničí, byla nepravdivá, protože obviněný ve skutečnosti žádná jednání o úvěru nevedl. Lze jen dodat, že v tom případě byl nepravdivý také slib obviněného, že ze získaného úvěru, jehož výše měla být 120 milionů Kč, přenechá 15 milionů Kč obchodní společnosti R. A., spol. s r. o., rovněž formou úvěru, to znamená slib, pod jehož vlivem obchodní společnost R. A., spol. s r. o., souhlasila s poskytnutím půjčky. Významné je také zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, že obchodní společnost T. P., spol. s r. o., v níž byl obviněný jednatelem a za kterou takto ve vztahu k obchodní společnosti R. A., spol. s r. o., vystupoval, neměla žádný reálný zdroj prostředků k vrácení půjčené částky.
Z těchto zjištění evidentně vyplývá podvodný úmysl obviněného. V důsledku toho je posuzované jednání trestným činem a částka 150.000,- Kč je škodou způsobenou trestným činem. V žádném případě se nejedná jen o obchodněprávní nebo občanskoprávní vztah a o pouhou neschopnost obviněného dostát smluvnímu závazku. Soudy došly k plně podloženému závěru, že obviněný posuzovaným jednáním naplnil znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. i po subjektivní stránce.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil skutková zjištění, která soudy podřadily pod zákonný znak úmyslu jako subjektivní stránky trestného činu. Skutkové námitky, to znamená námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění z nich vyvodily, jak při dokazování postupovaly, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nespadají pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném nesprávném hmotně právním ...“). To spočívá v podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti skutkovým zjištěním samotným. Dovoláním lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu, nahradit tato zjištění jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Podstatná část dovolání obviněného spočívala v polemice se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Obviněný se touto částí dovolání snažil prosadit svou verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že jednání o úvěru vedl a že úvěr nezískal v důsledku neseriozního postupu zahraničního obchodního partnera. V souvislosti s tím, že soudy tuto verzi skutkového stavu považovaly s ohledem na výsledky provedeného dokazování za nevěrohodnou a neakceptovaly ji, obviněný v dovolání vytkl porušení p r o c e s n í c h ustanovení, zejména ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a ustanovení o presumpci neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), ačkoli zákonným dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva. Tím se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. Skutkovými námitkami obviněného se Nejvyšší soud tudíž meritorně nezabýval. Za relevantně uplatněný dovolací důvod tak bylo možné považovat jen námitky proti naplnění subjektivní stránky trestného činu, ovšem ve vazbě na skutková zjištění soudů, to znamená z toho hlediska, zda skutkovými zjištěními soudů byla tato stránka trestného činu naplněna.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec