ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.825.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 825/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2005 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 To 492/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 132/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 2 T 132/2004, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že
dne 25. 6. 2003 v P. v pobočce K. b., H. ul., vybral z účtu finanční hotovost ve výši 200.000,- Kč, kterou následně použil pro vlastní potřebu ke škodě majitele účtu D. B. U-9 se sídlem P., ul. S., přičemž tohoto jednání se dopustil jako předseda D. B. U-9.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu tří let.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 6 To 492/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která potvrdil odvolací soud, nemají podle něj oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu s objektivní realitou. Podle jeho tvrzení se soudy nevypořádaly se zásadou trestního řízení formulovanou v §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný má za to, že v průběhu řízení nebyly některé důležité důkazy provedeny vůbec a další byly účelově vyloženy. Je přesvědčen, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena, neboť nalézací soud vycházel z určité představy o tom, jak se mělo údajné zločinné jednání odehrát, která však není opřena o provedené důkazy.
Obviněný v další části dovolání cituje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. a v této souvislosti zdůrazňuje, že neměl v úmyslu nakládat s prostředky družstva jako se svými vlastními a použít je pro svoji potřebu, což také podle jeho mínění nebylo v řízení prokázáno. Opakuje svou obhajobu, podle které část finančních prostředků použil k úhradě závazků družstva a zbytek pak složil na účet družstva. Namítá, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu obsah stanov družstva, které upravují způsob zastupování družstva navenek a uvádějí, že předseda a místopředseda jednají samostatně. Podle názoru obviněného se soudy nezabývaly jeho tvrzením, že výběr z termínovaného účtu mu doporučila pracovnice banky, protože na běžném účtu probíhaly standardní kreditní i debetní operace a nepravidelná platba v řádu několika desítek tisíc korun mohla způsobit nedostatek prostředků na běžné operace. Podle obviněného není doloženo, že by si měl převzaté finanční prostředky přivlastnit a jde jen o nepodložené domněnky svědků Ing. J. V. a Ing. M. J.
Dovolatel shrnul své námitky tak, že podle jeho přesvědčení jednal v souladu se stanovami družstva a v mezích oprávnění, které pro něj plynulo z funkce předsedy družstva. Má za to, že družstvu nevznikla žádná škoda, nedošlo ke snížení majetku družstva, a nebyla tedy naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc znovu projednal rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že za právně relevantně uplatněnou námitku lze považovat poukaz obviněného na to, že jeho jednání bylo posuzováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., ačkoli jeho jednáním nemohla být skutková podstata předmětného trestného činu naplněna, a dále poukaz na to, že skutková zjištění konstatovaná ve skutkové větě výroku o vině jsou v extrémním nesouladu s právními závěry. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že podle jejího názoru závěr soudu o tom, že by obviněný hotovost ve výši 200.000,- Kč vybranou z účtu D. B. U-9 použil pro vlastní potřebu, není podložen žádným skutkovým zjištěním. Je přesvědčena, že soudy obou stupňů nezkoumaly vůbec stanovy družstva a rozsah konkrétních oprávnění a dispozic obviněného vzhledem k majetku a účtům družstva. Teprve za situace, pokud by bylo zjištěno, že překročil meze takového oprávnění nebo, že v předmětném období nevznikla žádná reálná možnost k uhrazení závazků družstva, je možné zvažovat trestní odpovědnost obviněného. Závěrem navrhla, by Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 673/03, resp. č. 36/2004, str. 299 Sb. rozh. trest.).
V posuzovaném případě dovolatel uplatnil v převážné většině námitky, které zmíněný dovolací důvod svým obsahem nenaplňovaly. Zpochybňoval totiž závěry obvodního a městského soudu ohledně toho, s jakým záměrem vybral částku 200.000, Kč z účtu D. B. U-9. Zatímco obviněný tvrdil, že je vybral v úmyslu uhradit za družstvo některé platby, soudy měly tuto jeho obhajobu za vyvrácenu, když na podkladě provedených důkazů, která zhodnotily podle §2 odst. 6 tr. ř., uzavřely, že je použil pro své soukromé účely jako tzv. „svémocný uvěr“. Námitky dovolatele zpochybňující tento závěr proto nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutkovým zjištěním soudů a teprve prostřednictvím jejich změny směřovaly i k revizi právního posouzení jednání obviněného.
V tomto ohledu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že jako soud dovolací není povolán v pořadí již ke třetímu přezkumu skutkového stavu. Dovolání, jak to ostatně již opakovaně konstatovala shora citovaná judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu, bylo zákonodárcem koncipováno jako mimořádný opravný prostředek určený k přezkumu nikoli všech námitek proti pravomocným rozhodnutím, nýbrž jen k omezenému přezkumu z důvodů taxativně vypočtených v §265b tr. ř. Protože vady spočívající v tvrzeném nedostatečně provedeném dokazování, resp. nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a z toho plynoucích nesprávných skutkových zjištění mezi těmito důvody uvedeny nejsou, nemohly shora zmíněné konkrétní námitky obviněného Ing. J. K. naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod a Nejvyšší soud k nim proto při svém rozhodování nepřihlížel.
Naproti tomu jako naplňující deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitky, že zjištěným skutkem nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., když jednal v rámci oprávnění, kterými disponoval podle stanov jako předseda družstva, a dále, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku škody. V této části však Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného Ing. J. K. jako zjevně neopodstatněné.
Znaky trestného činu zpronevěry podle 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. naplnil obviněný podle závěrů obvodního soudu tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv malou a čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
První stěžejní otázkou bylo, zda obviněný tím, že z účtu D. B. U-9 vybral částku 200.000,- Kč a po dobu delší 1 měsíce je používal pro svou potřebu, naplnil znak přisvojení si cizí věci. Za přisvojení si se v souladu s respektovanou judikaturou považuje naložení s věcí v rozporu s účelem, k němuž mu byla svěřena a to způsobem, který maří základní účel svěření. Vycházeje ze skutkových zjištění obvodního a městského soudu, lze dospět k závěru, že tento znak skutkové podstaty obviněný svým jednáním naplnil. Uvedené finanční prostředky nebyly majetkem obviněného, nýbrž majetkem družstva, tedy ve vztahu k obviněnému byly věcí cizí. Obviněný sice byl s nimi oprávněn z titulu své funkce předsedy družstva disponovat, avšak nikoli zcela neomezeně.
V této souvislosti nutno zmínit, že z obsahu stanov D. B. U-9 (viz zejména čl. 2 Předmět činnosti) plyne, že předmětem činnosti družstva je zajišťování záležitostí souvisejících s bydlením nebo jiným řádným užíváním bytů a nebytových prostor členy, společná péče členů o dům, jednání k převodu bytů do vlastnictví členů, zajišťování správy, provozu a oprav společných částí domu atd. Obviněný sice jako předseda družstva a člen jeho představenstva měl právo rozhodovat o otázkách týkajících se činnosti družstva, organizovat a řídit běžnou činnost družstva, jednat za družstvo navenek (viz čl. 12 a 13), z logiky věci ovšem plyne, že pouze v rámci předmětu činnosti družstva a v souladu s jeho zájmy. Takovým jednáním by bylo vybrání peněz z účtu za účelem úhrady plateb za družstvo. Obvodní i městský soud ovšem na podkladě provedeného dokazování dospěly k závěru, že obviněný částku 200.000,- Kč vybral, aby ji využil pro své soukromé účely, když najisto vyvrátily jeho obhajobu, že by výběr peněz jakkoli souvisel s předmětem činnosti družstva. Není přitom podstatné, že detaily finanční operace, na kterou obviněný částku použil, nebyly objasněny, bylo-li najisto prokázáno, že šlo o použití nikoli pro potřeby družstva, ale pro soukromé potřeby obviněného, k čemuž obviněný z titulu své funkce předsedy družstva oprávněn nebyl. Z citovaných stanov totiž jednoznačně plyne, že do předmětu činnosti družstva nespadalo poskytování úvěrů jeho členům, jak počínání obviněného soudy posoudily.
Takové zjištěné jednání proto důvodně kvalifikovaly jako zmocnění se uvedené částky, protože obviněný s ní naložil v rozporu s účelem, pro který mu jako předsedovi družstva byla svěřena (tj. svěřeno právo disponovat s finančními prostředky družstva), přičemž tím zmařil základní účel svěření, kterým bylo využívat finanční prostředky k zajištění předmětu činnosti družstva.
Svým jednáním je však obviněný na dobu delší jednoho měsíce tomuto účelu odňal, což rozhodně nelze označit za odnětí zcela přechodného rázu. Na tuto dobu také o částku 200.000,- Kč snížil majetek družstva a znemožnil, aby uvedená částka sloužila potřebám družstva, takže i závěr o způsobení škody v uvedené výši shledává Nejvyšší soud podložený. K jejímu vrácení přitom došlo až po urgencích ze strany představenstva družstva, se zpožděním zaviněným, jak soudy uzavřely, zjevně tím, že uvedené finanční prostředky v této době byly mimo dispozici obviněného a jejich vrácení tedy záviselo na nejistých okolnostech.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal, že posouzení zjištěného jednání obviněného Ing. J. K. jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. je v souladu se zákonem a dovolání obviněného tudíž posoudil jako zjevně neopodstatněné. Jeho dovolání proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr