ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.861.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 861/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2005 dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 8 To 333/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 37/2004 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 24 T 37/2004, byl obviněný P. V. uznán vinným jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jednak pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od 18:00 hodin dne 8. 9. 2003 do 07:00 hodin dne 9. 9. 2003 v P., v ulici N. Š., před domem rozbil stahovací okno u pravých předních dveří automobilu značky Mitshubishi Pajero, poškrábal kožený potah sedadel a tím způsobil společnosti P., s. r. o., P., N. P., škodu ve výši 63.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil, přestože trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaným dne 5. 11. 2003 pod sp. zn. 42 T 100/2003, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2003, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 8 To 333/2004, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jednak pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.
Těch se podle zjištění městského soudu dopustil tím, že v úmyslu odcizit vhodné věci v blíže nezjištěné době od 18:00 hodin dne 8. 9. 2003 do 07:00 hodin dne 9. 9. 2003 v P., v ulici N. Š. před domem rozbil stahovací okno pravých předních dveří automobilu Mitsthubishi Pajero, poškrábal kožený potah sedadel a tím způsobil společnosti P., s. r. o., P., N. P. , škodu ve výši 63.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Praha 1, sp. zn. 8 T 137/2003, ze dne 25. 3. 2003, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2003 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který nevykonal.
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že skutek byl podle jeho názoru nesprávně právně posouzen jako souběh trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ačkoli podle jeho přesvědčení měl být správně posouzen toliko jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Zdůraznil, že závěr soudu, že měl předmětné vozidlo napadnout v úmyslu zmocnit se cizí věci, nemá oporu v provedeném dokazování a opírá se pravděpodobně o skutečnost, že byl v minulosti již pro trestný čin krádeže odsouzen. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve všech výrocích a poté přikázal Městskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Poukázala na to, že obviněným zpochybňovaný právní závěr o tom, že skutek byl spáchán v úmyslu zmocnit se cizí věci, plně odpovídá skutkové větě napadeného rozsudku. Pokud by jeho úmysl směřoval pouze k poškození vozu, byl by podle ní způsob útoku zcela odlišný. Závěrem navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání jen přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudy zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str.299, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud však shledal, že dovolatel žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl zjištěn ve své konečné podobě Městským soudem v Praze, neuplatnil. Obviněný sice namítal, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ale jeho námitka nesměřovala proto právnímu posouzení, nýbrž proti samotným skutkovým zjištěním soudů. Oponoval totiž závěru soudů, že do vozu společnosti P., s. r. o., vnikl v úmyslu něco odcizit. To je však v rozporu se zcela jednoznačným skutkovým závěrem městského soudu, který je výslovně uveden ve výroku napadeného rozsudku („v úmyslu odcizit vhodné věci … rozbil stahovací okno u pravých dveří automobilu …“). Městský soud pak v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že právě formulaci „v úmyslu odcizit z vozidla vhodné věci“ do výroku doplnil, aby jej učinil precizním (viz str. 4 odůvodnění) a sladil tak znění právní věty a právní posouzení rozsudku s větou skutkovou. V odůvodnění k tomu navíc zdůraznil, že o tomto úmyslu obviněného nemá pochyb (viz str. 5 rozsudku) a uvedl důvody, které jej k tomu vedou.
Nejvyšší soud ve shodě s právní naukou i judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu konstatuje, že není povolán z titulu dovolacího řízení k dalšímu, již třetímu justičnímu přezkumu skutkového stavu. Zákonodárce vymezil dovolání jako mimořádný opravný prostředek a katalog dovolacích důvodů proto vymezil taxativním způsobem, přičemž přezkum skutkového stavu zjištěného soudy prvního a druhého stupně mezi nimi uveden není. Nejvyšší soud byl proto vázán skutkovými zjištěními soudů a nebyl oprávněn z titulu dovolání obviněného přezkoumávat, zda jejich skutkový závěr o úmyslu obviněného odcizit ve voze, do kterého vnikl, vhodné věci, je dostatečně podložen provedenými důkazy.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněný P. V. sice deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. určený k nápravě nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, aniž by však uvedl jakoukoli námitku proti nim směřující. Prostřednictvím svých výhrad se obviněný domáhal pouze revize stávajících skutkových zjištění, přičemž teprve na podkladě jejich případné změny uplatňoval i výhrady vůči právnímu posouzení zjištěného skutku. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolatel deklarovaný dovolací důvod svými námitkami nenaplnil.
IV.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2005
Předseda senátu.
JUDr. Robert Fremr