ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.888.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 888/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. září 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. T., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 10 To 489/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 169/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 1 T 169/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel společnosti M. I. H., s. r. o., naposledy se sídlem v J., S., nejméně od října 1998 do července 2001 za zaměstnance společnosti nezajistil řádný odvod z jejich mezd stržených plateb takto: - pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti O. s. s. z. v P. a od 1. 7. 2001 O.s. s. z. v P.-z. v celkovém rozsahu 259.500,- Kč,
- pojistné na zdravotní pojištění V. z. p. ČR, O. p. P. ve výši 137.835,- Kč, V. z. p. ČR, O. p. P.-z. v částce 6.560,- Kč celkem tedy v rozsahu 144.397,- Kč,
- zálohy daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků F. ú. v P. v rozsahu 538.779,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 12 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 10 To 489/2004, bylo odvolání obviněného, které podal proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř.
Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a ve veřejném zasedání před odvolacím soudem, když mu nebylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení a veřejnému zasedání a bylo mu tak znemožněno aby se těchto jednání soudu zúčastnil.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění, když nebylo prokázáno, že jako plátce skutečně měl k dispozici finanční prostředky, které srazil zaměstnancům a použil je k jiným účelům. K této otázce, že již v odvolání navrhoval doplnění dokazování o vypracování znaleckého posudku s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 57/2003, ze kterého nutnost znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence vyplývá a orgány činné v trestním řízení doposud vycházely v jeho věci pouze z vyčíslení odvodů poskytnutých příslušnými institucemi. Znalecký posudek tak má zjistit hospodářskou situaci společnosti v jednotlivých měsících kritického období, ověřit správnost vyčíslených odvodů, které nebyly provedeny a zda bylo vůbec reálné, aby platby byly uskutečněny v jiném možném termínu, jak se uvádí ve zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu a s jehož názorem se obviněný ztotožňuje.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je ze spisového materiálu zjistitelné, že u hlavního líčení dne 30. 9. 2004 byl obviněný přítomen a potvrdil zachování lhůty k přípravě k hlavnímu líčení. Tvrzení obviněného o jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání nemůže pro nedostatek spisového materiálu prověřit, ale je toho názoru, že obviněnému v souvislosti s tím nemohla vzniknout jakákoliv újma.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že námitkám obviněného nelze přisvědčit, když soudy vzaly v úvahu, že obviněný přes svoji neutěšenou finanční situaci neučinil žádné opatření k její nápravě a její zlepšení nemohl očekávat od iluzorních plánů na koupi pily, za jejíž užívání nebyl schopen platit nájem. Nesporně disponoval dostatkem finančních prostředků na výplatu hrubých mezd a částky stržené zaměstnancům použil především na udržení chodu společnosti, když splnění odvodové a daňové povinnosti vůči státu odsunul na pozdější ekonomicky příznivější období, které ale nebylo reálné očekávat. Za těchto okolností si byl zcela vědom většího rozsahu neplnění své zákonné povinnosti vůči státu. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 456/2002 a nález pléna Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 21/2000, řešících tuto problematiku.
V závěru vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Protože námitky obviněného uvedené v rámci uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu /k důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný žádnou konkrétní námitku neuvedl/, tento se jimi zabýval a dospěl k následujícím závěrům.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný k tomu namítá, že mu nebylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení (když fikce doručení uložením zásilky je podle §64 odst. 4 tr. ř. vyloučena) a veřejnému zasedání v odvolacím řízení, čímž mu bylo znemožněno, aby se hlavního líčení a veřejného zasedání účastnil.
Předně je nutno uvést, že se nezakládá na pravdě tvrzení obviněného, že mu bylo postupem soudu znemožněno zúčastnit se hlavního líčení, protože z protokolu o hlavním líčení konaném dne 30. 9. 2004 vyplývá, že obviněný byl osobně přítomen a prohlásil před soudem, že lhůta k přípravě k hlavnímu líčení byla u něj zachována.
Přisvědčit lze obviněnému tedy pouze v tom, že mu nebylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení, když podle §64 odst. 4 tr. ř. nelze zásilku obsahující předvolání k hlavnímu líčení uložit a je tak vyloučena fikce doručení uložením zásilky. Z trestního spisu vyplývá, že soudem I. stupně byla tato zásilka dána k poštovní přepravě dne 31. 8. 2004, dne 1. 9. 2004 byla uložena na poště a dne 20. 9. 2004 vrácena zpět soudu jako nedoručená. Přitom si ji obviněný nevyzvedl, ač mu uložení zásilky bylo opakovaně oznámeno. Po vrácení nedoručené zásilky se obratem následujícího dne 21. 9. 2004 soud obrátil na orgány Policie ČR s žádostí o její doručení, ale přes opětovné pokusy v ranních i nočních hodinách na uvedené adrese nikdo neotvíral a bylo zjištěno, že obviněný se na této adrese zdržuje jen sporadicky. Nutno přitom zdůraznit, že doručováno bylo na adresu, kterou obviněný pro tento účel uvedl do protokolu o výslechu.
Z úředních záznamů ze dne 2. 9. 2004 je přitom zřejmé, že obviněný hned následující den po uložení zásilky s předvoláním k hlavnímu líčení na poště, tj. dne 2. 9. 2004, se osobně dostavil k soudu kde studoval trestní spis a nechal si z něj pořídit celkem 47 stran kopii. Těmto úředním záznamům předchází opatření předsedy senátu k nařízení hlavního líčení ze dne 24. 8. 2004, takže je zřejmé, že se s ním obviněný seznámil včetně data, místa a hodiny konání hlavního líčení, což koresponduje i s jeho pozdějším výslovným prohlášením u hlavního líčení o zachování lhůty k přípravě.
Trestní řád v ustanovení §198 odst. 1 tr. ř. vyžaduje, aby obviněný měl od doručení předvolání k hlavnímu líčení alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. V daném případě sice formálně nebylo předvolání obviněnému doručeno řádně, ač soud vyvinul v tomto směru dostatek úsilí, ale obviněný se nepochybně o konání hlavního líčení dozvěděl včas, což potvrdil také svým prohlášením u hlavního líčení a formální nedostatky doručení nenamítal. Tím se faktický stav dostal do souladu se stavem právním, když obviněný nebyl zkrácen na svém právu na dostatek času k přípravě na hlavní líčení a osobní účasti na něm. Doručení předvolání k hlavnímu líčení je jen prostředkem k tomu, aby byla zachována tato práva obviněného v trestním řízení a jeho účelem je, aby se prostřednictvím doručení předvolání o konání hlavního líčení obviněný včas dozvěděl, mohl se na něj připravit a zúčastnit se na něm. Formální nedostatek spočívající v nedoručení předvolání k hlavnímu líčení tak byl zhojen tím, že se obviněný o konání hlavního líčení dozvěděl včas a výslovně to před soudem potvrdil.
Obviněný dále namítá nedoručení předvolání také k veřejnému zasedání u odvolacího soudu s tím, že mu tak bylo znemožněno aby se veřejného zasedání účastnil.
Podle §233 odst. 2 tr. ř. stanoví předseda senátu den veřejného zasedání tak, aby mj. osobě, která dala k veřejnému zasedání svým návrhem podnět, zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že předsedkyně senátu odvolacího soudu opatřením ze dne 15. 12. 2004 stanovila den veřejného zasedání na 28. 12. 2004 s tím, aby obviněný byl o jeho konání pouze vyrozuměn a stejně tak i jeho obhájce a státní zástupce. Obhájci obviněného bylo vyrozumění doručeno dne 20. 12. 2004. Ač zásilka s vyrozuměním o veřejném zasedání byla soudem vypravena k odeslání dne 15. 12. 2004 ve spise se nenachází ani dodejka potvrzující doručení vyrozumění obviněnému, ani nedoručená zásilka.
V protokolu o veřejném zasedání je uvedeno, že se obviněný nedostavil a doručení není vykázáno. Na to přítomný obhájce obviněného soudu sdělil, že s klientem mluvil, ten o dnešním jednání ví, omlouvá se a je srozuměn s tím, že bude jednáno bez něj. Na základě tohoto prohlášení obhájce obviněného pak soud rozhodl o provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Poté proběhlo veřejné zasedání, ve kterém nebyly prováděny žádné důkazy a bylo vyhlášeno rozhodnutí odvolacího soudu.
Obviněný v dovolání namítá, že mu pouze nebylo, stejně jako v případě hlavního líčení, doručeno předvolání k veřejnému zasedání a tato námitka je v souladu s obsahem trestního spisu a konečně i s konstatováním odvolacího soudu, že doručení nebylo vykázáno. Obviněný tedy nijak nezpochybňuje zachování lhůty k přípravě na veřejné zasedání ani výše uvedené prohlášení obhájce na něm, tj. že prostřednictvím obhájce omluvil svoji neúčast na veřejném zasedání a je srozuměn s tím, že bude jednáno bez něj. Obviněný tedy dal prostřednictvím obhájce soudu jednoznačně najevo svoji vůli, že netrvá na své osobní účasti na jednání a aby se toto konalo v jeho nepřítomnosti. Obhájce obviněného přitom jednal na základě generální plné moci udělené obviněným, ve které jej pro všechny stádia řízení v této věci zmocnil k vykonávaní veškerých úkonů, a to i v případech, kdy je zapotřebí zvláštní plné moci.
Oproti hlavnímu líčení, které je těžištěm celého trestního řízení a má přísnější zákonné podmínky jeho konání v nepřítomnosti obviněného (§202 tr. ř.), upravuje trestní řád podmínky konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného volněji. Pouze v případě, že je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání o odvolání konat v nepřítomnosti obviněného jen za podmínky, že obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. O takovýto případ ale v této věci nejde.
Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a podle §263 odst. 2 tr. ř. je povinna účast státního zástupce při veřejném zasedání o odvolání. V daném případě tedy zákon nevyžadoval účast obviněného při veřejném zasedání a nepovažoval to za nutné ani odvolací soud, což dal najevo i tím, že v rámci přípravy tohoto zasedání měl být obviněný o jeho konání pouze vyrozuměn a nikoliv k němu předvolán.
Obviněný má právo a nikoliv povinnost zúčastnit se jednání soudu. Obviněný má také právo v případě, že nebyl o jednání soudu řádně a včas vyrozuměn, namítat tuto skutečnost, žádat zachování lhůty k přípravě a odročení jednání za tím účelem anebo naopak, přes nesplnění zákonných podmínek při jeho vyrozumění o veřejném zasedání, souhlasit s tím, aby se veřejné zasedání přesto konalo. Tak tomu bylo i v této trestní věci. Namítá-li proto obviněný poté, co v původním řízení nebylo rozhodnuto podle jeho představ, až v řízení o mimořádném opravném prostředku dodatečně nesplnění formálních podmínek doručení předvolání, resp. vyrozumění o jednání soudu, nemůže tato námitka naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože v původním řízení tyto formální nedostatky sám svými úkony zhojil.
Nejvyšší soud se zabýval také otázkou, zda v dané věci nedošlo k porušení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které je součástí práva na spravedlivý proces. Protože se ale obviněný hlavního líčení zúčastnil a odvolacímu soudu dal prostřednictvím obhájce najevo, že se veřejného zasedání nezúčastní a aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nebylo mu v uplatnění tohoto jeho práva zabráněno postupem soudu, ale obviněný jej sám o své vůli nevyužil. Řízení jako celek tak nevybočilo z mezí spravedlivého procesu a k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplněn nebyl a dovolání v tomto ohledu odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v podstatě spatřuje v tom, že ve věci nebyl opatřen znalecký posudek z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence a nebylo tak zjištěno, zda společnost měla v jednotlivých měsících takové prostředky, aby mohly být povinné dávky uhrazeny a dále také ověřena správnost vyčíslení neprovedených odvodů oprávněnými příjemci a nebyl tak prokázán úmysl neodvést sražené finanční prostředky, které měl k dispozici.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu I. stupně, bylo tímto soudem zjištěno, že obviněný v daném období jako jednatel obchodní společnosti „za zaměstnance společnosti nezajistil řádný odvod z jejich mezd stržených plateb …“. Rovněž v odůvodnění rozsudku pak soud uvedl, že vzal mj. za prokázané, že obviněný nezajistil odvody povinných plateb „přestože tyto částky byly zaměstnancům z jejich mezd strženy“. Po skutkové stránce bylo tedy soudem učiněno zjištění, že obviněný jako zaměstnavatel měl reálně stržené finanční prostředky k dispozici, ale v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům a použil je k jiným účelům. To konečně vyplývá i z výpovědi obviněného, že společnost na tom nikdy nebyla finančně dobře a vše činil tak, aby bylo možno pokračovat v podnikání a hradit základní náklady, takže pro odvody již firmě nezbyly finanční prostředky. Obviněný tak stržené finanční prostředky neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je na financování chodu obchodní společnosti.
Uvedené zjištění soudu I. stupně, že obviněný nezajistil odvod stržených plateb, s kterými reálně disponoval, je zjištěním skutkovým, které bylo podkladem právního posouzení jednání obviněného jako trestný čin podle §147 odst. 1 tr. zák. Skutková zjištění jsou ale v dovolacím řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nezpochybnitelná. Popírá-li tedy obviněný skutkové zjištění soudu I. stupně, že společnost měla k dispozici stržené finanční prostředky s tím, že tato skutečnost nebyla prokázána a v důsledku toho nebylo prokázáno ani jeho úmyslné zavinění a k tomu měl být ve věci opatřen znalecký posudek z oboru ekonomiky, zakládá tak námitku o nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na jiném skutkovém základě, než byl zjištěn soudem. I. stupně. Protože takovéto skutkové námitky ale v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňovat nelze a nemůžou tento důvod dovolání naplnit, bylo dovolání v tomto směru odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, že je uveden v §265b tr. ř.
Podle stejného ustanovení pak bylo odmítnuto dovolání i ohledně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v tomto ohledu mimo zákonné citace neuvedl žádné konkrétní námitky, ale z povahy věci vyplývá, že existenci tohoto důvodu dovolání zakládá na existenci uplatňovaných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. v řízení předcházejícím napadenému usnesení odvolacího soudu. Protože Nejvyšší soud zjistil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. ve věci ale nejsou dány, nemůže tak být ve věci dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš