ECLI:CZ:NS:2005:7.TZ.154.2005.2
sp. zn. 7 Tz 154/2005-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Roberta Fremra a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. P., proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2005, č. j. 1 T 124/2004-368, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
V řízení předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. 3. 2005, čj. 6 To 62/2005-399, byl v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného P. P.
Tento rozsudek se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2005, čj. 1 T 124/2004-368, v části týkající se obviněného P. P. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kroměříži se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě (zkráceně), že společně s obviněnou L. P. v blíže nezjištěné době od počátku roku 2003 do 4. 5. 2004 bez příslušného povolení v P., okr. K., a v P. na ulici K., v bytě M. O., i na jiných místech na území okresů K. a P. vyráběli chemickou látku metamfetamin – pervitin, a to pomocí surovin a věcí, které si za tímto účelem opatřili, přičemž obviněný P. P. tuto vyrobenou látku daroval nejméně v 10 případech J. H., nejméně v 10 případech S. P., nejméně ve 20 případech M. O., nejméně ve 4 případech J. V., nejméně v 7 případech P. N., nejméně v 10 případech P. K., nejméně ve 3 případech N. K., nejméně ve 3 případech M. K., a nejméně ve 2 případech L. Z.. Za to byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Pro úplnost je nutno dodat, že spoluobviněná L. P. tuto vyrobenou látku nejméně v 1 případě darovala J. H., nejméně v 5 případech prodala J. V., nejméně v 1 případě darovala P. N., nejméně v 5 případech darovala N. K. a nejméně v 1 případě darovala L. Z., za což byla týmž rozsudkem podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. Tento rozsudek byl napaden jen odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži podaným v neprospěch obviněného P. P., a to jen do výroku o trestu. Na podkladě tohoto odvolání Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. P. zrušil ve výroku o trestu a jeho výkonu a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. mu podle §187 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti výše citovaným rozsudkům Okresního soudu v Kroměříži a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. P. Ministerská stížnost vytýká těmto rozsudkům porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v návaznosti na ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Pochybení spatřuje ministr spravedlnosti v tom, že nalézací soud pouze stroze konstatoval skutečnost, že obviněný P. P. čin spáchal ve větším rozsahu ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., avšak v rozsudku tohoto soudu chybí závěry a úvahy o skutkových zjištěních týkajících se množství drog, které měl obviněný P. P. vyrábět a darovat v rozsudku vyjmenovaným osobám. Z formulovaného popisu jednání ve výroku rozsudku nalézacího soudu nelze dovodit množství vyráběné drogy, ani čisté množství metamfetaminu, které bylo darováno vyjmenovaným osobám. Závěry soudu týkající se skutkových zjištění vztahujících se k celkovému rozsahu trestné činnosti obviněného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje a tento rozsah není jednoznačně zřejmý ani z výroku odsuzujícího rozsudku. Jednání obviněného bylo posouzeno podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. proto, že podle názoru nalézacího soudu se skutku dopustil ve větším rozsahu. Právní kvalifikaci jednání obviněného P. P. není v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně věnována žádná pozornost a citován je de facto pouze samotný text ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Závěrem ministr spravedlnosti konstatuje, že provedeným dokazováním nebylo nijak prokázáno, že by se obviněný P. P. skutku dopustil ve větším rozsahu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2005, č. j. 1 T 124/2004 368, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona v neprospěch obviněného P. P., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil, jakož i další navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen, i když v jiném rozsahu než bylo namítáno.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu.
Uvedenými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Kroměříži v projednávané věci důsledně neřídil. Ze spisového materiálu je zřejmé, že okresní soud ve svém rozhodnutí pouze stručně konstatoval, že obviněný P. P. spáchal čin ve větším rozsahu ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., přičemž vzal za prokázané, že obviněný svým jednáním naplnil po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., a metamfetamin – pervitin daroval nejméně v 69 případech. Z výroku napadeného rozsudku, z jeho odůvodnění a dokonce ani z celého trestního spisu, však nelze zjistit množství vyrobeného pervitinu (metamfetaminu) ani jeho čisté množství darovaného výše jmenovaným osobám obviněným P. P. Byť z ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. to expressis verbis nevyplývá, podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, v jiné obdobné trestní věci, podstatnou součástí popisu skutkového děje ve výroku o vině tímto trestným činem by mělo být uvedení celkového minimálního množství omamné látky (ve zde projednávaném případě psychotropní látky) s určením, zda se jedná o čistou omamnou látku uvedenou v příloze č. 3 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách (v tomto případě psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších předpisů, zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách sjednané dne 21. února 1971 ve Vídni [vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1989 Sb. o Úmluvě o psychotropních látkách]), či jde o přípravek nebo směs obsahující tuto omamnou látku (psychotropní látku), kterou měl pachatel trestného činu podle §187 tr. zák. nedovoleně vyrobit a darovat. V rozsudku soudu prvního stupně proto mělo být rozvedeno, jak toto minimální množství bylo určeno. V odůvodnění napadeného rozsudku však o úvahách soudu, směřujících k určení rozsahu nedovoleného nakládání s psychotropní látkou, není sebemenší zmínka. Okresní soud jako jediný údaj uvedl, že obviněný daroval pervitin (metamfetamin) v 69 případech různým osobám, avšak nijak nespecifikuje o kolik gramů či dávek se v jednotlivých případech jednalo a není ani zřejmé celkové množství pervitinu (metamfetaminu) vyrobeného obviněným. Okresní soud tak porušil v neprospěch obviněného P. P. zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném hodnocení důkazů ve vztahu k objasnění znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve větším rozsahu.
Kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve „větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Zde je namístě uvést, že při splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. i splnění jen jednoho ze shora uvedených kriterií. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami.
Pokud by se vycházelo z podané obžaloby, ve které je zmiňován pojem dávka pervitinu, kterou obviněný jednotlivým osobám daroval, a z výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení, kterou zmiňuje soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku, že „většinou když k nim někdo přišel a chtěl po něm psaníčko nebo dávku, tak mu to dal“, pak je třeba konstatovat, že nalézací soud nepřihlédl k současné praxi ustálené v tomto ohledu na podkladě pokynu obecné povahy č. 6/2000, který vydal nejvyšší státní zástupce podle §9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších zákonů k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců, jež považuje za větší rozsah u pervitinu (metamfetaminu) asi 200 dávek po 50 mg, tedy množství 10 gramů. Tento pokyn sice není pro soudy závazný, ale je v jejich rozhodovací praxi akceptován, protože vychází z mezinárodních zkušeností a z poznatků lékařské vědy o tom, jaká množství omamných a psychotropních látek již jsou způsobilá výrazně ohrozit zdraví nebo život člověka. V projednávané trestní věci by se tak obviněný v případě prokázaně darovaných 69 dávek, což představuje asi 3,45 gramů této látky, nemohl dopustit uvedeného trestného činu ve větším rozsahu podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ale toliko trestného činu podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák.
Zde je na místě připomenout, že krajský soud, který věc projednával na podkladě odvolání státního zástupce jen do výroku o trestu, nemohl nedostatky rozsudku okresního soudu napravit. Ten totiž ve výroku o vině nabyl právní moci tím, že v zákonné lhůtě výrok o vině nebyl napaden odvoláním. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Proto vlastním rozsudkem odvolacího soudu nebyl porušen zákon.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil z důvodů výše uvedených, že v řízení předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2005, č. j. 1 T 124/2004-368, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. P. V souladu s tímto výrokem pak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, za něž je nutno přes nepřesnou formulaci stížnosti pro porušení zákona považovat rozsudek odvolacího soudu, i když jím samotným zákon porušen nebyl, a návazně i citovaný rozsudek Okresního soudu v Kroměříži v části týkající se obviněného P. P., v němž je obsažen výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který byl vzhledem k porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. shledán nezákonným. V souladu s ustanovením §269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o podané obžalobě poté, co bude zjištěno množství pervitinu (metamfetaminu) vyrobeného obviněným P. P. (vzhledem k tomu, že předmětná látka se nezachovala již nebude možné určit její kvalitu) a darovaného výše jmenovaným osobám, přičemž rozhodující soud bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik