ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1093.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1093/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2005 o dovolání obviněného D. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 7 To 110/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 69/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 6 T 69/2003, byl obviněný D. Č. uznán vinným jednak trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaným v bodě 1) a dílem nedokonaným v bodech 2) - 5) a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Odsouzen byl podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak okresní státní zástupce ve Frýdku-Místku ve prospěch obviněného D. Č. a jednak sám tento obviněný. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 7 To 110/2005, I. z podnětu odvolání obviněného shora uvedený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu pobytu na území h. m. P. v trvání pěti roků a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil též trest propadnutí věci, a to 1 ks sika kleští a tkaničky. Současně zrušil výrok o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 15 T 41/2003, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 7 To 497/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrok o náhradě škody ponechal beze změny; II. odvolání okresního státního zástupce podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. dovolání, které zaměřil proti výroku o trestu a opřel ho o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obsahu dovolání obviněný vznesl především výhrady proti souhrnnému trestu, zejména vytkl to, že odvolací soud neposoudil řádně všechny podmínky pro jeho ukládání. Za nesprávné označil, že odvolací soud tento trest neuložil i ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, a poukázal na to, že skutky, pro které byl uznán vinným v nyní projednávané trestní věci rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 6 T 69/2003, byly spáchány v březnu roku 2003, tedy před tím, než byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, a proto mu měl být souhrnný trest ukládán nejen za odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 62/2003, který mu byl doručen dne 7. 2. 2004, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2003, sp. zn 15 T 41/2003, ale i za odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, tedy za všechna zde vyjmenovaná odsouzení. Jestliže odvolací soud v napadeném rozsudku takto nepostupoval a souhrnný trest uložil pouze ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 41/2003, který byl vyhlášen dne 15. 10. 2003, a na jeho podkladě i k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 62/2003, doručenému dne 7. 2. 2004, rozhodl v rozporu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnnému trestu.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 7 To 110/2005, zrušil a rozhodl tak, že podle §265l odst. 1 tr. ř. se věc po zrušení přikazuje soudu prvního, event. druhého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Poukázal na to, že obviněný v dovolání zopakoval námitky, které uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku, jimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval a rovněž přesvědčivě zdůvodnil, proč nejsou splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu také ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 137/2004. Státní zástupce se s argumentací odvolacího soudu ztotožnil, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a shledal, že obviněný podal dovolání v souladu s označeným dovolacím důvodem, neboť podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být dovolání podáno, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Vzhledem k tomu, že obviněný svým dovoláním poukazuje na nedostatky při ukládání souhrnného trestu, neboť se domáhá, aby mu byl uložen souhrnný trest i ve vztahu k odsouzení, které do výroku o souhrnném trestu odvolací soud nezahrnul, vytýká nesprávné právní posouzení ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., což jsou námitky mající právní charakter a lze je pod označený dovolací důvod podřadit (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tudíž mohl dále zkoumat, zda takto podané dovolání je opodstatněné.
K námitkám v dovolání uplatněným je vhodné v obecné rovině nejprve uvést, že podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet, a proto Nejvyšší soud pro posouzení, zda měl být v projednávané trestní věci ukládán souhrnný trest, zkoumal, zda trestné činy, pro něž byl obviněný odsouzen, jsou trestnými činy sbíhajícími se s těmi, pro které byl odsouzen v těch trestních věcech, na které obviněný v rámci svého dovolání odkazuje.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 6 T 69/2003, napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2005 ponechaných beze změny, byl obviněný D. Č. uznán vinným, že
1) dne 26. 3. 2003 kolem 03:30 hodin ve F.-M. na parkovišti na ulici V. Z. vnikl násilím do zaparkovaného vozidla zn. Škoda Favorit, vytrhl dráty ze spínací skříňky, vozidlo nastartoval a s tímto odjel do F.-M. na ulici K., kde vozidlo odstavil, přičemž z vozidla nic neodcizil a poškozením vozidla způsobil majitelce M. S. škodu ve výši 3. 610,- Kč,
2) dne 28. 3. 2003 kolem 02:00 hodin ve F.-M. na ulici P. na parkovišti u domu vnikl po vyháčkování zámku dveří do zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia, vytrhl ze spínací skříňky dráty a chtěl nastartovat vozidlo, což se mu však nepodařilo, z vozidla odešel, nic neodcizil a poškozením vozidla způsobil majiteli V. Č. škodu ve výši 1.000,- Kč,
3) téhož dne jako v bodě 2) po opuštění tam uvedeného vozidla ve F.-M. na ulici P. na parkovišti před domem vnikl po vyháčkování zámku do dalšího zaparkovaného osobního automobilu zn. Škoda Felicia, kde vytrhl dráty ze spínací skříňky a pokoušel se vozidlo nastartovat, což se mu však nepodařilo a poté vozidlo opustil, aniž by z něj cokoli odcizil, avšak poškozením vozidla způsobil majiteli L. P. škodu ve výši 1.000,- Kč,
4) téhož dne jako shora po opuštění předchozího vozidla ve F.-M. na ulici O. na parkovišti za domem vnikl po vyháčkování zámku do dalšího zaparkovaného osobního automobilu zn. Škoda Felicia, vytrhl ze spínací skříňky dráty, pokoušel se nastartovat vozidlo, což se mu nepodařilo, proto z vozidla odešel, aniž by cokoli odcizil, avšak na vozidle způsobil škodu ve výši 1.785,50 Kč majiteli H. m. s. r. o. P.,
5) téhož dne poté, co opustil předchozí vozidlo uvedené pod bodem 4) ve F.-M. na ulici O. na stejném parkovišti vnikl do dalšího zde zaparkovaného osobního vozidla zn. Škoda Felicia opět po vyháčkování zámku dveří a vytrhl ze spínací skříňky dráty, kdy se pokoušel vozidlo nastartovat, což se mu nepodařilo, proto vozidlo opustil, aniž by z něj cokoli odcizil, avšak na vozidle způsobil majiteli I. B. škodu ve výši 1.000,- Kč
Z obsahu trestních spisů, které si Nejvyšší soud sám opatřil, vyplývá, že obviněný D. Č. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaným dne 30. 5. 2003, sp. zn. 2 T 62/2003, uznán vinným skutkem spáchaným ve dnech 18. až 19. 3. 2003, který byl kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 7. 2. 2004, kdy také nabyl právní moci, neboť obviněný nevyužil svého práva podat odpor.
Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 41/2003, byl dne 25. 3. 2003 vydán trestní příkaz, který byl Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 doručen dne 28. 3. 2003 a obviněný D. Č. jej převzal při výslechu dne 12. 8. 2003 (viz č. l. 87 tohoto spisu). Tento trestní příkaz byl z podnětu odporu podaného státním zástupcem zrušen, bylo ve věci nařízeno hlavní líčení a dne 15. 10. 2003 byl vyhlášen odsuzující rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným skutkem, jehož se dopustil dne 7. 2. 2003 a v němž byl shledán pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 12. 2004, na základě rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 497/2004, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu na území h. m. P. na dobu pěti roků a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí - 1 ks sika kleští a tkaničky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 2 T 62/2003, doručeného obviněnému dne 7. 2. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, který nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil činy spáchanými ve dnech 25. 2. 2004, 19. 4. 2004 a 24. 4. 2004, za něž byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Na základě těchto poznatků Nejvyšší soud shledal, že obviněný D. Č. se skutků, jež jsou předmětem rozhodování v nyní projednávané trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 69/2003, dopustil ve dnech 26. a 28. 3. 2003, tudíž je podle zásad pro ukládání souhrnného trestu ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Z uvedeného výčtu činů, za které byl obviněný dříve odsouzen, je nutné za první odsuzující rozsudek považovat trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 15 T 41/2003 obviněnému doručený dne 12. 8. 2003, neboť je nesporné, že obviněný trestnou činnost, pro niž je stíhán ve věci napadené dovoláním, spáchal před tím, než mu byl tento trestní příkaz doručen. V této souvislosti je potřebné mít na paměti zásadu, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Okamžik doručení trestního příkazu je určující pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. bez ohledu na to, že v důsledku podaného odporu byl tento příkaz zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele (srov. rozhodnutí č. 29/2000 Sb. rozh. tr.).
Vztah souhrnnosti je ze stejných důvodů dán i ve vztahu k činu, jehož se obviněný dopustil dne 18. 3. 2003, pro nějž byl odsouzen trestním příkazem vydaným dne 30. 5. 2003 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 62/2003, neboť i tento čin spáchal dříve, než mu byl doručen trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 41/2003.
Odvolací soud z těchto důvodů nepochybil, pokud rozhodl podle §35 odst. 2 tr. zák. o uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 15 T 41/2003, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 7 To 497/2004, a do tohoto souhrnného trestu nezahrnul odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 6 T 137/2004, neboť obviněný se trestných činů, za něž byl tímto posledně citovaným rozsudkem odsouzen, dopustil ve dnech 25. 2. 2004, 19. 4. 2004 a 24. 4. 2004, což je až poté, co byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, tj. později zrušený trestní příkaz vydaný v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 41/2003, který byl obviněnému doručen dne 12. 8. 2003. Za správný je tudíž nutné považovat závěr odvolacího soudu, že tato trestná činnost nesplňuje podmínky vícečinného souběhu ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., ale jedná se o recidivu. V této souvislosti je potřeba upozornit na vyjádření odvolacího soudu, který na str. 4 odůvodnění svého rozhodnutí za okamžik rozhodný pro posouzení podmínek souhrnnosti nesprávně považoval vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. 15 T 41/2003, tedy den 15. 10. 2003. Tato nepřesnost však nic nemění na věcné správnosti napadeného rozhodnutí a za daných okolností nemění závěry významné pro ukládání souhrnného trestu.
Nejvyšší soud s touto nepodstatnou výhradou shledal, že Krajský soud v Ostravě při ukládání souhrnného trestu nepochybil a tento trest obviněnému uložil s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti v souladu s podmínkami vymezenými ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. Dovolání obviněného D. Č. je proto zjevně neopodstatněné a Nejvyšší soud je jako takové podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová