ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1339.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1339/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005 o dovolání obviněného V. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 6 To 163/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 5 T 69/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 5 T 69/2004, byl obviněný V. K. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a pod body 2) – 6) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterých se dopustil tím, že ke škodě v. o. s. K. Č. r. se sídlem v P., v P. v obchodním domě K., na jeho prodejní ploše
1) dne 12. 5. 2004 okolo 13.30 hod. odcizil 4 kusy čokolády Milka diet v celkové prodejní ceně 110,- Kč, a to tak, že tyto uschoval do kapsy svého oděvu a následně bez jejich zaplacení s nimi prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
2) dne 21. 9. 2004 okolo 12.15 hod. odcizil láhev vodky nezjištěné značky v prodejní ceně 92,90 Kč, a to tak, že tuto uschoval do svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
3) dne 21. 9. 2004 okolo 20.25 hod. odcizil krabici vína nezjištěné značky v prodejní ceně 21,40 Kč, a to tak, že tuto uschoval do svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
4) dne 28. 9. 2004 okolo 15.10 hod. odcizil láhev vodky nezjištěné značky v prodejní ceně 92,90 Kč, a to tak, že tuto uschoval do kapsy svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
5) dne 28. 9. 2004 okolo 16.30 hod. odcizil láhev likéru Fernet Orange v prodejní ceně 109,- Kč, a to tak, že tuto uschoval do svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
6) dne 28. 9. 2004 okolo 17.00 hod. odcizil láhev vodky nezjištěné značky v prodejní ceně 92,90 Kč, a to tak, že tuto uschoval do svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28. 11 2001, č. j. 6 T 111/2000-111, jenž nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kdy mu byl současně uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a jejž vykonal dne 4. 4. 2002, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2001, č. j. 3 T 217/2001-24, jenž nabyl právní moci dne 25. 1. 2002, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, jenž vykonal 4. 4. 2003.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 6 To 163/2005, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. K. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož vznesl námitky ohledně materiální stránky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Poukázal na to, že hodnota odcizeného zboží je mnohonásobně nižší než hranice škody nikoli nepatrné a stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost není, kromě toho, že je speciálním recidivistou, zvyšován jinými podstatnými okolnostmi ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. V této souvislosti zdůraznil, že výši způsobené škody nelze považovat za bezvýznamnou, když celková hodnota odcizených věcí činila přibližně 500,- Kč, a též s přihlédnutím k tomu, že ani v jednom případě zboží neodnesl z prostor obchodního domu. Pro závěr o vyšším než nepatrném stupni nebezpečnosti svého jednání pro společnost obviněný neshledal dostatek rozhodných skutečností, a proto v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 6 To 163/2005, a v plném rozsahu jej zprostil obžaloby.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatovala, že zvolenému dovolacímu důvodu obviněným rozvedená argumentace věcně odpovídá. Neshledala ji však opodstatněnou s ohledem na okolnosti, za nichž byly činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, spáchány. Především poukázala na dřívější odsouzení obviněného, která splňovala jak podmínku „odsouzení v předchozích třech letech“ jakožto obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., tak i to, že těmito okolnostmi byla naplněna rovněž materiální stránka tohoto trestného činu. Protože neshledala v namítané právní kvalifikaci žádné nedostatky ani existenci extrémního nesouladu mezi ní a skutkovými zjištěními, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. a existence dovolacího důvodu je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Pro své úvahy vycházel z vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S ohledem na obsah podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že shora rozvedené požadavky jsou splněny, protože obviněný poukázal na nedostatečné zhodnocení okolností rozhodných pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti, což je hmotně právní problematika.
Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání vyjádřil, že neměl být uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť nebyly po materiální stránce naplněny znaky jeho skutkové podstaty, je vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně spočívalo trestné jednání obviněného v tom, že v obchodním domě K. v P. odcizil dne 12. 5. 2004 čtyři kusy čokolády Milka diet a ve dnech 21. 9. 2004 a 28. 9. 2004 celkem v pěti případech vždy láhev alkoholického nápoje. Odcizenou věc pokaždé uschoval do kapsy svého oděvu a následně bez jejího zaplacení s ní prošel pokladní zónou, za níž byl zadržen pracovnicí ostrahy objektu. Tyto činy spáchal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 6 T 111/2000, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který vykonal dne 4. 4. 2002, a dále byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 3 T 217/2001, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jejž vykonal 4. 4. 2003.
Takto vymezené skutkové okolnosti svědčí o tom, že jednáním obviněného byly naplněny formální znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., když tento opakovaně v prostorách obchodního domu K. v P. odcizil zboží vyjmenované ve skutkové větě výroku o vině, přestože byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen nebo potrestán. Jestliže obviněný namítá, že za těchto okolností s ohledem na nízkou cenu odcizovaného zboží nebyla naplněna materiální stránka uvedeného trestného činu, nejsou tyto jeho výhrady opodstatněné.
Podle ustanovení §3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný. Odstavec 4 uvedeného ustanovení dále stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
K námitce obviněným uplatněné ve vztahu k hodnocení stupně společenské nebezpečnosti trestného činu je třeba uvést, že podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti nelze exaktně vyjádřit. Tuto okolnost je třeba posuzovat přísně individuálně s přihlédnutím k dalším okolnostem případu. Při úvahách, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný, popř. malý (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
S námitkou obviněného se s ohledem na takto vyjádřené obecné zásady vypořádaly zcela správně oba soudy nižší instance, neboť ve svých rozhodnutích přesvědčivě vysvětlily, čím byly při posouzení viny obviněného, a to i se zřetelem na materiální stránku činů, vedeny. Soud prvního stupně na str. 8 svého rozsudku uvedl, že „… stupeň společenské nebezpečnosti byl výrazně zvyšován jednak počtem útoků obviněným spáchaných a především osobou obviněného …“, přičemž tento závěr dále rozvedl na str. 9 téhož rozsudku tak, že „… v daném případě při hodnocení stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost nebylo sice možno přehlédnout nízkou hodnotu jím odcizovaného zboží, na druhou stranu však byl tento stupeň výrazně zvyšován jednak počtem útoků, jichž se obviněný dopustil [obviněného od páchání další trestné činnosti ani neodradilo sdělení podezření dne 13. 5. 2004 pro skutek uvedený pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku], jednak, a to především osobou obviněného, který byl v minulosti již více než dvacetkrát soudně trestán, z toho v posledních osmi letech sedmkrát, a to vždy pro druhově zcela shodnou trestnou činnost, z níž byl uznán vinným i v tomto případě …“. Soud druhého stupně tytéž úvahy vyjádřil na straně 3 svého usnesení tím, že „… Stupeň společenské nebezpečnosti je nepochybně zvyšován i počtem útoků, když jednání pod body 2) – 6) výroku o vině napadeného rozsudku se dopustil pěti útoky v krátkých časových intervalech …. na osobu obviněného neměly dostatečný vliv ani výkony již přísných nepodmíněných trestů odnětí svobody ...“.
Tuto argumentaci považuje dovolací soud za dostačující, neboť je v ní reagováno na ty okolnosti, z nichž vyplývá, že činy obviněného dosahují vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti, jak stanoví ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. Byla zdůrazněna osoba obviněného, který se stále dopouští drobných krádeží, jimiž si zajišťuje možnost bezplatně požívat alkohol. Z těchto důvodů je okolností, která společenskou nebezpečnost v daném případě zvyšuje, četnost těchto, byť jinak drobných krádeží, které páchané ve zjištěné blízké časové návaznosti poté, co za předchozí obdobná jednání byl obviněný stíhán a odsouzen nebo krátce před tím ostrahou obchodu přichycen. Uvedená zjištění svědčí o správnosti závěru, že je naplněna i materiální stránka trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše shledal, že právní posouzení skutku ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 5 T 69/2004, s nímž se ztotožnil i Krajský soud v Plzni, netrpí vytýkanými vadami. Je nutné též zdůraznit, že výhrady obviněného uvedené v dovolání jsou v podstatě totožné s těmi, které namítal v řízení před soudem druhého stupně, který ve svém usnesení ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 6 To 163/2005, po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu shledal výrok o vině správným, když se logicky a bez pochybností vypořádal i s námitkami obviněného.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová