ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1394.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1394/2004
U S N E S E N
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2005 o dovoláních obviněných D. Č. a L. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 13 To 38/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 57/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. Č. a L. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 3 T 57/2002, byli obvinění D. Č., L. S. a A. Z. v bodě VII. uznáni vinnými, že společně
1) v noci z 14. 5. 2000 na 15. 5. 2000 v obci L., okr. S., z bývalého objektu Z. d. L. odcizili zemní stroj značky BOBCAT B 753 včetně podkopového zařízení k tomuto stroji v celkové hodnotě 660.300,- Kč ke škodě stavební firmy R. P., s. r. o., se sídlem v P.,
2) dne 12. 6. 2000 okolo 04.00 hod. z parkoviště v P. odcizili nákladní vozidlo zn. Praga V3S, s podvalníkem, na kterém byl umístěn zemní stroj zn. UNC 061, vše v celkové hodnotě 441.200,- Kč ke škodě M. V.,
v čemž soud prvního stupně spatřoval trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák.
V bodě VII./3) byli obvinění D. Č. a L. S. uznáni vinnými, že společně
dne 15. 9. 1999 kolem 01.00 hod. v L. v ul. N. před domem odcizili dodávkové vozidlo zn. Fiat DUCATO 2,5 D, v hodnotě 84.000,- Kč a věci uložené v dodávce, tj. motor Mercedes 190, 4 ks AL disků 16, 4 ks AL disků 15 včetně pneumatik Michelin a 100 ks mosazných klik, vše v celkové hodnotě 73.000,- Kč, čímž způsobili poškozenému M. S. škodu v celkové výši 157.000,- Kč, když odcizené vozidlo řídil obžalovaný L. S., jehož při jízdě kontrolovala hlídka Policie ČR, zatímco při cestě mu pomáhal doprovodem obžalovaný D. Č., který se po kontrole obžalovaného L. S. nezjištěným způsobem zmocnil odcizeného vozidla, které následně odvezl,
což soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Konečně obviněný D. Č. sám byl v bodě VII./4) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že
dne 17. 6. 1999 v odpoledních hodinách v Ú. n. O. poblíž restaurace K. slovně a poté fyzicky napadl poškozeného J. Š., kterému údery rukou způsobil zranění levého ucha – proděravění bubínku, což si vyžádalo ambulantní léčení a následně operaci – plastiku bubínku s pracovní neschopností od 18. 6. 1999 do 30. 9. 1999, přičemž jej napadl pro jeho svědeckou výpověď, kterou tento svědek učinil dle trestního řádu před vyšetřovatelem ve dnech 12. 8. 1998, 1. 9. 1998 a 20. 10. 1998 v trestní věci vedené u Policie ČR, KÚV Hradec Králové pod ČVS: KVV-229/10-98 a následně vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 93/99,
a v bodě VII./5) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
dne 6. 5. 2000 kolem 03:00 hod. v Ú. n. O. před restaurací D. fyzicky napadl M. N., kterému úderem ruky do obličeje způsobil tupý úraz hlavy, otřes mozku lehkého stupně, zhmoždění levé očnice s překrvením spojivky levého oka a zhmoždění pravé týlní krajiny s hospitalizací od 6. 5. do 8. 5. 2000 s následnou pracovní neschopností do 22. 5. 2000 a omezením v obvyklém způsobu života.
Za to byl obviněný D. Č. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný L. S. byl podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla oběma jmenovaným obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému M. S. škodu ve výši 157.000,- Kč a D. Č. byla uložena povinnost k náhradě škody ve výši 8.875,- Kč poškozené V. z. p. ČR, O. p. Ú. n. O. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. S. odkázán se zbytkem nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních; na toto řízení byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána i poškozená R., s. r. o., P.
Obviněný A. Z. byl podle §247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek soudu prvního stupně obsahuje i zprošťující výroky vztahující se nejen ke třem jmenovaným obviněným, ale i k dalšímu obviněnému A. Š., a těmto výrokům odpovídající výroky o odkázání konkrétně jmenovaných poškozených s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2004, sp. zn. 13 To 38/2004, o odvoláních podaných obviněnými D. Č., L. S. a A. Z. tak, že z podnětu odvolání D. Č. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku, kterým mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému M. S. na náhradě škody částku ve výši 157.000,- Kč společně s obviněným L. S., a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného D. Č. obžaloby pro skutek uvedený v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně pod bodem VII./3). Za trestné činy, ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích týkajících se tohoto obviněného zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněných L. S. a A. Z. odvolací soud podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích podali obvinění D. Č. a L. S. dovolání. Nejprve tak učinili společným podáním ze dne 28. 6. 2004 prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. a posléze každý sám podáním ze dne 8. 7. 2004 prostřednictvím obhájce JUDr. J. K.
Obviněný D. Č. v prvém podání ze dne 28. 6. 2004 uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho účast na odcizení nákladního vozidla Praga V3S s podvalníkem a zemního stroje UNC 061 a při odcizení zemního stroje BOBCAT měla být posouzena jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1, 2 tr. zák., protože převoz těchto vozidel byl činem bez úmyslu věc odcizit. Mohl být pouze srozuměn ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., že disponuje s věcí, která by mohla být získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a odkázal na to, že při manipulaci se zemními stroji se vyskytly další nezjištěné osoby. V závěru tohoto podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovoláním napadená rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 8. 7. 2004 tento obviněný uplatnil stejný dovolací důvod a namítl, že u skutků spočívajících v odcizení vozidel a zemních strojů se soudy obou stupňů soustředily na vyvracení obhajoby a nikoli na vyhodnocení faktů a reálných technických možností a vyvodily nesprávné závěry, na jejichž základě skutek posoudily. Uvedl, že v případě zemního stroje BOBCAT nebylo prokázáno, zda byl stroj do Č. T. přivezen z L. nebo z P. Odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k výpovědi obviněných o přítomnosti další osoby na místě přebírání stroje. Rozvedl rovněž svoji polemiku s hodnocením výpovědí svědků J. R. a M. V. Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vyslovil domněnku, že se odvolací soud nesprávně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že zranění poškozenému způsobil právě on (obviněný). V této souvislosti taktéž zpochybnil výpověď svědkyně P. Š. a označil ji za rozpornou. Závěrem poukázal na opakované změny v obsazení senátu v průběhu soudního řízení, což mohlo mít podle jeho názoru dopad na kvalitu rozhodování. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v části I. písm. b), kterým zůstal výrok o vině trestnými činy pod bodem 1), 2) a 4) nedotčen, a výrok o výši trestu, současně aby zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 57/2002 ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a aby sám rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje pro tyto skutky obžaloby, a zároveň aby sám znovu rozhodl o trestu.
Obviněný L. S. v obou podáních rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání ze dne 28. 6. 2004 namítl, že oba soudy nesprávně vycházely ze záznamů odposlechu telefonních hovorů, jež označil za nezákonně získané, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Zpochybnil přesnost protokolu o použití záznamu pro potřeby trestního řízení s odůvodněním, že byl vyhotoven s dlouhou časovou prodlevou poté, co byly nahrávky získány. V závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a aby podle §265l tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 8. 7. 2004 tento obviněný ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1) a 2) uvedl, že nebylo prokázáno, odkud byl stroj do Č. T. odvezen a kde měl být odcizen. Namítl, že okresní soud nevzal v úvahu výpověď svědka J. Š. svědčící v jeho prospěch, ani skutečnost, že na místě přebírání stroje se nacházela další osoba, kterou zná patrně pouze svědek J. R., jehož výpověď učiněnou v přípravném řízení soud vyhodnotil nedostatečně a v neprospěch obviněného; obdobně soud postupoval ve vztahu ke svědku M. V. Ke skutku pod bodem 2) uvedl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že se právě on dopustil této krádeže, a rozvedl, že byl D. Č. pouze požádán o doprovod při převozu, aniž by mu byly známy jakékoli další souvislosti, a neměl ani vědomost o tom, že by stroje mohly být kradené. V případě bodu 3) odkázal na svá vysvětlení podaná na Policii České republiky v L. a ve V. M. a za nesprávné považoval, že soud neakceptoval jeho požadavek o vyžádání těchto záznamů. Výhrady proti rozhodnutí odvolacího soudu vznesl i proto, že se tento soud ztotožnil se závěry okresního soudu učiněnými pouze na základě pravděpodobných předpokladů a nepřímých důkazů, když nebylo prokázáno, že se dopustil krádeže strojů a dodávky. Své výhrady zaměřil také proti změnám v obsazení senátu, k nimž došlo v průběhu soudního řízení. V závěru podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v části jeho se týkající a současně aby zrušil rovněž jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu odnětí svobody a uložení povinnosti k náhradě škody poškozenému M. S., a aby jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil pro tyto skutky obžaloby.
K oběma podaným dovoláním se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí jejich obsahu i průběhu předchozího řízení dospěl k závěru, že námitky obviněných se obsahově nekryjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domáhají změny právní kvalifikace na podkladě změny skutkového základu napadených soudních rozhodnutí. Námitky obviněného L. S. v prvním jeho podání označil za námitky ryze procesního rázu, které nelze podřadit ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., další jeho námitky obsažené v dovolání ze dne 8. 7. 2004 považoval za námitky skutkové. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani výhrady vůči změnám ve složení senátu, jež však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a současně vyslovil souhlas, aby takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci jsou obě dovolání přípustná, byla podána v zákonné lhůtě, oprávněnými osobami a na místě, kde lze podání učinit.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak Nejvyšší soud zjistil, obvinění této povinnosti ve svých mimořádných opravných prostředcích formálně dostáli, neboť shodně za důvod dovolání označili ten, jenž je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Obecně rovněž platí, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu dovolání podaného obviněným D. Č. v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že jím vznesené námitky se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu, jakým byly soudem prvního stupně hodnoceny jednotlivé důkazy, zejména výpovědi svědků J. R. a P. Š., a proti rozsahu provedeného dokazování. Obviněný v rámci svých námitek nevychází ze skutkových zjištění popsaných ve skutkové větě výroku o vině a následně i v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, ale domáhá se změny skutkových zjištění, která by korespondovala s jeho obhajobou. Ani výhrady proti právní kvalifikaci jeho jednání spočívajícího v odcizení nákladního auta Praga V3S s podvalníkem se zemním strojem zn. UNC 061 dne 12. 6. 2000 v P. a v odcizení stroje BOBCAT B 753 dne 15. 5. 2000 v L. nelze považovat za důvodné, neboť jím navrhovanou právní kvalifikaci tohoto jednání jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1, 2 tr. zák. odůvodňuje vylíčením skutkového děje zcela odlišným, než jak je obsažen ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nutnost odlišného právního posouzení vysvětluje tím, že „převoz vozidel, resp. zemních strojů, byl činem bez již shora zmíněného úmyslu věc odcizit s tím, že mohl být pouze srozuměn ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. s tím, že disponuje s věcí, která mohla být získána trestným činem spáchaným jinou osobou“. Tato jeho argumentace nekoresponduje se skutkovými zjištěními popsanými ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, z nichž jednoznačně vyplývá účast obviněného D. Č. na odcizení předmětných vozidel a zemních strojů. Obviněný svými výhradami požaduje, aby právě takto zjištěné a ve výroku o vině formulované skutkové závěry byly na základě jím předložené argumentace změněny; požaduje tak změnu právní kvalifikace až na základě odlišného skutkového zjištění. Tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. není proto naplněn. Vznáší-li obviněný námitky procesní povahy, ani ty nelze pod tento dovolací důvod podřadit, neboť se s uvedeným důvodem, jak je zákonem vymezen, zcela nekryjí.
Dovolání obviněného L. S. obsahově rovněž nedopadá na jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť svými námitkami pouze polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a jemu předcházejícím dokazováním a ani formálně neuvádí jedinou výhradu směřující proti nesprávné právní kvalifikaci skutku či proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, jak vyžaduje výše zmíněné ustanovení trestního řádu. Námitka procesní nepoužitelnosti záznamů o odposlechu telefonních hovorů je námitkou procesního charakteru, která se zvoleným dovolacím důvodem nekoresponduje a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (výčet zde obsažený je přitom třeba považovat za taxativní).
Společnou námitku obou dovolatelů ohledně změn ve složení senátu, k nimž došlo v průběhu trestního řízení, nelze označit za důvodnou, a to ani ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., které pamatuje jenom na ty případy, kdy soud nebyl náležitě obsazen.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že obviněnými nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných D. Č. a L. S. podaná proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 13 To 38/2004, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 3 T 57/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ve smyslu §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová