ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.145.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 145/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2005 o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 338/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 64/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 2 T 64/2003, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 18. ledna 2003 v době kolem 20.00 hodin v prostoru náměstí v J. před domem v podnapilém stavu slovně napadl V. V. této nadával sprostými výroky za přítomnosti dalších osob“.
Za to byl podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 338/2004, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti oběma výše uvedeným rozhodnutím podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání, které opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť poškozená V. V. byla na místě činu nejprve sama, poté se do chodby domu dostavil její zeť R. P. a později se objevil i sklenář V. F., avšak nebylo prokázáno, že by se v daném místě nacházely tyto tři osoby současně. Tím nebyl naplněn znak, že čin byl spáchán „veřejně“, tedy před více než dvěma současně přítomnými osobami. Zpochybnil rovněž naplnění i dalšího znaku uvedené skutkové podstaty, jímž je spáchání činu „na místě veřejnosti přístupném“, protože chodbu domu, kde podle něj k trestnému jednání došlo, nelze považovat za místo veřejnosti přístupné. V jeho jednání bylo možné spatřovat pouze přestupek, který však již byl promlčen, jelikož skutek byl spáchán před více než jedním rokem, a proto měl být podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 2 T 64/2003, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 338/2004, a podle §265l tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Z jeho obsahu vyplynulo, že jedinou právně relevantně uplatněnou námitkou je tvrzení obviněného, že se posuzovaného jednání nedopustil na místě veřejnosti přístupném. Taková výhrada však podle ní nemůže obstát, protože se incident podle skutkových zjištění soudu prvního stupně odehrál na ulici před vchodem domu, což je nepochybně místo veřejnosti přístupné. Pokud obviněný zpochybnil závěr soudů, že se dopustil hrubé neslušnosti veřejně, považovala tuto námitku za skutkovou, protože směřuje výlučně proti skutkovým zjištěním popsaným ve skutkové větě výroku o vině, z nichž vyplývá, že obviněný se výtržnického jednání dopustil za přítomnosti dalších osob konkretizovaných v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a je tedy zřejmé, že jejich počet byl vyšší než dvě. V právním posouzení jednání obviněného jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. neshledala žádné nedostatky a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný se dovoláním domáhá, aby v jeho trestném jednání, jímž byl uznán vinným, nebyl shledáván trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ale pouze přestupek, neboť k činu nedošlo veřejně ani na místě veřejnosti přístupném a nebyly tak naplněny tyto dva formální znaky uvedené skutkové podstaty. Takto vznesené námitky mají právní charakter a pod označený dovolací důvod je lze podřadit.
Nejprve je vhodné v obecné rovině uvést, že trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů.
Podle popsaných skutkových zjištění se obviněný činu, který mu je kladen za vinu, dopustil tak, že dne 18. ledna 2003 v době kolem 20.00 hodin v prostoru náměstí v J. před domem v podnapilém stavu slovně napadl V. V. této nadával sprostými výroky za přítomnosti dalších osob. Znění uvedených sprostých výroků je konkretizováno ve výpovědi poškozené na č. l. 14 - 17 a č. l. 51 spisu.
Z tzv. právní věty popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podává, že se obviněný dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti. Z toho vyplývá, že soudy shledaly v případě trestného jednání obviněného naplněny oba alternativně uváděné znaky, přestože postačuje, pokud je naplněn jen jeden z nich.
Za místo veřejnosti přístupné je třeba ve smyslu §202 odst. 1 tr. zák. považovat každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi, kteří tam však v době činu fakticky být nemusí. Přístupností se pak rozumí možnost vidět a slyšet projev pachatele, i když místo činu není přímo veřejnosti přístupné.
K posuzovanému jednání obviněného došlo podle popsaných skutkových zjištění „v prostoru náměstí v J. před domem“. Z obsahu spisu se dále podává, že takto označené místo se nachází v těsném sousedství baru. Jde o prostor, kde lze zvýšený pohyb osob předpokládat. Nevznikají tak žádné pochybnosti o tom, že jde o místo, které je veřejnosti přístupné. S touto otázkou se v potřebné míře vypořádal již odvolací soud, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „se neztotožnil s námitkou odvolatele, že jednání bylo spácháno nanejvýš v chodbě domu, kam prostrčil obviněný hlavu. Ze svědeckých výpovědí totiž vyplynulo, že obviněný verbálně napadal poškozenou v době, kdy stál na náměstí před dveřmi do domu, nikoli pouze v době, kdy měl hlavu prostrčenou uvnitř domu v chodbě.“
Podmínky, ve vztahu ke znaku „veřejně“, upravuje ustanovení §89 odst. 4 písm. b) tr. ř., podle kterého je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými. K naplnění těchto podmínek se vyžaduje, aby ke spáchání trestného činu došlo před více než dvěma osobami odlišnými od pachatele, které jsou navíc způsobilé projev postřehnout a porozumět mu.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný V. V. nadával sprostými výroky za přítomnosti dalších osob. V obsahu spisu jsou uvedeny osoby, které byly na místě činu v předmětný večer přítomné. Podle obsahu jejich výpovědí a též s ohledem na další ve věci zjištěné skutečnosti je zřejmé, že ne všichni ze svědků, kteří byli ve věci slyšeni a před domem se v kritický večer nacházeli, byli přítomni incidentu vyvolanému obviněným. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že kromě poškozené V. V. byli přítomni na chodbě domu R. P., částečně V. V. a na místo se dostavil i přivolaný sklenář V. F. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že soud druhého stupně se obdobnými námitkami obviněného, jaké uplatnil i nyní, také zabýval. Odvolací soud upřesnil osoby, které byly přítomny činu obviněného tak, že současně přítomni na místě činu byli poškozená, její manžel, její zeť (R. P.) a další muž, známý obviněného. Oproti závěrům soudu prvního stupně shledal, že na místě se v okamžiku, kdy obviněný vůči poškozené V. V. vznášel sprosté výroky, nenacházel V. F., který se na místo dostavil až kolem 22.00 hod., a proto se s obviněným, který byl již ve 21.00 hod. podle záznamu o předvedení zajištěn Policií ČR, nemohl setkat.
Podle těchto zjištění soudů obou stupňů není pochyb, že i znak, že čin byl spáchán veřejně, byl dostatečně objasněn. Nebylo proto možné přisvědčit obviněnému, jak se domáhal ve svém mimořádném opravném prostředku, že nebyly naplněny znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. po formální stránce. V důsledku tohoto závěru pak nebylo možné akceptovat ani tu jeho námitku, že se nejedná o trestný čin, ale o přestupek, protože, jak bylo i v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů dostatečně popsáno, obviněný naplnil i další znaky zmiňovaného trestného činu, jímž byl opodstatněně uznán vinným.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová