ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1481.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1481/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 o dovoláních obviněných R. H. a D. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 61 To 476/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 136/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b ) tr. ř. se dovolání obviněných R. H. a D. H. o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 33 T 136/2002, byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni podle §215 odst. 2 tr. zák. obviněná R. H. k trestu odnětí svobody na čtyři léta, obviněný D. H. k trestu odnětí svobody na tři léta a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli oba shodně zařazeni pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestného činu dopustili tím, že nejméně od poloviny roku 1994 do 25. 2. 2002 v P., nepřiměřeně trestali nezletilé děti L. H. a L. H., bitím do hlavy, kopáním do různých částí těla, sprchovali je studenou vodou, hrozili použitím nože a dalšími různými tresty, obě děti ponižovali, což vyústilo v pokus nezletilé L. H. o sebevraždu, následně byli oba nezletilí hospitalizováni na Dětské psychiatrii Fakultní nemocnice K. a později byly děti svěřeny do péče babičky A. M., přičemž u obou dětí byl zjištěn vývoj a znaky svědčící pro dlouhodobé nepříznivé podmínky v rodině, psychické týrání, včetně emočního vydírání, u nezletilého L. H. pak byly zjištěny vyvíjející se posttraumatické stresové poruchy v souvislosti s prožitými událostmi, které pravděpodobně ovlivní jeho další duševní vývoj.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními směřujícími proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 61 To 476/2003, byla odvolání obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Opřeli je o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a shodně namítli, že soud sice provedl obsáhlé dokazování, ale nevzal v úvahu jejich tvrzení, že výpovědi nezletilých dětí jsou spekulativní a účelové. Tento závěr je podle nich podpořen spontánním a nevynuceným přípisem obou nezletilých, kteří připustili účelovost svých výpovědí a vyložili i důvody, které je k tomu vedly. Vytkli, že rozhodnutí soudů nemají proto oporu a nezletilí nebyli trestáni tak, aby byla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byli uznáni vinnými. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl sám tak, že je zprostí obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k dovoláním obviněných nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obvinění podali dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a to výpovědi nezletilých L. a L. H., a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 4 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě vytkli, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těchto důkazů, o něž opřely závěry o jejich vině. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se náležitým způsobem vypořádaly soudy obou stupňů, uvedli, že výpovědi nezletilých dětí jsou spekulativní a účelové, o čemž svědčí i jejich přípis, v němž účelovost výpovědí připustily a vysvětlily i důvody, které je k tomu vedly. Shrnuli, že se vůči nim jednání, které by bylo možno podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu týrání svěřené osoby, jímž byli uznáni vinnými, nedopustili a tudíž je nesprávné i hmotně právní posouzení skutku.
Dovolateli tvrzenou vadu, že se nemohli dopustit trestného činu týrání svěřené osoby, neboť skutková zjištění soudů jsou opřena o nevěrohodné důkazy – výpovědi nezletilých dětí, nelze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění tak ve skutečnosti brojili proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Je na místě dodat, že ze zevrubných odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá (přes nesporně složitou důkazní situaci) přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů koresponduje s požadavky ustanovení §125 tr. ř.
Je proto evidentní, že ačkoli obvinění v dovolání formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnili námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovali, že se trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. nedopustili. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnili. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková