ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1515.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1515/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 o dovolání obviněného P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 11 To 69/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 14/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 48 T 14/2003, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 11 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo zabráno 49, 559 kg hašiše, uloženého ve 247 ks balíčků.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že
1/ v přesně nezjištěný den počátkem měsíce října 2002 nabídl M. T. finanční částku 10.000,- Kč jako odměnu za vyvezení 20 kg drogy hašiše z České republiky do Holandska, drogu naložil M. T. do vozidla, její vývoz a následně její zpětný dovoz z Holandska, kde realizoval pouze část hašiše, do České republiky ve dnech 14. – 15. 10. 2002 řídil a jmenovaného na cestě doprovázel, přičemž M. T. byl dne 15. 10. 2002 zadržen pracovníky Policie Spolkové republiky Německo na území SRN, kdy při kontrole vozidla, s nímž cestoval, bylo nalezeno celkem 13.522 g drogy hašiše – pryskyřice z konopí uvedené jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s podílem látky THC ve výši 1027,7 g,
2/ v přesně nezjištěný den od počátku roku 2003 do 9. 3. 2003 zorganizoval a podílel se na převozu celkem 298,3733 kg drogy hašiše - pryskyřice z konopí uvedené jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s podílem látky THC ve výši 21820 g ze Sýrie do Holandska, když přitom spolupracoval s dosud neustanovenými osobami na území Sýrie a Holandska, které v Sýrii drogu pro převoz obstaraly a v Holandsku měly zajistit její odbyt, kdy pro účely samotné dopravy drogy ze Sýrie do Holandska najal T. G., Z. G., V. G. a M. G., kteří poté, co obviněný s T. G. drogu v Sýrii naložili, převáželi shora uvedené množství drogy podle pokynů obviněného ze Sýrie do Holandska ve speciálně upravených úkrytech ve vozidle Fiat Ducato, přičemž G. byli orgány Policie Spolkové republiky Německo dne 7. 3. 2003 zadrženi při pokusu o přejetí hranice z Rakouska do Spolkové republiky Německo.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvoláními. Obviněný své odvolání zaměřil do výroku o vině i o trestu, odvolání státní zástupkyně směřovalo toliko do výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 11 To 69/2004, byla odvolání obou podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že před konáním veřejného zasedání u soudu druhého stupně zaslal tomuto soudu písemné vyjádření, v němž uvedl některé nové skutečnosti týkající se především skutku uvedeného pod bodem 1/. Shrnul, že tak zásadně změnil svoji původní výpověď, když uvedl, že hašiš nevezl M. T. z České republiky do Holandska a zpět, ale že jej vezl z Holandska do České republiky. Za předpokladu ověření a prokázání těchto tvrzení by tím podle něj byla zpochybněna i právní kvalifikace skutku, protože jeho účast na tomto jednání by byla zcela jiná. Dodal, že odvolací soud pochybil, pokud se těmito skutečnostmi podrobněji nezabýval. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání poukázal na to, že dovolatel napadl právní hodnocení skutku pouze zdánlivě, neboť soudu druhého stupně především vytkl, že se nedostatečně zabýval jedním z celé řady důkazů. Tuto výtku označil vzhledem k obsahu odůvodnění napadeného usnesení za lichou a dodal, že obviněný tak zpochybnil základní skutková zjištění soudu a jeho postup při hodnocení důkazní situace a na podkladě této výhrady hypoteticky uvažoval o blíže nespecifikované změně právní kvalifikace. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolaní obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem pod bodem 1/ jeho rozsudku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. V podstatě vytkl, že odvolací soud nevěnoval potřebnou pozornost jeho písemnému vyjádření, v němž uvedl nové skutečnosti ve vztahu ke skutku pod bodem 1/, jejichž podstatou bylo sdělení, že hašiš nevezl M. T. z České republiky do Holandska a zpět, ale vezl jej z Holandska do České republiky. Změnil tak zásadně svoji výpověď a tato změna, pokud by se potvrdila, měla podle něj přinést i blíže nekonkretizovanou změnu v právním posouzení skutku.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitku skutkovou, která není pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strana 4 a následující napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu v podobě zjištěné soudy obou stupňů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
V řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož logicky plyne, že není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková