ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.166.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 166/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 o dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 1 To 43/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 53 T 2/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. za tento a sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (5x), 250 odst. 1 tr. zák. (1x), pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti s předmětem podnikání „služby soukromých detektivů“ a zprostředkovatelské služby na osm let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 1 To 43/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za to, jakož i za sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (5x), §250 odst. 1 tr. zák. (1x), pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 To 155/2004, mu byl podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v předmětu podnikání „služby soukromých detektivů“ a zprostředkovatelské služby na pět let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. p., a. s., se sídlem B., částku 981.133,50 Kč.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v části, týkající se skutku spočívajícího v tom, že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi a. s. J. p. se sídlem v B. a obviněným jako soukromým detektivem vystupujícím pod obchodním jménem J. H. M. D. detektivní kancelář, P., jejímž předmětem bylo zajištění splácení pohledávky JMP, a. s. P. za dlužníkem s. r. o. B., P., ve výši 7.008.096,70 Kč, pro což byl vybaven i plnou mocí k přebírání peněz, převzal od s. r. o. B. v sídle této společnosti v P. dne 5. 10. 2002 částku 5.311.295,- Kč, kterou měl předat a. s. JMP B., což však neučinil a peníze použil nezjištěným způsobem, čímž způsobil a. s. J. p. B. škodu ve výši 5.311.295,- Kč, ve kterém byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. dopustil tím, že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi a. s. J. p. se sídlem v B. a obviněným jako soukromým detektivem vystupujícím pod obchodním jménem J. H. M. D. detektivní kancelář, P., jejímž předmětem bylo zajištění splácení pohledávky JMP, a. s. P. za dlužníkem s. r. o. B., P., ve výši 7.008.096,70 Kč, pro což byl vybaven i plnou mocí k přebírání peněz, převzal od s. r. o. B. v sídle této společnosti v P. ve dnech 26. 6. 2002 částku 100.000,- Kč, dne 26. 7. 2002 částku 240.000,- Kč, dne 9. 8. 2002 částku 270.000,- Kč a dne 15. 8. 2002 částku 131.133,50 Kč a dále na přesně nezjištěném místě v B. 29. 8. 2002 částku 240.000,- Kč, které měl předat a. s. JMP B., což však neučinil a peníze použil pro svoji potřebu, čímž způsobil a. s. J. p. B. škodu ve výši 981.133,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti všem jeho výrokům v odsuzující části. Opřel je o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť svým jednáním znaky skutkové postaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. nenaplnil. Zdůraznil, že základ spolupráce s a. s. J. p. B. byl položen uzavřením písemné smlouvy, v jejímž bodě 5. byla ujednána též jeho odměna, tj. provize v souvislosti s plněním uzavřené smlouvy na částku 250.000,- Kč v případě vymožení částky minimálně 5.000.000,- Kč. Současně bylo podle něj ujednáno, že v případě úhrady celé nominální hodnoty pohledávky bude navýšení odměny dohodnuto dodatkem k této písemné smlouvě, a tento dodatek byl následně téhož dne dojednán ústně s Mgr. A. S., právním zástupcem a. s. J. p., tak, že navýšená provize bude akceptována v celkové výši 14% z nominální hodnoty pohledávky s tím, že 4% uhradí a. s. J. p. B. a zbytek 10% bude uhrazen z úroků z prodlení od firmy B., s. r. o. P. Dále uvedl, že na základě této dohody a na ni navazující plné moci ujednal s ředitelem s. r. o. B. P. splátkový kalendář, podle jehož bodu 6. v případě nedodržení jakéhokoliv bodu dohody ze strany dlužníka se tato dohoda ruší a dlužník je povinen uhradit celou pohledávku jednorázově včetně úroků z prodlení; podle bodu 7. dohody byl úrok z prodlení stanoven na 10% z celé dlužné částky do doby zaplacení. Poukázal na to, že dlužník dohodu nesplnil, což mělo za důsledek aplikaci bodu 6. dohody a tím též vznikl nárok na 10% úrok z prodlení jím požadovaný za úhradu části provize, jak bylo dohodnuto s a. s. J. p. B. Dodal, že považoval smlouvu uzavřenou s a. s. J. p. za naplněnou včetně další úhrady pohledávky ve výši 5.311.295,- Kč a tím byl dán i jeho nárok na provizi v celkové výši 981.133,50 Kč. Vyjádřil přesvědčení, že tuto částku přijal oprávněně a nemohl se tím dopustit trestného činu zpronevěry, zejména pro absenci subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Zmínil též, že podle jeho názoru odvolací soud rozhodl předčasně a měl věc vrátit soudu prvního stupně jako celek, poněvadž jeho obhajoba, že smlouva s a. s. J. p. byla naplněna, nebyla řádně prověřena
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v jeho odsuzující části zrušil a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda jednání obviněného naplňuje po stránce formální všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry, konkrétně zda bylo zjištěno, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky právě tohoto trestného činu evidentně naplňují.
Tato zjištění vyjadřují vedle následku – vzniklé škody ve výši 981.133,50 Kč Kč, tj. značné škody (§89 odst. 11 tr. zák.), především takové jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi obchodní společností J. p., a. s. B. (dále též JMP, a. s. B.), a obviněným jako soukromým detektivem vystupujícím pod obchodním jménem J. H. M. D. detektivní kancelář P., jejímž předmětem bylo zajištění splácení pohledávky dlužníkem B., s. r. o. P., pro což byl vybaven i plnou mocí k přebírání peněz, převzal od B., s. r. o. P., postupně částku 981.133,50 Kč, kterou měl předat JMP, a. s. B., což však neučinil a peníze použil pro svoji potřebu.
Obviněný vytkl, že nebylo prokázáno úmyslné zavinění ve vztahu ke znaku „přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena“ skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., poněvadž přijetí peněžní částky 981.133,50 Kč představovalo přijetí jeho oprávněného nároku, tj. smluvně garantované provize, nikoliv přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena. Tato výhrada však nemůže obstát. Odvolací soud v daných souvislostech pečlivě vyložil obsah smlouvy označené jako „Smlouva podle §536 – 565 občanského zákoníku“ uzavřené mezi smluvními stranami J. H. – M. D. detektivní kancelář P. a obchodní společností J. p., a. s. B., a vývody, jež učinil, jsou správné.
Odvolací soud soustředil svoji pozornost na vyjasnění povahy smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi smluvními stranami: J. H. – M. D. d. kancelář P. (uveden jako zhotovitel) a J. p., a. s. B. (uveden jako objednatel). Smlouva byla označena jako „Smlouva podle §536 – 565 občanského zákoníku“ (nadále jen „Smlouva“) a jejím předmětem bylo zajištění splacení pohledávky ve výši 7.008.096,70 Kč, kterou měla obchodní společnost J. p., a. s., vůči svému dlužníku obchodní společnosti B., s. r. o. P., a to za úplatu. Přiléhavě poznamenal, že jde o typ smlouvy upravené obchodním zákoníkem, nikoliv občanským zákoníkem, a navzdory pojmenování smluvních stran, jež by nasvědčovalo tomu, že jde o smlouvu o dílo podle §536 a násl. obch. zák., nelze činnost obviněného vymezenou předmětem smluvního ujednání pokládat za „provedení díla“ ve smyslu pojmového vymezení díla podle §536 odst. 2 obch. zák. Nepochybil, kdy vyložil, že smluvní strany uzavřely smlouvu mandátní podle §566 a násl. obch. zák. Tento závěr koresponduje s obsahem „Smlouvy“, s obsahem na ni navazující vystavené plné moci a konečně i s vnímáním role obviněného při jednání s obchodní společností B., s. r. o. (svědek J. B. jej považoval za zástupce J. p., a. s.). Na podkladě tohoto východiska poté přesvědčivě vyložil povahu jednání obviněného a závěry, jež učinil, nutno akceptovat. Přesvědčivě reagoval na smlouvu s obchodní společností B., s. r. o. P., ze dne 26. 6. 2002, již uzavřel obviněný na podkladě plné moci za obchodní společnost J. p., a. s., zvláště pak na ujednání pod jejím bodem 2; dovolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje (viz strana 8, 9) a nemá, čím by významněji argumenty odvolacího soudu doplnil. Uzavření ujednání pod bodem 2. bylo v rozporu se zájmy obchodní společnosti J. p., a. s., neodpovídalo jejímu projevu vůle ohledně výše úplaty pro obviněného a bylo v rozporu se smyslem plné moci, jež byla obviněnému jeho mandantem vystavena; obviněný v mezích svého oprávnění zřetelně nejednal.
Nelze přisvědčit námitce obviněného, že považoval „Smlouvu“ za naplněnou uzavřením dohody (označované též jako splátkový kalendář) s obchodní společností B., s. r. o. P., ze dne 26. 6. 2002 a přijetím dlužných peněžních prostředků od této obchodní společnosti, a že mu již tímto faktem vznikl nárok na provizi v částce 981.133,50 Kč. Dosáhl-li obviněný vydání finančních prostředků od dlužníka poškozené obchodní společnosti J. p., a. s., byl povinen převést je v plné výši na účet této obchodní společnosti; teprve tato okolnost byla relevantní pro závěr o řádném plnění, které by opodstatňovalo nárok na úhradu provize ve smyslu bodu 5. 1. „Smlouvy“. Neučinil-li tak a částku 981.133,50 Kč si ponechal, učinil to v rozporu s obsahem uzavřené smlouvy, poněvadž nárok na úhradu provize (úplaty) mu nevznikl; nevznikl ani ve smyslu bodů 4. 1., 6. 2. „Smlouvy“, ani ve smyslu ustanovení §571 odst. 1 obch. zák. Obsah dohody ze dne 26. 2. 2002 v jejím bodě 2., ani obsah dodatku č. 2 ze dne 12. 7. 2002 (uzavřeného výlučně mezi obviněným a obchodní společností B., s. r. o. P.) v daných souvislostech významnými nejsou.
Formálně měly peněžní prostředky povahu cizí svěřené věci (byly odevzdány obviněnému do faktické dispozice), které si obviněný přisvojil, neboť s nimi naložil v rozporu s účelem, k němuž mu byly dány do dispozice. Poznatky obviněného o plnění však znamenají, že je dáno i úmyslné zavinění ve vztahu k tomuto znaku. Obviněný věděl, že činnost, ke které byl povinen, řádně nevykonal, neboť peněžní prostředky, jež převzal od dlužníka, na účet J. p., a.s. B., nikdy – a to ani zčásti – nedošly. O tom obviněný věděl a přímému kontaktu s poškozenou obchodní společností se vyhýbal, o převzetí finančních prostředků od obchodní společnosti B., s. r. o. P., ji řádně neinformoval. Tato zjištění rozptýlila případné pochybnosti o správnosti či nejméně vhodnosti procesního postupu, který zvolil odvolací soud, rozhodl-li v tomto rozsahu o vině obviněného sám.
Takto učiněná zjištění a právní úvahy vztahující se k nakládání s peněžní částkou 981.133,50 Kč lze evidentně podřadit pod zákonný znak „přisvojení si cizí svěřené věci“ a odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s těmi námitkami obviněného, které směřovaly vůči správnosti závěrů o existenci úmyslného zavinění ve vztahu k tomuto zákonnému znaku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková