ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.193.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 193/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 o dovolání obviněného P. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 204/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 134/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 92 T 134/2003, byl obviněný P. M. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného D. K. a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání v jeho výroku uvedených věcí.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, směřujícím proti jeho se týkajícím výrokům o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 204/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného P. M. zrušen ve výroku o vině a trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet tři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 30. 5. 2003 ve večerních hodinách v bytě D. K. v B., bez patřičného povolení vyráběl psychotropní látku metamfetamin – pervitin – z léku modafen, a to pomocí chemických surovin a laboratorních potřeb, které si za tímto účelem z části opatřil, přičemž část vyrobeného metamfetaminu předal obviněnému D. K.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy nesprávně uzavřely, že je usvědčován zejména výpovědí spoluobviněného D. K. ze dne 4. 6. 2003. Upozornil, že tato výpověď není důkazem procesně použitelným, poněvadž on sám byl dne 4. 6. 2003 zadržen podle §75 tr. ř., obhájce mu byl ustanoven až 9. 6. 2003, a nemohl být proto přítomen výpovědi spoluobviněného ze dne 4. 6. 2003, kterou nelze označit za důkaz neopakovatelný. Poznamenal, že spoluobviněný D. K. v hlavním líčení svoji výpověď změnil ve smyslu jeho obhajoby a ani další důkazy provedené v hlavním líčení (výpovědi svědků, listiny, záznam telekomunikačního provozu) jej jako pachatele trestného činu neusvědčují. Podle jeho názoru soudy porušily jeho právo na obhajobu, neprovedly jím navrhované důkazy (sejmutí otisků prstů ze zadržených věcí) a nezjistily skutkový stav věci v souladu se zásadami ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že podle §226 písm. c) tr. ř. jej zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný sice napadá výhradně samotná skutková zjištění soudů argumentací, která je mimo důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přesto však je třeba zabývat se otázkou, zda rozhodnutí o vině obviněného není založeno na extrémním nesouladu mezi výsledky provedeného dokazování a zjištěným skutkovým stavem. Poznamenala, že námitkou ohledně procesní použitelnosti výpovědi spoluobviněného D. K. ze dne 4. 6. 2003 se již zabýval odvolací soud a ten vyvodil, že jde o důkaz použitelný, který ve spojení s dalšími ve věci provedenými důkazy opatřenými procesně bezvadně přesvědčivě odůvodňuje závěr o vině obviněného. Navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů nevěnovaly potřebnou pozornost řádnému objasnění skutkového stavu věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, poněvadž neprovedly jím navrhované důkazy a důkazy řádně nehodnotily. Vytkl, že nebyly sejmuty otisky prstů ze zadržených věcí k vyloučení jeho účasti na trestné činnosti, a zejména že nebyly provedeny žádné důkazy, které by jej spolehlivě usvědčovaly. Za takové důkazy nelze podle jeho přesvědčení pokládat ani výpovědi svědků, ani listiny, ani záznam telekomunikačního provozu, jež byly provedeny v hlavním líčení. Zvláště pak nesouhlasil s hodnocením výpovědi spoluobviněného D. K. ze dne 4. 6. 2003, o kterou opřely soudy své rozhodnutí o jeho vině. Podle jeho přesvědčení jde o výpověď procesně nepoužitelnou, poněvadž jí nemohl být přítomen jeho obhájce, který mu byl ustanoven až 9. 6. 2003, a přitom nešlo o úkon neopakovatelný.
Obviněný takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 5 – 7 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
K zásadní námitce dovolatele ohledně použitelnosti výpovědi spoluobviněného D. K. je nad rámec již řečeného vhodné dodat: Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů plyne, že výpověď spoluobviněného D. K. ze dne 4. 6. 2003, která byla v hlavním líčení v souladu s ustanovením §207 odst. 2 tr. ř. čtena, když se objevily podstatné rozpory mezi touto výpovědí a údaji spoluobviněného při hlavním líčení, byla považována za důkaz provedený v souladu s trestním řádem a tedy procesně použitelný. Ve prospěch tohoto závěru svědčí poznatky, že dne 4. 6. 2003 bylo obviněnému jakož i spoluobviněnému D. K. oznámeno usnesení o zahájení jejich trestního stíhání; v případě dovolatele pro skutek kvalifikovaný jako trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a §188 odst. 1 tr. zák., v případě obviněného D. K. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a pomoc k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Po oznámení usnesení o zahájení trestního stíhání byli oba obvinění vyslechnuti. Obviněný D. K. byl k věci vyslechnut dne 4. 6. 2003 v době od 11.10 hodin do 11.50 hodin, obviněný P. M., jemuž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno 4. 6. 2003 v 11.00 hodin, téhož dne v době od 11.55 hodin do 12.05 hodin. Je zjevné, že oba výslechy byly provedeny po oznámení usnesení o zahájení trestního stíhání oběma obviněným. Vytkl-li dovolatel, že výslechu spoluobviněného D. K. nebyl přítomen jeho obhájce, nejde o nikterak neobvyklou situaci, neboť v době tohoto výslechu u něj ještě nebyl dán důvod nutné obhajoby (ten byl založen až jeho vzetím do vazby), a není proto vadou, že nebyl přítomen výpovědi spoluobviněného. Ze záznamu o prostudování spisu se mimo jiné podává, že ustanovený obhájce dovolatele o opakování výpovědi spoluobviněného D. K. nežádal z důvodu jeho procesní nepoužitelnosti, ale pro upřesnění některých údajů (č. l. 107). Opřely-li soudy závěr o vině dovolatele mimo jiné i o výpověď spoluobviněného D. K. ze dne 4. 6. 2003 (z důvodů, které rovněž byly soudy vyloženy), nelze jejich postup označit za nezákonný.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
O žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru svého dovolání, nebylo rozhodováno, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková