ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.220.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 220/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2005 o dovolání obviněného B. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 6 To 422/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 3 T 55/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 3 T 55/2004, byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 v době kolem 11.00 hodin, v P., v prodejně D. – d. m., s. r. o., poté co vzhledem k podezření na drobnou krádež z jeho strany byly uzamčeny dveře vedoucí z prodejny, přistoupil k ostraze prodejny – svědkyni J. T., na její výzvu z kapsy vyndal nůž o velikosti cca 15 až 20 cm, nůž přiložil špičkou mezi prsy svědkyně J. T., říkal, že to v prodejně rozbije a po skončení své kontroly, při které u něho nebylo nalezeno žádné odcizené zboží, z prodejny odešel, přičemž svědkyni J. T. řekl „ty černá chrapounko, já ti přijdu ustřelit palici“.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň – město odvoláním, směřujícím zejména proti výroku o vině. K jeho odvolání byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Trestných činů vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. se podle skutkových zjištění odvolacího soudu obviněný dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 v době kolem 11.00 hodin, v P., v prodejně D. – d. m., s. r. o., poté co vzhledem k podezření na drobnou krádež z jeho strany byly uzamčeny dveře vedoucí z prodejny, přistoupil k ostraze prodejny – J. T., z kapsy vyndal nůž s čepelí, tento jí přiložil špičkou mezi prsy a vyzval ji k okamžitému otevření dveří prodejny s tím, že to tam jinak „rozbordelaří“, v důsledku čehož J. T. dala pokyn k otevření dveří prodejny, obviněný z prodejny odešel a při odchodu jí řekl „ty černá chrapounko, přijdu ti ustřelit palici“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že zjištění odvolacího soudu, že poté, co z kapsy vyndal nůž s čepelí a přiložil jej poškozené mezi prsy, vyzval ji, aby okamžitě otevřela dveře s tím, že jinak to tam „rozbordelaří“, je nesprávné a neodpovídá důkazům, které byly v řízení provedeny. Odvolací soud podle něj účelově vytrhl jednu z verzí výpovědi poškozené a ostatní důkazy, ze kterých bylo zřejmé, že objektivní stránka trestného činu vydírání naplněna nebyla, bagatelizoval nebo zcela opomenul. Upozornil, že potřebná pozornost nebyla věnována výpovědím svědkyň J. K. a Z. G., které popisují některé části incidentu v podstatě shodně jako poškozená, liší se však právě v těch bodech, které jsou pro právní posouzení skutku zásadní. Právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání spáchaného se zbraní je podle dovolatele nesprávné; skutek měl být kvalifikován jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., jak jej posoudil soud prvního stupně. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání poukázal na to, že dovolatel napadl právní hodnocení skutku pouze zdánlivě, neboť k závěru o vadném právním posouzení skutku jako trestného činu vydírání dospěl nikoliv rozborem hmotně právních náležitostí výroku o vině, nýbrž výkladem hlavních ve věci provedených důkazů v tom smyslu, aby dosáhl zmenšení rozsahu viny. Dodal, že takové námitky však nenaplňují žádný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, především výpověď svědkyně J. T., a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Plzni. V podstatě vytkl, že odvolací soud nevěnoval potřebnou pozornost zásadám rozhodným pro hodnocení důkazů, jak jsou uvedeny v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlasil se způsobem hodnocení výpovědi poškozené - svědkyně J. T., poněvadž odvolací soud podle něj skutková zjištění relevantní pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání opřel o jednu z verzí poškozené a ostatní důkazy, jmenovitě výpovědi svědkyň J. K. a Z. G., z nichž vyplývaly jiné poznatky o průběhu rozhodného skutkového děje, bagatelizoval nebo opomenul. Naznačil, že pokud by odvolací soud vyšel z provedených důkazů a správně je posoudil, nemohl by dospět k jinému závěru, než že o existenci pohrůžky násilím jsou přinejmenším důvodné pochybnosti a že obhajoba obviněného nebyla jednoznačně vyvrácena.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 7, 8 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku dovolací soud nad rámec úvah obsažených v odůvodnění napadeného rozsudku poznamenává, že trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. nebyly spáchány v ideálním souběhu, jak vyvozuje dovolatel. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k jednání vykazujícímu znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. došlo „po skončení jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání“ a po ukončení prohlídky obviněného, což vede k závěru, že trestné činy byly spáchány v reálném souběhu.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu vydírání v podobě zjištěné odvolacím soudem nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková