ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.247.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 247/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 2. března 2005 o dovolání, jež podal obviněný M. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 11 To 350/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 9 T 418/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 9 T 418/2003, byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.) a odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku; podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a též o vině a trestu ohledně spoluobviněného O. K.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže dopustil společně se spoluobviněným O. K. v podstatě tím, že v době od prosince 2002 do února 2003 po vzájemné dohodě ve čtyřech případech na různých místech nezjištěným způsobem vnikli do osobních automobilů, která odcizili včetně věcí v nich uložených, a způsobili tak škodu ve výši nejméně 2.012.060,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. N. i O. K. odvoláními; obviněný M. N. je zaměřil proti všem jeho se týkajícím výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 11 To 350/2004, byla podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. N. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Po zevrubné rekapitulaci podstatného obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů ve shodě s obhajobou uplatněnou v předchozích fázích řízení opakoval, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, nedopustil. Vytkl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, především údajnou usvědčující výpověď spoluobviněného O. K. ze dne 10. 6. 2003. Upozornil, že ač spoluobviněný později svoji výpověď změnil a uvedl, že trestné činnosti se společně s ním dopustil M. N., nebyly ke ztotožnění této osoby provedeny žádné důkazy, ač tak bylo lze učinit. Soudy podle jeho přesvědčení hodnocení věrohodnosti výpovědi spoluobviněného O. K. nevěnovaly patřičnou pozornost a k dovolání připojil čestné prohlášení O. K. ze dne 28. 11. 2004 učiněné v jeho prospěch. Uplatnil zásadní výhrady vůči výsledkům kriminalistického zkoumání nedopalku cigarety, při kterém byla zjištěna DNA korespondující s jeho DNA, a zpochybnil procesní použitelnost tohoto důkazu. Vyjádřil přesvědčení, že nebylo prokázáno, že by se skutků, pro něž na něj byla podána obžaloba, dopustil, a proto měl být podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného shrnul, že dovolání neobsahuje žádnou námitku, která by se týkala nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel se podle něj domáhal toliko zásadní změny skutkového základu soudního rozhodnutí tvrzením, že se trestné činnosti nedopustil; zpochybňoval hodnocení důkazů, především výpovědi spoluobviněného O. K., provedení dalších důkazů a namítl procesní nepoužitelnost provedené kriminalistické expertizy. Upozornil, že takové námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádnému jinému z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, především výpověď spoluobviněného O. K. ze dne 10. 6. 2003, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Semilech a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely závěry o jeho vině, především usvědčující výpovědi spoluobviněného O. K. ze dne 10. 6. 2003 a též odborného vyjádření Kriminalistického ústavu P. a jeho výsledků kriminalistické expertizy ohledně shody DNA v nedopalcích cigaret. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se náležitým způsobem vypořádal odvolací soud v napadeném rozhodnutí, namítl, že výpověď spoluobviněného O. K. ze dne 10. 6. 2003 je nepravdivá, jak posléze uvedl i tento spoluobviněný a potvrdil i svým čestným prohlášením ze dne 28. 11. 2004. Podle jeho přesvědčení měly být prováděny další důkazy k prověření té části výpovědi spoluobviněného, v níž označil jako skutečného spolupachatele M. N. Dovolatel uplatnil též zásadní námitky vůči procesní použitelnosti kriminalistické expertizy ohledně shody DNA v nedopalcích cigaret.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 4, 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Na tomto závěru z pohledu relevantního pro řízení o dovolání nic nemění ani čestné prohlášení spoluobviněného O. K. ze dne 28. 11. 2004.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková